Jak došlo ke zranění kotníku?

V první moment jsem vůbec nevěděl. Musel jsem se podívat na záznam v televizi. Snažil jsem se zachránit míč nad sítí a dopadl na nohu soupeře. Hned jsem věděl, že je zle. Slyšel jsem v kotníku rupnutí. Klasický výron.

Co říkala první diagnóza?

Díky klubu, který mě pustil a za což mu děkuji, jsem mohl hned na druhý den odjet na Slovensko k podrobnému vyšetření ke svému specialistovi. Řekl mi, že minimálně čtyři týdny nebudu moc skákat.

To nezní moc dobře. Jak jste na tom teď?

Mnohem lépe. Obětoval jsem spoustu peněz a úsilí, abych se co nejrychleji vrátil. Chodil jsem na fyzioterapii, různé procedury a polykal velké dávky wobenzymu na obnovu tkáně. Dnes (v pátek – pozn. autora) jdu na kontrolu, dostanu speciální ortézu a vracím se do Zlína. Proti Kladnu budu připravený nastoupit.

Tak to je nečekaně rychlý návrat. Není to moc brzy?

Přemýšlel jsem nad tím, ještě pořád není klíčová část sezony. Mužstvu se ale výsledkově nedaří a bylo by mi blbé, kdybych mu nepomohl. Nerad bych, aby moje zranění nastartovalo nějakou dlouhou sérii porážek.

A už budete moci i smečovat?

V týmu jsou jiní, lépe disponovaní hráči na útočení. Těžko pomůžu výkonem, spíše povzbuzením a pak na příjmu nebo v poli. V úterý už bych ale chtěl na tréninku zkusit lehce skákat.