Prvenství slavil v legendárních maratonech Salzkammergut Trophy v Rakousku, holešovském Drásalovi, v Šela marathonu, v bikemaratonu Rally Sudety a v dalším bikemaratonu Král Šumavy.

Rodák z Krnova 10 let bydlel v Bystřici pod Hostýnem. Se Zlínským regionem je pořád spojený jako organizátor bikemaratonu FORCE Hostýnská 50ka, který má star i cíl právě v Bystřici pod Hostýnem. Je také zakladatelem 177 kilometrového FORCE Obr Drásala. V současné době trénuje a hájí barvy formace FORCE Fojtík Willier team.

Kdy jste začínal se sportem?

Jako téměř každý malý kluk jsem v dětství hrával fotbal a v zimě hokej. S kamarády jsme také pořád jezdili na kole. S přibývajícím věkem jsem se až do 17 let věnoval hlavně fotbalu. Na závěr fotbalové kariéry jsem hrál 1. ligu dorostu za ČKD Blansko. Později jsem zkusil jezdit na horském kole a ten pocit ze svobody a radosti z jízdy na kole, jaký jsem měl už jako dítě, znamenal okamžitý konec s fotbalovou kariérou.

Kdy jste začal s cyklistikou?

V 18 letech v silničním týmu CK Blansko. Byl jsem v něm prvním ,,bikerem“. S cyklisty z Blanska jsem na trénincích jezdil na horském kole. V Blansku mě naučili prvním cyklistickým základům, přestože tamní cyklisté nepovažovali horská kola za odnož cyklistiky. Až po vítězství na etapovém závodu v Žamberku začali brát horská kola vážně.

Jaké byly Vaše první cyklistické úspěchy?

V mládí jsem začal závodit v závodech v olympijském cross country. Nejlepším mým umístění v nich bylo 6. místo v Českém poháru v Brně. V tomto období jsem však nebyl dostatečně rychlý a nevěděl jsem, co dělám v přípravě špatně.

Jak se později vyvíjela Vaše cyklistická kariéra?

Už za rok jsem vybojoval 3. příčku v holešovském Drásalovi. Ten se tenkrát jel jako mistrovství republiky v maratonu horských kol. Ve stejném roce jsem vyhrál legendární bikemaraton Sudety a také jsem dostal poloprofesionální cyklistickou smlouvu. V dalším roce jsem skončil za Australanem Adamem Hansenem senzačně na 2. příčce v australském etapovém závodu Crocodyle Trophy. Tento závod trval 14 dní a Hansen po něm získal profesionální smlouvu v silničním týmu. Já jsem rovněž dostal nabídku strávit sezonu v australském silničním divizním týmu. Tenkrát jsem si ale nedovedl představit, že bych z Česka odešel do zahraničí. Tak jsem ji odmítl.

Dostal jsem však smlouvu v týmu Merida Biking Team a v barvách této formace jsem v roce 2005 vyhrál pravděpodobně nejtěžší ročník v historii Drásala. Později jsem působil v týmech Toyota Dolák, Volvo Auto Hase, Nissan Dolák, X-park Koma Cannondale. V roce 2013 jsem ale ukončil sportovní kariéru a nastoupil do zaměstnání.

Pauza od cyklistiky ovšem netrvala dlouho?

Hned za rok v sezoně 2014 jsem nečekaně zvítězil v marocké poušti v závodu Titan Desert. Po tomto úspěchu jsem dostal profesionální smlouvu ve Španělsku. Tenkrát jsem už měl rodinu, proto jsem ani tuto nabídku neakceptoval. Naštěstí hned záhy přišla nabídka od Dalibora Kmenty z FORCE abych se stal ambasadorem této značky v Česku. Mohl jsem tak zůstat v cyklistickém prostředí a za to jsem panu Kmentovi vděčný. S Daliborem Kmentou spolupracuji už osmou sezonu. Značka FORCE byla mým hlavním partnerem. Nyní je hlavním partnerem mého týmu FORCE Fojtík Willier team a partnerem 177 kilometrového FORCE Obr Drásala, kterého jsem zakladatelem a partnerem FORCE Hostýnské 50ky, kterou pořádám.

Jaké jsou Vaše největší cyklistické úspěchy?

Pětkrát v roce 2002, 2003, 2004, 2012 a 2013 jsem vyhrál etapový závod Iron Bike v italských Alpách. V roce 2008 jsem zvítězil v etapáku Crocodyle Trophy v Austrálii. V tomto podniku jsem ještě v roce 2004, 2007 a 2012 obsadil stříbrné příčky. V roce 2014 jsem slavil vítězství v etapovém podniku Titan Desert v Maroku. V Marocké poušti jsem si ještě zaknihoval v roce 2010 2. místo a v roce 2013 zisk bronzové pozice. V dalším závodu Brasil Ride v Brazílii jsem v kategorii Master v roce 2016 dojel devátý a o rok později druhý. V etapovém podniku Cape Epic v Jihoafrické republice jsem v roce 2018 vyhrál kategorii Masters a v roce 2019 jsem v něm v Masters kategorii vybojoval stříbrnou pozici. Dařilo se mi i v legendárním 200 kilometrovém maratonu Salzkammergut Trophy. V rakouských Alpách jsem postupně skončil v roce 2008 druhý, v roce 2013 rovněž druhý, stříbrnou příčku jsem v něm vybojoval i v sezoně 2015. V roce 2015 jsem v Salzkammergut Trophy dojel třetí. Bikemaraton Drásal jsem vyhrál v roce 2005, 2007, 2008 a 2013. V Holešovském Drásalovi jsem se ještě v sezonách 2002, 2009 a 2012 radoval ze zisku druhých příček. V sezonách 2003 a 2010 jsem do cíle Drásala dojel na třetím místě. Zvítězil jsem také v roce 2002 v Šela maratonu, v roce 2003 v bikemaratonu Rally Sudety a sezonách 2010 a 2016 v bikemaratonu Král Šumavy.

Jakých úspěchů jste dosáhl v loňské sezoně 2020?

S mým týmem FORCE Fojtík Willier jsme uspěli v Drásalovi a na mistrovství republiky v maratonu horských kol. Dařilo se nám i v dalších závodech v Česku. Mrzí mě však, že kvůli pandemii koronaviru byly zrušeny moje oblíbené závody Cape Epic a Salzkammergut.

Jaký máte z loňské sezony největší cyklistický zážitek?

Jednoznačně to byl týmový Everesting. To je aktivita, při které cyklisté několikrát stoupají a klesají na daný kopec, aby kumulativně

vystoupali 8848 metrů, což je nadmořská výška Mount Everestu. S naším týmem jsme 27 krát jezdili trasu z Bystřice pod Hostýnem na Svatý Hostýn. Celkem jsme najezdili 250 kilometrů a potřebných 8848 kilometrů jsme nastoupali. Každý člen týmu na kole strávil 12 až 14 hodin.

S kterými zajímavými cyklisty jste se během kariéry potkal?

Určitě je to Dalibor Kmenta. Člověk s cyklistickým i závodním srdcem. Díky němu můžu u cyklistiky pořád zůstat. Setkal jsem se i s vítězem Vuelty Španělem Robertem Herasem, za kterým jsem byl druhý v mém prvním startu v Maroku v závodu Titan Dezert. Rovněž je mi ctí vyhrát v roce 2018 Cape Epic s Italem Massimem Debertolisem. Nejen proto, že Massimo je bývalým mistrem světa v maratonu horských kol, ale také proto, že je skvělým parťákem.

Určitě máte mezi cyklisty spoustu dalších kamarádů a přátel?

Osobně se znám s olympijským vítězem v cross country v Londýně Jaroslavem Kulhavým. Dále třeba s dalšími mistry světa a olympijskými vítězi Kristiánem Hynkem, Američanem Tinkerem Juarezem, Rune Hoydahlem z Norska, Švýcarem Thomasem Frischknechtem a Nizozemcem Bartem Brentjensem. Vždy mě totiž motivovalo seznámit se s tak úspěšnými lidmi a poznávat v čem se odlišují a díky čemu právě oni dosáhli tak velkých úspěchů. Výjimečný pro mě je i Jaroslav Bachner. Jarda je jeden ze zakladatelů Drásala, se kterým mám posledních 8 let možnost při organizaci tohoto kultovního závodu být. Zjistil jsem, že hodně věcí máme společných. A to hlavně lásku ke sportu, k cyklistice, touhu dosáhnout svého potenciálu, dělat věci naplno a poznat hranice sami sebe. Proto mě přitahovaly nejtěžší závody světa. V nich jsem chtěl dokázat, že i biker z Hostýnských vrchů většinou bez podpory velkého týmu v těchto závodech může uspět.

Co Vám cyklistika dala?

Za těch víc jak 25 let jsem díky výhrám, ale také díky porážkám získal spoustu cyklistických zkušeností. Ty nyní předávám svým svěřencům v tréninkových programech. Snažím se pro ně připravovat individuální tréninkové plány s výživovým doporučením k optimalizaci vynaloženého úsilí.

Co Vás v posledních letech kolem cyklistiky nejvíc potěšilo?

Mám velkou radost ze skvělých výsledků kamarádů z našeho týmu, kteří se ve svých kategoriích z podprůměrných jezdců dostali mezi nejlepší. A také z toho, že moji svěřenci dokázali zcela změnit svůj životní styl.