„Takové výsledky nikdo z nás nečekal. Musím však připustit, že jsme hodně zápasů zvládli v koncovce, v níž jsme měli i hodně štěstí. Jsem rád, že se chytili mladí hráči, protože starší kluci odešli. Když srovnám tým s předchozími lety, tak bychom měli být úplně někde jinde,“ kroutí překvapeně hlavou druhý nejstarší hráč mladého celku.

Velkou zásluhu na dosažených výsledcích mají také pendlové z Prostějova. Křídlo Vojtěch Bratčenkov, rozehrávač Petr Dokoupil a pivot Jakub Krakovič. Poslední dva jmenovaní zlínský dres oblékali již v uplynulém ročníku první ligy.

„Zapadli skvěle a vytvořili jsme skvělou partu. Letos ještě přibyl Bratčenkov, který nám také dokáže pomoci. Už jsem toho odehrál hodně a poznal spoustu týmů, kde nastupovali pendlové z Mattoni NBL. Většinou se ale stává, že angažování těchto hráčů nebývá dobrá volba,“ soudí Ondřej Chwaszcz.

A právě tímto případem je podle všeho Bratčenkov. V poslední době na veřejnost prosakují informace, že je z oddílu pravděpodobně na odchodu. „Osobně cítím, že nezapadl do kolektivu tak dobře jako další dva prostějovští hráči. Nejspíš jej basket ve Zlíně moc nebaví. Dostává tady přitom hodně prostoru. Uvidíme, kam se situace dál posune,“ nastínil situaci.

Pětivlas bere basketbal vědecky

V šatně velí týmu energický a impulsivní kouč Tomáš Pětivlas, který své svěřence dokáže zbláznit a vybičovat k maximálnímu výkonu. „Jeho metody mi vyhovují. Basketbal bere hodně vědecky. Dokáže pracovat s mladými hráči a dostat je na určitou úroveň. Výsledky hovoří za vše,“ chválí svého nadřízeného Chwaszcz, jenž se i nadále pohybuje v ekonomické sféře a zároveň studuje na univerzitě Tomáš Bati.

Přestože pochází ze Zlína, největších úspěchů v kariéře dosáhl mimo své rodné město. Nejprve v dresu Kroměříže vybojoval v pouhých 18 letech postup do Mattoni NBL. Po maturitě se přesunul do Prahy, kde v průběhu studií na ekonomické škole odehrál pět druholigových sezon v Kolíně, který v roce 2004 podlehl až ve finále Prostějovu. Druhého postupu do Mattoni NBL se dočkal v sezoně 2006/07.

Prosadil se v těžké konkurenci

„V posledních dvou jsem hrával pravidelně. Prakticky jsem neslezl z placu. V mé poslední sezoně za Kolín, kdy jsme vyhráli ligu a soupiska byla nabitá hráči se zkušenostmi z nejvyšší soutěže, jsem se dokázal prosadit a odehrát dostatečné množství minut,“ vzpomíná na dosud nejpovedenější okamžiky kariéry.

Ovšem ani náznak lítosti, že si nikdy nejvyšší českou soutěž nezahrál, na něm nenajdete. „I když možnost zahrát nejvyšší soutěž existovala, nelituji, že jsem ji nevyužil. Vždycky jsem dával přednost škole a zvládat studium spolu se sportem na profesionální úrovni je obtížné. V pozdějších letech jsem již preferoval odpovídající zaměstnání, než se pokoušet prosadit v naší lize,“ vysvětlil, proč se vydal jiným směrem.

Parta ze sezony 2003/2004 se schází i po letech, přestože se po neshodách s vedením kádr rozpadl. „Asi proto, že jsme si dovolili mezi zápasy zajít i na pivo. Ale i tak jsme pořád vyhrávali. A fungující kolektiv se opět vybudoval a dokázali jsme postoupit,“ vzpomíná na rušné časy Chwaszcz, který s basketbalem začal ve svých deseti letech.

Ve Zlíně se po odchodu hlavního sponzora firmy Proton musel on i jeho kolegové uskromnit. Z hráčů se stali ryzí amatéři. „Basketem se dá uživit, ale musíte hrát opravdu ve špičkových českých klubech. V první lize ve většině případů hrajete basket jen pro radost,“ přiznává složité podmínky okrajových sportů.

Přesto mediálně nejvíce propíraným odvětvím jejich pozici nezávidí. „Je zasloužená. Hokej i fotbal jsou masové sporty. Ale těší mě, že basket získává stále větší pozornost. Například na zápasy Nymburku v evropském poháru chodí až pět tisíc lidí a čím dál častěji jej vysílá televize. Zajímají se o něj také novináři. Pro sponzory je mnohem výhodnější investovat do basketu. Za mnohem méně peněz se mohou zviditelnit,“ myslí si Chwaszcz, jehož otcem je Pavel Chwaszcz, ředitel zlínských sportovních klubů.