„Nejsme úplně špatná ulice," rozesmála se v rozhovoru pro Deník rodačka z Holešova Hana Matelová, která se vloni na podzim přestěhovala do německého Düsseldorfu a válí za tamní bundesligový TTG Bingen/Münster-Sarmsheim.

Jak jste se o své nominaci na olympiádu v Riu dozvěděla?

Na devadesát procent jsem již předem věděla, že pojedu. Jen jsem čekala na oficiální potvrzení světové federace, což jsem se dozvěděla v sobotu večer od Ivety Vacenovské (spoluhráčka z reprezentace – pozn. aut.). Termín přitom měl být až v závěru května, ale zvládli to dřív. Jsem za to ráda.

Jaká byla vaše reakce, když se na vaši účast dalo pomyslné razítko?

Spíš jsem s tím už počítala, než nepočítala. Pro mě byl strašně důležitý turnaj v Polsku, který jsem zvládla, a body jsme si uměli všichni spočítat. Byly jsme tam dvě Češky na hraně a mezi sebou jsme soupeřily o druhé místo v nominaci. Bylo to divné, protože obvykle tvoříme tým a podporujeme se. Nechci říct, že to mezi námi bylo na ostří nože, ale vyšlo to zvláštně a bylo to kdo s koho. Jen jedna z nás mohla jet.

Takže rivalita se objevila?

Braly jsme to v klidu. Ale každá z nás si přála, aby se tam dostala. Což je normální. Bylo to v pohodě.

Proběhla nějaká oslava?

Asi teprve proběhne během následujícího víkendu. Něco doma chystáme. Každopádně je to můj největší úspěch dosavadní kariéry. Před sezonou byl můj cíl se dostat do Ria. Jsem strašně ráda, že se to povedlo.

Jste po tenistovi Tomáši Berdychovi a vzpěrači Jiřímu Orságovi třetí rodačkou ze Zlínského kraje, která se na olympijské hry v Riu probojovala. Jaké je to být v takové společnosti?

Je to super! Takhle nad tím ale nepřemýšlím. Za sebe ale říkám, že jsem šťastná.

Jaké máte ohlasy s Jankovic, odkud pocházíte?

Ani nevím, jestli se to v Jankovicích ví. S tátou jsme si nyní dělali legraci, že jsme docela známá ulice. Naproti nám bydlí Gabriela Gunčíková a tři domy pod námi trenér fotbalistů Zlína Páník. Nejsme úplně špatná ulice. (smích)

Znáte se?

S Gabčou ne. Ona se přistěhovala až později a já už nebydlela doma. Potkáváme se, ale to je všechno. S panem Paníkem je to jasné. Samozřejmě se pozdravíme, potkáváme se na tenise v Jankovicích.

Držela jste Gabriele palce při finále na Eurosongu?

Určitě, sledovala jsem to. To je jasné.

Jak se holka z Jankovic ke stolnímu tenisu dostane?

V Jankovicích nebydlím odmala, dřív jsme bydleli v Holešově. Ke stolnímu tenisu mě přivedl otec, který hrával také. Mám i staršího bratra, který chodil hrát s otcem. Já se k nim přidala a už u toho zůstala. Dál jsem se zlepšovala, až jsem to dotáhla až do Ria. (smích)

Hezký příběh, co říkáte?

Zní to pěkně. (úsměv)

Jaké budete mít v Riu cíle?

Těžká otázka. Hodně záleží na losu. Pokusím se vyhrát co nejvíc zápasů, ale beru to jako obrovskou společenskou událost. Takže si ji chci hlavně užít. A podívat se i na ostatní sporty jako atletiku, tenis, plážový volejbal. Sportů je hodně. Myslím, že to bude bomba.

O Riu se píše, že ne vše je tam na olympiádu připravené. Zjišťovala jste podrobnosti?

Zatím jsem to moc nesledovala. Ještě nějaká doba, než olympiáda začne, je. Brazilci to zvládnou a organizace bude v pohodě. Nemám z toho obavu.

Nemáte ani strach z virusu Zika, který se šířil?

Ne, taky asi ne.

Na podzim jste se přestěhovala do Německa. Svého kroku nelitujete a udělala jste další posun v kariéře?

Musím říct, že kdybych neudělala další posun do Düsseldorfu, tak spolu asi ani netelefonujeme. To myslím bylo zásadní. Moc mi to prospělo. V Německu je super skupina, která je různorodá. V Praze mi to už chybělo. Jsem ráda, že jsem ten krok udělala, protože mi to pomohlo i k olympiádě.

Změnil se vám nějak zásadně i život?

Tréninkový den se nijak zásadně nemění. Je sice delší, samozřejmě kvalitnější, ale jinak bych neřekla, že by se mi život nějak změnil. Ušetřím spoustu času, který jsem trávila cestováním. Dřív jsem dojížděla z Prahy na zápas šest set kilometrů. Nyní už dvě stě, což je obrovský rozdíl. Také byt mám deset minut od haly. Jezdím metrem nebo městskou dopravou. Získala jsem čas pro sebe, netrávím ho cestováním na trénink a zpátky.

Potvrdíte, že se v Německu dá stolním tenisem poměrně slušně uživit?

Myslím, že i v Česku se jím dá uživit. Kdybych hrála v Česku, nechci říct, že bych měla úplně stejnou smlouvu, ale hodně podobnou. Když vezmu nejlepší dva kluby u nás, je to srovnatelné s Německem.

Co se týká finanční stránky, není takový rozdíl. Největší nepoměr je v kvalitě. Německá Bundesliga je fakt dobrá.

Chcete se posunout ještě výš?

Německá patří k nejlepším v Evropě. Ale každý říká, že by nebylo špatné zkusit i jinou, třeba francouzskou. Momentálně mě to tam však příliš neláká. Kluby jsou kolem Paříže, takže mi to vyhovuje v Německu. Uvidím do budoucna.