„Dám přednost osobním věcem, klidnějšímu životu, házenkářsky jsem ukojená, za ty roky toho stačilo,“ s úsměvem na rtu konstatovala hráčka, která se věnuje sportu s míčem v ruce 17 let.

„Už loni jsme se nechala přesvědčit k pokračování, nyní mě už nic nezlomí. Rozhodně mé rozhodnutí není překvapivé, naopak.“

Nelákaly vás jiné kluby, když slyšely, že chcete končit?

Popravdě vůbec netušily, že jsem takto rozhodnutá. Nezávisle na tom nějaké přišly, ale všechny jsem obratem informovala o mém rozhodnutí s házenou seknout.

Opravdu je hlavním důvodem vašeho konce přesycení házenou?

Ano, žádné zdravotní a jiné problémy nemám. Zatím. (smích) Nyní se chci věnovat hlavně soukromému životu, volný čas věnovat rodině.

Které jiné sporty nyní ve vašem životě dostanou zelenou?

To je těžké, protože kvůli házené jsem na jiné sporty neměla čas. Proto nyní doufám, že si půjdu s kamarády pinknout do tělocvičny volejbal, zajezdit na kolečkových bruslích. Pohyb i kvůli postavě určitě nevymažu ze svého života, jen bude pestřejší.

Hrát nižší házenkářské soutěže neuvažujete?

Do toho se mi popravdě nechce. Čím nižší liga, tím je nebezpečnější, fauly jsou tam jiné, více agresivní a tvrdé, záludné. Zde se to moc neřeší.

Končíte bez seniorské medaile na krku. Nelitujete?

Poslední medailovou éru ve Zlíně jsem nezažila, byla jsem tehdy ještě mládě. A úplně mě to nemrzí. Mám medaile a tituly z mládežnických kategorií a právě na tato léta budu nejvíce vzpomínat. Hlavně období v dorostu, kde jsme byli hodně úspěšní.

Definitivní sbohem dáte házené o víkendu v Písku. Bude to vítězné loučení?

Já pro to udělám maximum a věřím v to! Stejně tak, že si tento výlet maximálně užijeme.