Právě nepříjemné jarní zranění jí ukázalo, že musí upravit kalendář turnajů. Nyní už se kondičně připravuje na novou sezonu v oblíbené Dubaji, ale stále ji limituje poraněné zápěstí, kvůli němuž se na poslední chvíli odhlásila z listopadového Billie Jean King Cupu.

„Čtyřhru už jsem omezila v uplynulé sezoně, ale zranění dál uzpůsobím program turnajů i v následujícím roce. Doufám, že se zápěstí bude dobře hojit,“ přesvědčuje brněnská rodačka, která právě včera oslavila sedmadvacáté narozeniny.

Proč jste se vydala na kondiční přípravu za teplem?
Česká zima mi celkově nevyhovuje, spíš se přípravu snažím směřovat do tepla. Před Vánocemi se vrátím domů, ale po nich zase odcestuju za teplem. Je to výhodné i vzhledem k turnajům v Austrálii, kde bude taky velké teplo, takže se budu chystat v podobných podmínkách. Ráda bych sezonu začala na turnaji v Adelaide, když všechno půjde dobře.

Jak vypadají vaše ideální Vánoce?
Takové klasické: s rodinou doma, vánočním stromkem, pohádkami, vánočním cukrovím a tradicemi, jako je kapr, bramborový salát a rybí polévka.

Kdo bude chystat večeři na Štědrý den?
Spíš asi mamka, ale já jí pomůžu. (úsměv)

Městečko (nejen) sportovních hvězd

Barbora Krejčíková pochází z městečka Ivančice, vzdáleného dvacet kilometrů od Brna. Má sice jen deset tisíc obyvatel, přesto se v něm rodí velké osobnosti. Nejslavnějším rodákem je bývalý vynikající herec a bavič Vladimír Menšík, v současnosti jsou Ivančice líhní elitních českých sportovců. Kromě Krejčíkové odtud pochází třeba český fotbalový klenot Adam Hložek, basketbalový reprezentant Patrik Auda nebo elitní hokejista Komety Radek Koblížek.Doma v Ivančicích a v Brně bývá zřídkakdy, Barbora Krejčíková ráda cestuje. Když už se ale naskytne příležitost, ráda navštěvuje sportovní utkání brněnských družstev. Objevila se v extraligovém zápase Komety, fotbalové Líšně, volejbalistek KP Brno nebo mužských basketbalistů. „Když mě někdo pozve, ráda se přijdu podívat,“ uvedla Krejčíková.

Jaký pro vás celkově byl rok 2022?
Celou sezonu hodnotím nakonec dobře. Začátek roku v Austrálii jsem měla dobrý, potom jsem se zranila, a i když se mi nedařilo vrátit zpátky do formy v singlu, debl mě držel, díky němu jsem získala herní praxi. Na konci sezony jsem se chytla ve dvouhře. Obhájit předchozí ročník bylo hrozně těžké, zvlášť kvůli zranění.

Bylo pro vás při odhlašování z Billie Jean King Cupumementem jarní zranění lokte?
Ano. Když jsem na jaře nemohla hrát, bylo to pro mě hrozně náročné. Pociťovala jsem smutek a lítost. Když jsem se vrátila, nedařilo se mi, protože jsem vypadla ze zápasového rytmu. Uvědomila jsem si, že zdraví je nejdůležitější, a když má člověk nějakou bolístku, musí ji pořádně vyléčit, aby neuspěchal návrat a potom nechyběl ještě déle. Po dlouhých pauzách se totiž strašně těžce vrací. I proto teď chci pořádně doléčit zápěstí. Taky je třeba upravit program, loni jsem odehrála nějakých sto dvacet zápasů a tělo řeklo dost.

Pohár Billie Jean Kingové bývá po změně herního systému pod palbou kritiky. Co si o jeho formátu myslíte vy?
Víc se mi líbilo, když se hrálo formou domácích zápasů, kde byla atmosféra podobná té z turnaje v Ostravě (Krejčíková tam v říjnu vyhrála turnaj – pozn. red.), ne když se to hraje na jednom místě jako tentokrát v Glasgow. Když jsem letos tento podnik sledovala, moc lidí tam nebylo a postrádá to atmosféru, která mě bavila, když jsem se chodila dívat jako dítě a měla z toho nezapomenutelné zážitky.

Stáváte se odborníkem na lidské tělo, když teď míváte problémy se zraněními?
Úplně odborník nevím, je ale pravda, že si věci hodně studuju, když mě něco bolí, a snažím se to hodně navnímat, když se takto něco přihodí, abych byla schopná doktorovi říct, co mi je, a co nejlépe mu to popsat.

Plánujete v příštím roce ještě víc omezit čtyřhru, v níž jste letos vyhrála s Kateřinou Siniakovou tři ze čtyř grandslamů?
Už jsem ji omezila letos. V deblu hodlám dál pokračovat, ale určitě odehrajeme míň turnajů, abychom toho neměly tolik jako loni. Probereme to s trenérem.

Vaším trenérem je Aleš Kartus, bude vaše spolupráce dál pokračovat?
Ano. Celý rok se mnou, na rozdíl od minulosti, byl na plný úvazek. Jsem ráda, že nám to funguje a že se nám daří. Já chápu, co mi chce předat, a on chápe mou osobnost, takže nám to klape. Doufám, že spolu ještě něco dokážeme.

Podpis si nacvičila

Přibyly vám taky mediální povinnosti, jak se s nimi vyrovnáváte?
Povinnosti určitě přibyly po tom, co jsem vyhrála Roland Garros (ve dvouhře v červnu 2021 – pozn. red.). Ale musím říct, že jsou pro mě příjemné, nezatěžují mě. Zatím je jich tak akorát. Po konci sezony jsem byla v Karibiku, kde jsem právě takové povinnosti měla, a spojila je s dovolenou.

Také se asi víc než dřív podepisujete, váš autogram vypadá dost úhledně. Cvičila jste ho?
Ano, cvičila jsem ho a uvažovala jsem nad ním… Když jsem byla mladší, letěla jsem poprvé do Ameriky a strávila tam měsíc. Vyhrála jsem turnaj v akademii a už tam se mě ptali, jestli přemýšlím nad tím, jaký budu mít autogram. Už tehdy ve dvanácti třinácti letech jsem si ho tedy začala připravovat. Podpis se samozřejmě vyvinul.

Stáváte se celosvětově známou sportovkyní. Přitom to není tak dlouho, co jste hrála s raketou bez značky. To není zrovna obvyklé.
Raketa je hodně důležitá, takže jsem ráda, že jsem našla takovou, která vyhovuje mému stylu hru. Head je jako firma velmi vstřícná, dodá mi, co potřebuji. Jsem ráda, že mi věří a podporuje mě materiálně. Já se na oplátku snažím hrát dobře, abych jí to nějak vrátila.

Kdy jste naposledy zničila raketu?
Ty jo, žádnou raketu jsem už dlouho nezničila. (smích) Viděli jste mě někdy nějakou zničit? Možná když jsem byla mladší, ale v dospělosti nikdy. Raketa za nic nemůže. Vždyť pořád hraji s tou, s níž jsem vyhrála Paříž. Nejsem impulzivní a moc se nerozčiluju. Ne vždy to vyjde, ale snažím se být na kurtu co nejklidnější.

Jak často měníte raketu?
Bylo by dobré ji měnit třikrát čtyřikrát za rok. S tím mám problém, protože ráda hraju s raketou, se kterou se mi daří. Takže s ní pak hraju celou sezonu, snažím se ale dvakrát ročně raketu vyměnit, když se ohraje. Ale měla bych častěji…

Proč?
Když s tím hrajete tři měsíce a vezmete si druhou, je tvrdší. Hraním raketa změkne. S novou musíte bouchat, aby vám co nejdřív změkla. Výplet se mění víceméně po každém zápase, ale správně by se raketa měla vyměnit. Parametry rakety jsou prý jiné. Mně to nepřijde, já si na raketu zvyknu a nepřijde mi, že se mění k horšímu. Co mi ale říkali jak lidé z Headu, tak i vyplétači na grandslamech, standardně hráči mění rakety častěji. Já jsem v tomto pořád amatér. (smích)

Ve středu proběhlo vyhlášení prestižní ankety Sportovec roku. Zaujal vás v končícím roce nějaký sportovní výkon?
(zamyslí se) Nemám moc čas sledovat sport. Trošku jsem se po očku dívala na ženské mistrovství světa ve volejbale. S některými hráčkami jsem se seznámila v Brně, když mě pozvaly na jejich zápas, a docela mě ten sport zaujal. Volejbal jsem nikdy nehrála, bála jsem seo prsty. Když mi ale při mé návštěvě volejbalistky vysvětlovaly pravidla hry, jak má každá hráčka svůj post, přišlo mi to zajímavé. Kromě toho se jim teď podařilo to, co už dlouho nikomu (české reprezentantky se poprvé od roku 2010 kvalifikovaly na mistrovství světa – pozn. red.).