Jak jste se dostal k pořádání Zlínské 50?

Dříve se ve Zlíně jezdil celorepublikový závod horských kol Okolo Zlína. Tento závod jsem měl rád a pravidelně jsem se ho aktivně zúčastňoval. Navíc byl i mezi spoustou dalších bikerů velmi oblíbený. Jednou jsem v něm skončil za Martinem Stoškem na 5. místě. Martin, který dneska patří mezi přední světové bikery, později závod ve Zlíně třikrát vyhrál. Tehdejší pořadatel však v roce 2015 tento závod pořádali naposledy. To mě přišlo líto a tak jsem se rozhodl, že se ho s několika kamarády pokusíme zachránit. Vůbec jsem si ale neuvědomoval, jak to bude náročné a co to bude všechno obnášet.

Co to teda obnášelo?

V roce 2016 a 2017 se závod ještě jel po staré trati, která vedla přes Želechovické paseky, Horní Lhotu, Komonec, Provodov a Březnici. Tu jsme ovšem upravili a zatraktivnili. Jenže potom přišly v lesích uzavírky kvůli africkému moru prasat. Jediný les, kde se dalo závodit, byl v okolí Majáku a Malenovic. Po dvou letech jsme proto začínali znovu. Nové zázemí jsme našli pod sportovní halou Datart. Z důvodu malého prostoru jsme hlavní závod rozložili do tří okruhů. Na trati byly i fanouškovské zóny. Původní představy byly, že jak se situace s africkým morem prasat uklidní, tak se vrátíme na starou trať. Ohlasy na tu novou ale byly velmi příznivé. Bikeři si pochvalovali bouřlivou atmosféru a rodinné zázemí pod sportovní halou Datart. Provozovatel sportovní haly i město byli k pořádání závodu v tomto prostředí nakloněni, proto jsme trať v okolí Majáku a Malenovic už neměnili.

Kdy se začalo s přípravou letošního ročníku Zlínské 50?

 Příprava takového závodu je celoroční záležitostí. Ihned jakmile skončil ten minulý ročník, tak jsme s kamarády při úklidu podle postřehů bikerů přemýšleli, jak vylepšit ten letošní. Co uděláme jinak a lépe. Co naopak zachováme. To většinou zabere čas do Vánoc. Poté na jaře ve spolupráci s městem Zlín, policií a dalšími institucemi připravujeme projekt na úplnou uzávěrku silničního provozu v době konání Zlínské 50. Bikeři si to možná ani neuvědomují, ale náš závod se jede na úplně uzavřené trati. Na tom si z hlediska bezpečnosti zakládám. Ve Zlíně musí být všechno vždy pečlivě připravené, abychom moc neomezovali zlínské občany. Souběžně s tím komunikuji s majiteli pozemků a s kamarády dolaďujeme trať. Vzhledem k náročné situaci v lesích kvůli kůrovcové kalamitě se snažíme všem vyhovět. Dále také komunikuji s partnery, kterých si za dlouhodobou podporu vážím. V tomto období se připravuje i propagace závodu. Nejintenzivnější příprava pak začíná v červenci.

Jak je náročné pořádat takový závod ve velkém městě jako je Zlín?

Z radnice máme velkou podporu. Město dlouhodobě usiluje o pořádání podobných závodů. Ve Zlíně je organizace ,,Živý Zlín,“ která nám hodně pomáhá. Za spolupráci musím poděkovat i zlínské Městské policii. Ta nám také ochotně pomáhá. Spolupráce s odborem dopravy na městském úřadě rovněž funguje.  Oni se nám snaží vyjít vstříc a my jako pořadatelé respektujeme jejich požadavky.

Kolik lidí se podílí na organizaci?

Závod v průběhu celého roku připravuji sám. Manželka Hanka mi pomáhá s registrací. V týdnu před závodem pak požádám několik kamarádů a pomocníků, aby mi s organizací pomohli. Toto ale musím do budoucna zlepšit. Práci bych rád rozdělil na víc lidí. Letos mě to trochu zdravotně doběhlo.

Jak letos všude přítomný koronavir ovlivňoval Zlínskou padesátku 2020?

Hlavně závěrečné přípravy závodu Covid – 19 velmi intenzivně ovlivnil. Na začátku léta, kdy se pomalu všechno začalo vracet do normálu, mě vůbec nenapadlo, co nás na podzim zase čeká. Posledních 14 dnů před závodem jsem vůbec nevěděl, jaká přijdou vládní opatření. V týdnu před závodem jsme v prostoru před sportovní halou chystali stany, připravovalo se jídlo a pití. Nevěděli jsme, jestli nám na poslední chvíli závod nezakážou. Byl jsem však v kontaktu s krajskou Hygienickou stanicí ve Zlíně a řídil jsem se jejich pokyny.

Kolik bylo potřeba na závod pořadatelů?

Zhruba 80. Bikeři na Zlínsku jsou jedna velká rodina. Všem za jejich pomoc musím poděkovat. Myslím, že jsme si letošní závod nakonec užili.

Co ještě chystáte vylepšit kolem Zlínské 50?

Rád bych do ní zařadil jeden lesní úsek u Salaše. Tím by se trať prodloužila na 46 kilometrů. Ostatní si zatím nechám pro sebe (smích).   

Kdo ze známých cyklistů v minulosti bikemaraton ve Zlíně vyhrál?

Například Jan Hruška. Ten v minulosti dokonce oblékl dres pro vedoucího jezdce v Giro d´Itália.  Ve Zlíně závodila i legenda českého MTB několikanásobný účastník olympijských her Jan Škarnitzl, nebo jeden z našich současných nejlepších reprezentantů v maratonech horských kol Martin Stošek. Letos u nás dominoval slovenský reprezentant Tomáš Višňovský. Mezi ženami je neznámější vítězkou Zlínské 50 juniorská mistryně světa v silniční časovce i juniorská mistryně světa v cross country Tereza Huříková.

Startovali v krajském městě i nějací zajímaví zahraniční bikeři?

Jednou jsme tady měli závodníky z Kanady a Austrálie.

Závod několik let zaštiťovala Dana Zátopková. Jak se k tomu dostala?

Napadla nás její spojitost se Zlínem. Proto jsme ji v roce 2016 jeli navštívit do Prahy. Uvítala nás dobrým obědem vepřovou pečení s knedlíkem a zelím. Povídali jsme si o sportu, jejím osudovém setkání s Emilem Zátopkem ve Zlíně. Měla o všem obrovský přehled. Byla z ní cítit obrovská pozitivní energie, nadhled a dobrosrdečnost. Ráda naši nabídku přijala.

V minulosti závod podporoval i cestovatel Miroslav Zikmund?

 Jeho podporu jsme získali díky Muzeu Zlín v roce 2019. Loni nám podepsal 15 knih, které jsme pak předávali nejlepším závodníkům.

Vy jste také pořád aktivním sportovcem. Jaká je Vaše kariéra?

 Začínal jsem v týmu 4Ever Cyklo Bulis Bystřice pod Hostýnem. Později jsem přešel do formace pana Jaromíra Macíka Elem KCK Zlín. Ten se nám velmi intenzivně věnoval. Vždyť dodnes z této generace závodí Tomáš Strnka a Jaroslav Marek. Milan Zvonek přešel na atletiku a je úspěšným vytrvalcem. Já jsem sice neměl moc talentu, ale pílí jsem se dokázal vypracovat až do profesionálního týmu Madeta. Tam jsem se potkal se svým vzorem s vicemistrem světa v cyklokrosu, dnes trenérem české cyklokrosové reprezentace Petrem Dlaskem. To považuji za svůj největší sportovní úspěch.

Které jsou Vaše další cyklistické úspěchy?

Skončil jsem čtvrtý ve 120 kilometrovém Drásalovi, Vyhrál jsem seriál Českého poháru v půlmaratonu horských kol v kategorii mužů 19-29 let, byl jsem stříbrný na mistrovství republiky v závodu do vrchu. Cením si i druhého místa na mistrovství Evropy Masters. Evropský šampionát veteránů se konal v roce 2017 ve Svitu na Slovensku.

Jak se udržujete fyzickou kondici?

Tím, že pracuji jako cyklistický trenér tak musím být pořád v kondici. Moji svěřenci jsou třeba reprezentanti v kategorii do 23 let David Bártek, nebo reprezentant kategorie Elite Tomáš Ševců. Spolupracuji také se slovenským reprezentantem v kategorii do 23 let Kristiánem Podobou a s několika juniory. Tréninky se snažím objíždět s nimi. Ale něco jiného jet za nimi v autě, nebo sedět v sedle kola. Snažím se jim ale jít příkladem. Proto často s nimi jezdím i na kole. Cyklistika mě strašně baví. Jsem vděčný, že mohu dělat práci, která je zároveň mým koníčkem.

Kolik ročně najezdíte kilometrů?

V minulosti to bylo i 20 000 kilometrů ročně. V posledních letech najezdím něco málo přes 10 000 kilometrů. Do toho ale v zimě zařazuji běžky. Klasické lyžování mám rád stejně, jako kolo.

Která jsou Vaše oblíbená tréninková místa?

Pocházím z Rajnochovic. Takže všude v Hostýnských vrších. Rád jezdím na Kelčský Javorník, Hostýn, Tesák, Troják. Nejoblíbenějším místem jsou však Pustevny. Ty si dávám vždycky za odměnu. Do Beskyd si jezdím vyčistit hlavu po náročném víkendu absolvovaném se svými svěřenci na jejich závodech. Zastavím se na kopci koupím si frgál, dám si kafe a relaxuji. Letos se mně to podařilo bohužel jenom dvakrát (smích).

Které závody se Vám letos nejvíc povedly.

V Author Šela maratonu v Lipníku nad Bečvou jsem skončil na 10. příčce. V bikemaratonu Čeladná jsem dlouho jel na šestém místě. Těsně před cílem jsem měl ale defekt. V červenci jsem vyhrál 12. ročník Kunovického terénního miniduatlonu v Kunovicích na Valašskomeziříčsku.

Jaké máte další záliby a koníčky?

Kromě kola jsou to běžky. Na nich jezdím na Valašsku v blízkosti bydliště manželčiných rodičů v okolí Velkých Karlovic a také na Pustevnách. Mojí zálibou jsou i historické vozy. S pomocí taťky Václava jsme opravili starý historický traktor z roku 1959. Na něm jsme podnikli už i 70 kilometrový výlet. A jako kluk z vesnice mám rád také všechny práce kolem rodinného domu (úsměv).

Jaké je Vaše oblíbené jídlo?

Nejsem vybíravý. Sním všechno.

Co děláte v současném období vládních opatření?

Pořád ještě dodělávám záležitosti kolem letošní Zlínské 50. Se svými cyklistickými svěřenci hodnotíme letošní sezonu a plánujeme tu další. A v srpnu se mi narodil syn Jindřich. Takže o zábavu mám postarané.

Jaké máte sportovní cíle v roce 2021?

 Byl bych rád, kdyby se moji svěřenci pevně usadili v České reprezentaci. Chtěl bych se podílet na zlepšení jejich výsledků a také aby se zúčastňovali světových pohárů. Konkurence je však obrovská. Všichni jsou však pracovití. A co se týká Zlínské 50?  Rád bych pokračoval v nastoleném trendu. To znamená přesvědčit ke sportu co nejvíc amatérských bikerů a motivovat lidi k pohybu. Ovšem co nejvíc času budu věnovat rodině. Ta je u mě na prvním místě.