Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bratři Bartošovi: Ve škole nás někteří měli za exoty, ale šli jsme si za cíli

Zlín – /ROZHOVOR/ Jsou takoví, jak se traduje o lidech, kteří hrají volejbal. To znamená inteligentní, skromní, pracovití a cílevědomí. A k tomu se řadí ve svém sportu mezi českou individuální špičku. Zlín může být pyšný, že právě zde mají kořeny bratři Adam a Pavel Bartošovi.

12.8.2015
SDÍLEJ:

Bratři Adam a Pavel Bartošovi, volejbalistéFoto: DENÍK/Jan Šmíd

Třiadvacetiletý Adam loni získal tři trofeje ve francouzském velkoklubu Tours, o dva roky mladší Pavel má rovněž nadějně našlápnuto, v létě přestoupil ze Zlína do ambiciózního Karlovarska. Oba přitom mají místo v české reprezentaci. Sourozenci si fandí, podporují se a mají výborný vztah.

Při komunikaci s nimi by člověk řekl, že se nikdy nepozlobili, ale odchovanci Fatry hned vyvedou z tohoto omylu. I bratři Bartošovi se v dětství uměli rozohnit, když jeden z nich ve sportovních aktivitách vítězil nad druhým.

„Například rakety v tenise občas létaly na druhou stranu," směje se při vzpomínce na bratrské boje Adam Bartoš. „Nic jsme si nedávali zadarmo," doplnil v rozhovoru pro Deník Pavel Bartoš. V něm sourozenci vedle dětství hovoří také o tom, jak je bral kolektiv ve škole, jestli je štve nepopularita volejbalu či odhalují témata svých hovorů.

Jací jste tedy byli bratři, když jste spolu vyrůstali?

Pavel: Bratrské boje probíhaly, byla i období, kdy jsme se mlátili skoro každý den. Ale to bylo vždy jen, když jsme si šli zakopat na zahradu…

Adam: (skočí do řeči) Jenom ty jsi mě mlátil.

Pavel: (smích) …a kvůli fotbalu jsme se pohádali. Za hodinu jsme však o tom nevěděli a na terase jsme se pustili do hokeje. Tak to má každý. My bychom jinak asi nevěděli, co bez sebe dělat. Měli jsme výhodu, že mezi námi byl jen dvouletý rozdíl.

Co bylo příčinou vyostřených situací?

Pavel: To bylo jako v tenise. Ten, kdo prohrával, těžko to nesl.

Adam: A odcházel s černými brýlemi na tváři. (smích) Rivalitu jsme pociťovali, že nikdo nechtěl prohrát, ale někdy to tedy bylo hodně kruté. (smích) Nicméně tak je to prostě občas ve sportu potřeba.

Pavel: Nedávali jsme si nic zadarmo.

Adam: Někdy létaly rakety v tenise na druhou stranu. (oba smích) Jinak ale vždycky bylo všechno v pohodě, měli jsme se rádi. Tohle byly chvilkové záležitosti.

Spolu jste hrávali fotbal, hokej, tenis, ale zakotvili jste u volejbalu. Jak jste se k němu dostali?

Adam: Hokej jsem zpočátku hrál i aktivně, ale i v tom období jsem se s bráchou věnoval doma volejbalu. Měli jsme k němu blízko odmalička díky taťkovi, který se jím zabýval. Učil nás základy. A pak do šesté třídy jsem nastoupil na sportovku na 16. ZŠ. Hokeje jsem nechal. Ne že by mi nešel, ale cítil jsem, že by to chtělo změnu. Volejbal se mi líbil vždy.

Pavel: Také jsem začínal u hokeje, ale pak jsem přešel na basketbal, kde to byla všehochuť. Nicméně postupně jsem vše směřoval k volejbalu, odmala mě to k němu táhlo. Pinkali jsme si s taťkou, bral nás na zápasy. Pohybovali jsme se v tom prostředí a byli jsme k volejbalu vychovávaní, nikoliv však nucení! Závodně jsem s ním začal také někdy v páté či šesté třídě.

Volejbalem jste pak v dalších letech hodně žili?

Pavel: Určitě. Pořád jsme jej sledovali.

Adam: Dívali jsme se na hráče, a když si teď uvědomím, že s nimi jezdím na soustředění nebo si s nimi sem tam i napíšu, tak to prostě potěší. Honza Štokr, David Konečný (čeští reprezentanti – pozn. red.) nebo dokonce i na Přemu Obdržálka (volejbalista Zlína – pozn. red.) jsme se dívali. (vesele)

Pavel: Jo, taky si jej pamatuji ještě jako malý.

Adam: Pamatuji si jej, jak měl o pár vlasů víc. (smích)

Co na to říkali vaši spolužáci, že se tak věnujete volejbalu?

Adam: Byť jsem na základce byl ve volejbalové třídě, bohužel to nebylo znát. Spíš se na mě dívali jak na exota. Ale potom na gymplu, kde jsou lidi trochu mentálně vyspělejší, už to bylo lepší.

Pavel: Já jsem to měl podobné i na střední. Nechodil jsem do sportovní třídy, nýbrž na průmyslovku a kluci, kteří nesportovali, tak se na mě dívali přes prsty, že jsem jiný.

Rozhodilo vás to?

Oba: Ne, měli jsme klapky na uších a snažili jsme se jít za svými cíli.

Jak vám šlo studium v kombinaci se sportem?

Adam: Nebyl jsem šprt, ale prošel jsem v pohodě. Až na jedno krizové pololetí jsem neměl problém. Po základce jsem nastoupil na sportovní gympl ve Zlíně a zde byl nejtěžší prvák, než se člověk srovnal. Pak si nemyslím, že bych byl nějaký nejhorší student. Trochu mě mrzí, že jsem nedokončil vysokou školu ve Zlíně, kterou jsem dva roky u volejbalu studoval, ale se zahraničním angažmá už to nešlo skloubit. Ani dálkově. Nicméně nelituji toho, že jsem odešel.

Pavel: Já jsem prolezl s odřenýma ušima. (smích) Po základce jsem šel na zlínskou průmyslovku, preferoval jsem spíš technické obory.

Vaše úsilí se vyplatilo, už v 19 letech jste naskočili do české extraligy. Vnímali jste to jako nadplán?

Adam: Tak jsem nepřemýšlel. Vždy jsem se snažil prosadit, vyšlo to a jsem za to rád. Vážím si toho.

Pavel: Mám to stejné.

V Česku patříte mezi špičkové volejbalisty, ale lidé vás na ulici asi nepoznávají, že…

Adam: Volejbal bohužel není tak populární jako fotbal. Ve Francii už je to trochu jinak, ale ve Zlíně nás zaznamenají jen lidé, kteří sledují volejbal.

Pavel: Párkrát se mi stalo, že mě zastavil někdo, koho jsem neznal, ale pořád to byly osoby, které se orientovaly ve volejbale. Jsme prostě taková rodina.

Neštve vás to, že fotbal či hokej jsou medializovanější a sportovci zde mají vyšší platy, byť někdy neodvádějí adekvátní výkony?

Adam: Mě ne. (pohotově) V jiných zemích je to jinak nastavené, u nás je to naopak a prostě to tak je.

Pavel: V Polsku teď třeba všichni žijí volejbalem, jak se reprezentanti stali mistry světa. Aby i u nás tento sport zpopulárněl, museli bychom také získat takový úspěch. Lidé by se nabalili. Jinak o něm ani nebudou vědět.

O volejbale se také říká, že je to sport inteligentních lidí. Proč si myslíte, že se tak děje?

Adam: Když se někdy podíváte na fotbalisty, jak vystupují, tak opravdu zůstává rozum stát. Viděl jsem teď pár zápasů hlavně v české lize a jak se hráči chovají na hřišti, jak se projevují v médiích… Volejbalisté se snaží projevovat trochu skromněji a možná kvůli tomu se to tvrdí.

Pavel: Volejbal je technicky i psychicky náročný sport, kdekdo jej nezvládne. Raději jej opustí a jde na jinou disciplínu.

Spousta volejbalistů jsou studenti vysokých škol. Je to tím, že se tímto sportem těžko živí a hráči myslí na své další uplatnění?

Adam: Přesně tak. Fotbalisté už odmala dostávají takový ranec, že vědí, že mají potřebu starat se o své tělo a musí si zajistit místo v sestavě. Navíc je tam daleko větší konkurence, každý druhý jde na fotbal nebo hokej, takže se soustředí na ten sport. Kdežto ve volejbale kluků ubývá, platy také nejsou stejných hodnot a navíc lze sport skloubit se studiem. Vím to.

Pavel: Souhlasím.

Čím vás volejbal poutá?

Pavel: Je to nadmíru kolektivní sport. Není to jak v jiných sportech, kde týmy a hráči se nemají rádi. Tady skončí sezona, jede se na venkovní turnaj a soupeř nesoupeř, vztahy jsou dobré. Všichni vytváří jednu rodinu. Je to velmi pěkné. A z hlediska hry se mi líbí, že volejbal není stereotypní, pořád se dají vymýšlet nové věci. Není to jak plavání, kde se trénink skládá z pěti kilometrů tam a zpátky.

Adam: Přesně. Sport je to technicky náročný. Někteří říkají: vy tam neběháte, jen skáčete, ale opravdu to tak není. Nedá se to globalizovat, ale když se jednomu nedaří, má to dopad na celý tým a musí ven. Kdežto v hokeji se ten jeden hráč v lajně může schovat, pokud vyloženě něco nezkazí. Ve volejbale každá chyba znamená bod pro soupeře. Možná i toto má vliv na psychiku. Na soupeři se nelze vymlátit, i emoce se musí usměrňovat jinak.

Do světa jste se vydali z Fatry Zlín. Jaký vám zůstal vztah ke klubu?

Oba: Musíme jen poděkovat. Kdyby nebylo Zlína, bůhví kde bychom se ocitli. Prošli jsme týmy od žáků až po muže, zažili jsme spoustu zábavných historek a vše bylo super.

Nyní máte angažmá ve velmi kvalitních klubech. Jak zní vaše cíle pro nadcházející sezonu?

Adam: Já si je vždy nechávám pro sebe.

Pavel: Já mám vždy jen ty nejvyšší, chci pořád vyhrávat. Titul s Karlovarskem, zlato s reprezentací na mistrovství Evropy atd. Stále jen ty nejvyšší, bez toho nejde hrát.

Vraťme se ještě k vašemu bratrství. Jaký máte dnes vztah?

Pavel: Tak jako vždy dobrý. Snažíme se jeden za druhého bojovat a i volejbal nás spojil.

Adam: Máme stejné zájmy a chceme něčeho docílit. Jsme v kontaktu, i když jsem ve Francii, ale zas to nepřeháníme. (úsměv)

Co byste si vzali od toho druhého?

Adam: Chtěl bych umět víc hodit věci za hlavu a říkat je na rovinu. Nebát se někoho napřímo poslat pryč, když se mi od něj něco nelíbí. Jsem mírnější.

Pavel: Já bych zase chtěl více toho klidu. (smích) Někdy záležitosti řeším s horkou hlavou a to také není úplně dobré.

Řešíte i dnes hlavně volejbal tak jako v mládí?

Adam: Postupem věku se sport stahuje do ústraní. Trénujeme každý den a je jej moc. Povykládám si o něm skoro vždy rád, ale jak jsme starší, tak už se najdou i jiná témata. (smích)

Podle výrazu to vypadá na ženské, je to tak?

Pavel: Ano, probíráme je tak, jako všichni chlapi. Ale já mám teď přítelkyni, takže jsem spokojený. (úsměv) A pak se bavíme o autech.

Adam: Já bohužel partnerku nemám a hledám. (smích)

A má to být Francouzka, nebo Češka?

Adam: (smích) Je to jedno. Hlavní je, aby mi seděla. (úsměv)

V úvodu zaznělo, že k volejbalu vás přivedl tatínek. Je teď na vás pyšný?

Adam: Přidá si vždy své komentáře, určitou kritiku, drží nás při zemi, ale oba rodiče mají radost.

Pavel: Platí to pro úplně celou rodinu. Vždy nás podporovali a snažili se udělat maximum pro to, abychom byli spokojení.

Adam: Celému našemu okolí včetně známých musíme poděkovat.

ADAM BARTOŠ

  • Narozen: 27. 4. 1992 ve Zlíně
  • Výška a váha: 200 cm, 91 kg
  • Post: Smečař
  • Mládežnický klub: Zlín
  • Kariéra: Zlín (2011/12–2013/14), Tours (2014/15 až doposud)
  • Reprezentace: A-tým (od 2011)
  • Úspěchy: Vicemistr juniorské ligy ČR (2010/11 Zlín), 3. místo v české extralize (2010/11, 2013/14 Zlín), mistr Francie, vítěz Francouzského poháru, vítěz Superpoháru (vše 2014/15 Tours), 3. místo v Evropské lize (2013 ČR A-tým)
  • Vzor: Giba, Přemysl Obdržálek
  • Oblíbený klub: Cuneo
  • Záliby: Tenis, četba, historie

PAVEL BARTOŠ

  • Narozen: 20. 4. 1994 ve Zlíně
  • Výška a váha: 191 cm, 80 kg
  • Post: Nahrávač
  • Mládežnický klub: Zlín
  • Kariéra: Zlín (2013/14–2014/15), Karlovarsko (od léta 2015)
  • Reprezentace: kadeti, junioři, A-tým (od 2013)
  • Úspěchy: Vicemistr juniorské ligy ČR (2010/11 Zlín), 3. místo v české extralize (2013/14 Zlín), dvojnásobný vítěz Středoevropského poháru (ČR – junioři)
  • Vzor: Nikola Grbič
  • Oblíbený klub: Cuneo
  • Záliby: Tenis, plavání, přítelkyně

Autor: Jan Šmíd

12.8.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Hokejisté Aukro Berani Zlín. Ilustrační foto

Další obrat nestačil. Zlín má z Pardubic bod

hokej Aukro Berani Zlín - HC LitvínovŠtěpán Fryšara

Fryšara nevěděl, jak slavit gól. Úžasná euforie, zářil

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Zlámala mlha nepřekvapila. Olomouc není na kopci, tohle tady bývá, smál se

Mohl zažít ostřejší premiéru? Těžko! Když pomineme utkání MOL Cupu v Písku, ostrý debut si brankář Zdeněk Zlámal v dresu Zlína připsal až ve čtvrtečním utkání Evropské ligy proti Kodani. A jako jediného přímého aktéra utkání jej nepřekvapila ani hustá mlha, kvůli které se zápas málem nedohrál.

Fotili jste se u voleb? Pošlete nám svoji fotku a my ji zveřejníme

Máte fotku, jak letos volíte? Pošlete nám ji na editori.zlin@denik.cz, rádi vám ji zveřejníme na našem webu a ty nejlepší i tištěném vydání.

AKTUALIZOVÁNO

VIDEO: Policisté rozháněli konflikt fanoušků v centru Olomouce

FOTOGALERIE / Čtvrteční fotbalový zápas evropské ligy mezi Zlínem a Kodaní v Olomouci se neobešel bez problémů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení