Česká trojice Tomáš Dlabaja, Jan Šedivý a Jan Procházka už snad nemohla nastoupit na start v lepší formě a odhodlání podat maximální výkon. I pořadí úseků jí naprosto sedělo. „Každý z nás běžel trať dlouhou sedm kilometrů s 300metrovým převýšením. Já rozbíhám, mám rád běh v kontaktu s ostatními závodníky a dobře zvládám rušení koncentrace děním okolo. A náš finišmen Jan Procházka je rozený pro stresové situace a nespadne do kolen, i když musí soupeřit s mistry světa," předeslal úvodem svého hodnocení Dlabaja.

Češi tentokrát mezi medailové adepty rozhodně nepatřili, přesto vypálili všem rybník. Dlabaja po dobrém rozjezdu předával na třetím místě. „Při závodě se nám všem podařil výkon na hranici našich možností. Medaile si strašně vážíme, protože se za ní skrývá mnoho let tvrdého tréninku a strašně dlouhé čekání, kdy jsme zůstávali pod stupni vítězů," připomněl fryštácký běžec medailové nezdary z předchozích let.

A úplně v klidu nebyl ani o víkendu, přestože se vše vyvíjelo až nad očekávání dobře. „Do poslední chvíle jsem se bál, že to letos skončí podobně jako na předchozích šampionátech. Na konci stominutového závodu rozhodovalo o medailích pouhých deset sekund, což svědčí o obrovské vyrovnanosti," říká 29letý sportovec.

On sám už se během předchozího průběhu šampionátu představil v dalších dvou podnicích ve sprintu a na klasické trati. V závodech obsadil 16., resp. 18. příčku. Klasiku od štafety přitom dělil jediný volný den a času na regeneraci zbývalo jen minimum. „Na klasice jsem navíc zabloudil do obrovských kopřiv a v noci po závodě jsem nemohl vůbec usnout. Bál jsem se, že touto bezesnou nocí ohrozím výkon štafety, a uvažoval jsem, že se raději vzdám místa v týmu. Naštěstí druhou noc jsem již spal výborných devět hodin a získal zpět potřebnou energii," pousmál se při vzpomínce na tuto perličku Dlabaja.

Šest sekund za českou trojicí doběhli Norové (Daehli, Kaas, Lundanes), Švédi (Leandersson, Öberg, Holmberg) na třetím místě byli zpět dalších pět sekund.