Jak se vyvíjela Vaše sportovní kariéra?

 Ke sportu mě od malička vedli rodiče. Na základní škole jsem zkoušel fotbal a tenis. Zásadní rozhodnutí přišlo v 11 letech, kdy jsem se přihlásil do veslování. Při něm jsem prožil super časy. Přes velkou dřinu mě veslování bavilo a zůstal jsem u něho až do vojny. Dokonce jsem v roce 1984 s Jiřím Daňkem, Martinem Podhorným, kterého ve finále kvůli nemoci nahradil Radek Gajdůšek, Františkem Koválem a kormidelníkem Robertem Lagou, získal v závodu ve čtyřce s kormidelníkem v kategorii starších žáků titul mistra republiky. Po vojně to ale v mužské kategorii víc bolelo, než bavilo, proto jsem přešel k jiným sportům. Začal jsem hrát hokejbal, malou kopanou a sálový fotbal. V hokejbale jsem hrával extraligu. V elitní české soutěži jsem hájil barvy Fryštáku, hostoval jsem ale také v Moravské národní lize v týmech Malenovic a Kroměříže. V malé kopané a sálovém fotbale jsem nastupoval za kolektiv Speed Otrokovice a celek Topol Otrokovice. V obou těchto mužstvech jsem odchytal spoustu zápasů v krajských soutěžích a turnajích.

Kdy jste začal s nohejbalem?

Bylo to v roce 1995. Všechny sporty, kromě malé kopané, kterým jsem se po vojně věnoval, se hrávaly na podzim a v zimě. Proto jsem se nechal na jaře a v létě stáhnout k nohejbalu. V Otrokovicích to byl na amatérské úrovni poměrně populární sport. S kamarády jsme se chodili dívat na naše otce a postupně jsme se k nim přidali. Nakonec jsme to po nich přebrali a začali jsme hrát soutěže. Nejprve okresní přebor v Kroměříži, později jsme hráli krajskou soutěž. V ní jsme s otrokovickým družstvem působili až do předloňské sezony.

Takže s nohejbalem máte spoustu zážitků?

Moje kariéra v něm není nijak závratná. V barvách Otrokovic jsem bojoval v okresním přeboru a krajské soutěži. Postupně jsem se s Jaroslavem Úrubou stal jedním z útočných tahounů týmu. A když se blížil otrokovický konec účinkování v krajském přeboru, tak jsem využil nabídky Bajdy Kroměříž a v loňské sezoně jsem si v týmu Hanáků zahrál 2. ligu.

Na které nohejbalové úspěchy nejraději vzpomínáte?

   Kromě výher v několika turnajích, tak na to, jak jsme s otrokovickým týmem obsadili 2. místo v krajské soutěži družstev. Stříbrné příčky jsme vybojovali v roce 2008 a 2017. V našem sportu a na naší úrovni to není zrovna málo. Z turnajů mě nejvíc potěšilo trojnásobné prvenství v Memoriálu Miroslava Krsičky. Tím jsem definitivně natrvalo přebral trofej Jaroslavovi Úrubovi v jeho domácím turnaji. Urri mi to dlouho nemohl zapomenout (úsměv). Nezapomenutelná je i dlouhá cesta za nohejbalovým triumfem v odborářských sportovních hrách. Po spoustě druhých míst jsme tento turnaj v roce 2018 v Praze s Petrem Vičánkem a Leošem Železníkem vyhráli. Navíc jsme prvenství v loňském roce doma v Otrokovicích s Petrem Vičánkem a Václavem Ščepkou obhájili. Rád vzpomínám i na turnaje, ve kterých jsem poměřil síly s extraligovými hráči. Dokonce se mi proti nim občas podařilo něco uhrát. Velkou radost mi také udělala každá výhra ve druhé lize. Loni bylo zajímavé pozorovat rozdíl mezi krajskou soutěží a druhou ligou.   

Jak hodnotíte svoji nohejbalovou sezonu 2019 v Kroměříži?

   Pozitivní bylo, že jsem na Hané dostal víc prostoru, než jsem čekal. Jako blokař ve druhé trojce jsem hrál skoro všechny druholigové zápasy. K tomu jsem také nastupoval v duelech dvojic. Trojky nebyly špatné, několik bodů jsme se spoluhráči pro kroměřížský tým získali. Se svými výkony v partiích trojic jsem proto spokojený. V utkáních dvojic to ale bylo slabší. Měli jsme trochu problém s nestabilností sestavy. V plné síle jsme odehráli jenom dva zápasy. S Kroměříží jsme proto uzavírali druholigovou tabulku. Z 2. ligy ale odstoupily Holubice, proto, pokud se letos 2. liga rozehraje, tak v ní Bajda bude pokračovat, už ovšem beze mě. Nohejbalovou zkušenost na Hané ale hodnotím kladně. Jenom škoda, že tato příležitost nepřišla dřív.

Ve své sportovní kariéře máte také hodně hokejbalových zážitků?

   Nohejbal je aktuálně mým sportem číslo jedna. Ovšem hokejbal naplnil všechny moje sportovní ambice. V průběhu sezony 1993 – 1994 mě tehdejší trenér fryštackého áčka Lubomír Hotař vytáhl z místní ligy ve Fryštáku do extraligy a ve stejné sezoně jsem v elitní české soutěži získal bronzovou medaili. Později jsem dokonce nakoukl do české reprezentace, když jsem v roce 2001 dostal pozvánku do Litoměřic na soustředění širšího kádru národního týmu. Na mistrovství světa do Kanady jsem ovšem nominovaný nebyl, ale byla to další moje velká sportovní zkušenost. Dalším zajímavým okamžikem v mé hokejbalové kariéře bylo, že jsem v tomto sportovním odvětví získal ,,zlatý minihattrick“. S týmem Buffala jsem totiž vyhrál Fryštackou ligu, se stejným celkem později Zlínskou ligu a kolektivem Tigers Malenovice Malenovickou ligu. Myslím si, že se to žádnému dalšímu hokejbalistovi už nepodařilo.

Kdy jste vlastně s hokejbalem začínal?

Bylo to v roce 1989. Tenkrát jsem hrál za mužstvo New Jersey Devils Fryštackou ligu. Záhy jsem přestoupil do Buffala. V jeho barvách jsem s takovými hráči jako Jiří Neděla, Martin Slaměna, Petr Gajdůšek, Tomáš Uhřík, Pavel Uhřík a spoustou dalších kvalitních spoluhráčů a hlavně s parťákem v obraně Stanislavem Fandou Mikulíkem vybojoval ve Fryštacké lize několik titulů.

Co děláte v současné době?

Už hraju jenom nohejbal. Také spolupracuji s otrokovickým fotbalovým klubem SK Baťov. V průběhu sezony natáčím jejich zápasy na TV COM. Rovněž se starám o webové stránky Baťova. V tomto klubu mě navíc za ,,odměnu“ zvolili i do výkonného výboru, takže se ze mě pomalu stává funkcionář. Věk už na to mám (úsměv).

 Jakým způsobem se udržujete v kondici?

Když pominu nucenou koronavirovou pauzu, tak si chodím dvakrát týdně zahrát nohejbal. V zimě hrávám se štamgasty z hospůdky U Zvona takovou naši dlouhodobou amatérskou stolně tenisovou soutěž.

Vzpomněl jste koronavir. Jaký má vliv na Váš pracovní a sportovní život?

Ve firmě Continental Barum Otrokovice, kde pracuji jako technik provozu ve výrobě nákladních plášťů, jsme měli tři týdny odstávku. To minimalizovalo můj pohyb. U sportu jsem tak dlouhou pauzu ještě nikdy nezažil. Ta omezení byla nekonečná. Uzavření sportovišť jsem však respektoval. Naštěstí se opatření začínají uvolňovat, ale restart bude bolet. Zvlášť u mě osobně, protože jsem lehce přibral. Na váhu jsem zatím raději nestoupl. Ale už se zase pomalu začínáme scházet na nohejbal a snad už bude brzo všechno bez omezení.

Jak se díváte na současnou situaci kolem tohoto nepříjemného viru?

Je to situace, kterou si nikdo z nás neuměl představit. Sport se ze dne na den dostal do stádia podobného téměř kómatu. Jednotlivé odvětví se z něho budou dostávat různě. Samozřejmě nejdůležitější je zdravotní stránka. Jsem proto rád, že se v Česku podařilo celou situaci poměrně dobře zvládnout a nejsme na tom jako Itálie a Španělsko.

Při čem se momentálně ještě odreagujete?

U dobrého filmu, nebo seriálu. Během koronapauzy jsem jich viděl spoustu. Občas si pustím i nějakou muziku. Momentálně u mě vede moravská hardrocková skupina Traktor.

Jaké jsou Vaše další záliby a koníčky?

Je to zase hlavně sport. Pokud možno aktivní. V létě jezdím na kole, v zimě lyžovat. V televizi se rád podívám na jakékoliv sporty, od fotbalu a hokeje až třeba po formuli 1.

Jaké je Vaše oblíbené jídlo a pití?

Miluji Lasagne ala paní Bršlicová. Manželka Pavla má svůj skvělý vlastní recept. Pochutnám si na čemkoliv v bramboráku, nebo na jídlech s hermelínem. Kromě vnitřností ale sním všechno. Z pití je to pivo a dobrý rumík.

Na co se v nejbližším období nejvíc těšíte?

Až se všechno vrátí do obvyklých kolejí a mezi lidmi zavládne normální pozitivní atmosféra. Nervozity bylo už dost. Také se těším na nějaké koncerty. Chystám se navštívit koncerty kapel Traktor, Kabát, Škwor.

Kam plánujete dovolenou?

Na zahraničí to letos bohužel nevypadá. S rodinou ale určitě nevynecháme návštěvu našich známých v Ústí nad Labem. A rekreovat se budu v přilehlých lokalitách.

Co ještě plánujete na léto?

Výlety na kole a s manželkou a dcerou Valerií, výlety po nějakých pěkných místech, určitě je z čeho vybírat. Také mě asi čeká několik perných sobot u tchána na chatě. Jeho neustálá touha pořád něco budovat a zlepšovat se mi o další program určitě postará.

Jaké máte další nohejbalové plány?

 Ty se budou odvíjet podle toho, jestli vůbec začne okresní přebor. Tomu se přizpůsobím. Také bych si chtěl zahrát nějaké turnaje.

Jaké máte ještě nohejbalové cíle?

 Žádné velké cíle už si nedávám. Snad jenom slušně se umístit v okresním přeboru družstev a odehrát nějaký vydařený turnaj. Ale hlavně bych chtěl být ještě dlouho zdravý. Bez toho jsou všechny plány a cíle zbytečné.