„Samotné mistrovství bylo až druhým vrcholem týdne. Předtím jsem úspěšně složil statní doktorskou zkoušku v oboru energetika," potvrdil český reprezentant, jenž se do dějiště šampionátu vrátil po dlouhých devíti letech.
„Medaile pro mě byla z hlediska historie velmi zajímavá, protože právě bronz jsem si tady shodou okolností tenkrát vyběhl při svém prvním startu v elitní mužské kategorii," zavzpomínal Dlabaja.
Teď přitom mohl za chladného a deštivého počasí pomýšlet na lepší výsledek. Možná i na titul. „Od startu jsem se přetahoval o vedení s hlavními soupeři z pražské Pragovky. V půlce závodu jsem na mezičase vedl a Jana Procházku jsem krátce nato téměř doběhl o celý startovní interval čtyř minut," pochvaloval si fryštácký reprezentant vydařený vstup do závodu.
Jeho soupeř hledal těžkou kontrolu v hustém lese s bažinou. „Bohužel ani já ji nemohl najít a ztratil téměř tři minuty. Pokračovat v závodě společně s Honzou by znamenalo jasný útok na zlatou medaili, ale tenhle mečbol jsem nevyužil," posteskl si Dlabaja.
Po chybě jej naopak viděl druhý závodník z Pragovky Jan Šedivý. „Ten mě v závěru oběhl na dlouhém dvacetiminutovém úseku přes celou mapu a zajistil si suverénní vítězství," konstatoval 29letý závodník. „Já jsem po velké chybě v medaili už nevěřil. V krátkém závodě ji nebylo kde dohnat. Kupodivu mě však, když jsem přibíhal do cíle, diváci bouřlivě povzbuzovali a k mému překvapení jsem si doběhl pro bronzovou medaili," podivoval se Dlabaja.
Hlavou kroutil i nad závodem samotným, neboť mistrovskou trať příliš nepřipomínal. „Pořadatelé svěřili stavbu trati mladším a méně zkušeným závodníkům. Ti výrazně podcenili schopnosti nejlepších českých reprezentantů, a tak vítězný čas byl namísto 95 minut pouhých 82. Pro mě osobně to byla docela krátká a lehká trať, přestože měřila 14 kilometrů s převýšením 650 metrů," dodal fryštácký orientační běžec.
