„I kdybych ji loni vyhrál, tak bych letos chtěl jet znovu. Barumka je má srdcová záležitost. Kdykoliv to půjde, tak ji vždy rád pojedu!“ zdůrazňuje jezdec Yacco ACCR Team, který v letošním ročníku nevidí favorita. „Závod může vyhrát spousta lidí,“ myslí si.

Jak často se vám loňská havárie vracela?
Vzpomněl jsem si na to jenom ve chvíli, kdy se mě na to někdo zeptal. Rozhodně to ale nebylo takové, že bych pak z toho měl nějaký psychický problém. Samozřejmě se to jelo doma, člověk ale pořád musí myslet na to, že to jsou stále jen závody – z auta jsme vylezli zdraví, nešlo nám o život. To je hlavní. Výsledek nemusí vyjít ani na druhé straně světa.

Letos poprvé absolvujete seriál mistrovství světa. Jak se za ním zatím ohlížíte?
Úvod sezony byl naprosto skvělý! (Eris Cais v Monte Carlu obsadil 9. místo – pozn. red.) Samozřejmě nám k tomu ale pomohlo i trochu štěstí. Od Chorvatska pak bylo větší očekávávání. (14. místo – pozn. red.) Jsem rád, že se nám soutěž podařilo dokončit, bylo to velmi náročné. I když se může zdát, že je to podobné našim asfaltům, tak jezdecký styl je diametrálně odlišný, než na co jsem byl dosud zvyklý.

Erik Cais jako nejmladší závodník v historii mohl ovládnout Barum Rally Zlín. Rodákovi z Fryštáku však nebylo přáno.
Podívejte se: Slzy a vztek. Tato chyba stála Caise životní triumf

Jak hodnotíte šotolinové soutěže v Portugalsku (42. místo) a na Sardinii (DNF)?
Nebyly podle mých představ. Na jedné jsem udělal chybu, na druhé jsme museli odstoupit kvůli technické závadě. Tak to ale je, jednou je člověk nahoře, podruhé se nedaří. Na obou šotolinových podnicích jsme získali opravdu cenné zkušenosti. Do budoucna víme, s čím tam máme jet.

Jak si zvykáte na tratě na šotolině?
Záleží i na typu šotoliny. Sardinie je zcela jiná než Estonsko, které je zase odlišné od Finska. Přitom se vše zdá zhruba podobné. Nedokážu říct, na jaké procentuální hodnotě jsem. Progres jde ale určitě nahoru.

Šotolina na Sardinii je oproti ostatním nejrozdílnější. Kolikrát byste ji potřeboval projet, abyste získal potřebnou zkušenost?
Podle mého soudu minimálně třikrát. Závodím tam proti lidem, kteří odjeli deset a více startů. Naprosto přesně ví, co na povrchu mají dělat, nevyděsí je prach. Nás zaskočil po dvou minutách, kdy ho tam bylo opravdu hodně.

Na Sardinii jel rovněž další Čech Martin Prokop …
Bylo to skvělé! Když jsme se na přejezdech potkali, tak jsme vždy prohodili pár slov. Martin je skvělý člověk, vždy si užívám, když vypráví příběhy, jaké se tam děly. Mám pocit, že Sardinii jel snad po sedmnácté. (se smíchem)

Erik Cais zazářil na Rally Monte Carlo. Foto: Jan Froněk
Paráda! Cais na Rallye Monte Carlo dojel devátý. Nejlepší mezi juniory!

Dá se jízda na šotolině alespoň nějak natrénovat?
Určitě nedá. Člověku něco málo může dát sezení v sériovém autě na šotolině, důležité jsou však testovací kilometry v daném závodním voze. Aby takto mohl testovat, tak na to jsou potřeba velké, ale opravdu velké finance.

Splňuje sezona vaše dosavadní očekávání?
Je to můj první rok v rámci MS, očekávání tak téměř žádná nebyla. Po Monte Carlu možná mohla být větší, stáli jsme však pevně nohama na zemi. Věděli jsme, že seriál MS je opravdu dlouhý a proměnlivý. Pochopitelně bychom byli rádi, kdyby se pokračovalo v duchu Monte Carla, nejprve ale potřebujeme získat zkušenosti.

Především veřejnost od vás mohla mít větší očekávání…
Určitě ano. Člověk ale samozřejmě musí podívat na to, že všechny soutěže MS jedu poprvé. Závodím proti lidem, kteří byli továrními piloty ve WRC, nebo teď ve WRC2. Mají enormní zkušenosti. Co oni nacouvali, možná ani nemám najeto dopředu. (úsměv)

Jak celkově vnímáte seriál mistrovství světa?
Zaujala mě délka soutěže – je to náročné od psaní rozpisu až po samotný závod. Od startu do cíle se jede na absolutním limitu. I když se může zdát, že výsledek mnohdy není takový, že by odpovídalo limitu, tak někdy vám to sedne více, někdy méně. Člověk se pak na jiné soutěže dívá jinak – nikoliv však, že by byly jednodušší. I běžný rally sprint je těžká soutěž. Žádná není jednoduchá.