Kliknutím zvětšíte„Nejtěžší bylo adaptovat se na rychlost a styl ligy,“ přiznává. „Na vše máte méně času, musíte se rychleji rozhodovat a také je Superliga svázaná více taktikou,“ srovnává.
Skok o tři soutěže výš ale zvládl slušně. Pomohla mu nároční letní příprava, rady kouče Kvapila i postřehy parťáku z týmu. Červenka se mezi tuzemskou florbalovou elitou chvíli rozkoukával, zvykat si musel hlavně na kvalitu některých týmů z čela tabulky. „V divizi, když jsem nedal jednu šanci, tak přišla druhá, tady už to tak není,“ říká.
V superlize zatím zaznamenal jediný gól, když se po standardní situaci trefil do sítě Střešovic. „Uvolnil jsem se před brankou a Fera Vykopal mě parádně našel, stačilo trefit branku,“ popisuje premiérovou branku v nejvyšší soutěži hrdý střelec.
V jiných duelech neskóroval. Přitom na nedostatek příležitostí si stěžovat nemůže. Červenka nastoupil do všech sedmnácti utkání. „To jsem fakt nečekal,“ přiznává. „Některé zápasy jsem si sice odseděl, ale to k tomu patří, abych si vyzkoušel nové prostředí, atmosféru a vše kolem, jak to v superlize chodí,“ přidává.
I když na začátku sezony nebyl až tolik vytížený, v posledních zápasech dostával hodně času ve hře. „Jsem rád, že mi trenéři věří,“ pravil. „Poslední utkání mě pořádně prověřily a ukázaly mi, kde tápu, na čem mám pracovat a co zlepšovat,“ přidává.
V posledních duelech dokonce nastupoval v zahajovací formaci Panterů. „Moc mě to těší a užíval jsem si to. Díky tomu, že mi trenéři věří, tak se mi i lépe hraje a zároveň mě to motivuje k další práci a zlepšování se,“ tvrdí.
Rodák z Kašavy začal s florbalem na základní škole v rodné obci. Tehdy ještě ale hrál pravidelně také hokej. „Spolužákův táta, který to u nás trénoval, se mě jednou zeptal, jestli bych to nechtěl zkusit a já souhlasil. Chvíli jsem tam chodil a pak se mě zeptali, zda bych s kluky nejezdil na zápasy a udělal si registračku,“ líčí.
Z Kašavy pak přestoupil do Zlína, kde se vypracoval mezi opory divizního týmu. Nabídka z Otrokovic ho potěšila, i když mezi městy vždy panovala velká rivalita. „Já ji určitě vnímám,“ usmívá se dvacetiletý útočník. „V juniorce jsem měl spolužáka, co hrál za Otrokovice, takže jsme se ve škole handrkovali. A v mužích, když jsme hráli pohár na průmyslovce proti Otrokovicím, tam rivalita byla obrovská, jelikož hodně kluků ze Zlína hrálo dříve za Pantery,“ dodává.
On zvolil opačnou cestu a podle všeho udělal dobře.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
