Znám život ve Francii. Jak tedy vám sedla mentalita obyvatel?

Zvyká se na ni velmi těžko. Francouzi jsou velmi pohodlní lidé, kteří nikam nespěchají, na vše mají čas a zařízení hodně věcí trvá až nezvykle dlouho. Často narazím na zaměstnance ve službách, kteří se ani moc nesnaží pomoct někomu, kdo není místní a neumí jejich jazyk. Na druhou stranu, kolem klubu jsem poznal lidi, kteří jako dobrovolníci pomáhají nám hráčům, co neumí francouzsky. Dále jsou pro mě trochu zvláštní některé zdejší návyky. Třeba že se lidé nevyzouvají, když přijdou domů nebo že se při vítání musí dvakrát políbit na tvář. V porovnání s Čechy jsou pak Francouzi míň ohleduplní. Například při cestování autem je moc nezajímá blinkr. Taky si musím dávat pozor na psí lejna na chodnících, jsou úplně všude. (smích)

S francouzštinou svádíte těžký boj?

Největší šok to byl ze začátku. Když se říká, že Francouzi nechtějí mluvit anglicky, tak je to pravda. Takže se snažím učit základy francouzštiny, abych byl schopný se domluvit v obchodě, v bance a podobně. Mám velké štěstí, že trenér mluví anglicky velmi dobře a hráči také umí. Takže komunikace v týmu je jednodušší. Ještě větší štěstí je pak to, že tady máme s manželkou rodinu Čechů a Slováků, kteří zde hráli volejbal. Takže máme o trochu blíže domovu. (úsměv)

Cambrai leží na severu země. Panuje tam nějaké nebezpečí?

Ne, tady je naprostý klid. Město je takové menší a historické. V okolí se dá najít hodně monumentů, zámků, hradů a katedrál. Také jsou zde stopy po zásazích během obou světových válek.

Jaké podmínky máte ve volejbalovém klubu?

Hala je poměrně nová a velmi prostorná. Podobně jako ve Zlíně. Jelikož je to ale městská hala, tak není jen pro nás. Sdílíme ji jak se školami, tak s basketem. Takže tréninky máme pozdě večer a končíme někdy až před půl devátou. Je to i tím, že zápasy se hrají ve 20 hodin. Jinak realizační tým máme velmi úzký, v podstatě jej tvoří jen hlavní trenér, slovenský asistent a kondiční kouč. Trochu mi chybí nějaká regenerace, určitě by se hodil masér anebo přístup do wellness centra. Nicméně klub patří v Pro B k těm s menším rozpočtem, takže určité věci musí člověk oželet. Naopak chloubou je místní fanklub, který za námi jezdí i ven a podporuje nás i v době neúspěchů. Atmosféra v klubu je zkrátka taková rodinná, všichni se snaží být přátelští.

Takže se v kolektivu cítíte dobře, je to tak?

Ano, sedli jsme si. V týmu jsou jen čtyři cizinci – já, Rus Deev, Američan Russel a Černohorec Ječmenica. Nejlíp si rozumím s americkým a černohorským kolegou, protože nejvíc komunikují anglicky. A s Ivanem Ječmenicou se dá někdy mluvit i česky. (smích)

Klub je teď v soutěži čtvrtý. Má ambice na postup do Pro A?

Před sezonou se za cíl nedával a nevím, jestli se situace změnila. Prvořadé bude určitě dostat se do play-off a tam se uvidí.

Jaká je úroveň druhé francouzské ligy v porovnání s českou extraligou?

Podle mě je Pro B lepší soutěž. Klade se důraz na minimum chyb, výbornou obranu a rychlou a pestrou hru. TOP týmy jako Rennes, Tourcoing či Nancy mají tak značnou kvalitu, že by klidně mohly hrát nejvyšší soutěž.

Vzhledem k rozloze země se hodně nacestujete. Jak to snášíte?

Trochu jsem se toho obával, ale nebylo proč. Prakticky na všechny zápasy jezdíme den předem, a to buď vlakem, což je velmi pohodlné, anebo minibusem. Jen k soupeřům, které máme vzdálené do hodiny cesty, míříme v den utkání. O něco horší to však asi bude, až poletíme na jih.

Teď nám prozraďte, jaké jsou vaše další plány v kariéře?

No, to bych také rád věděl. (smích) Angažmá v Cambrai mě posouvá a co bude dál, to se bude odvíjet od mé výkonnosti. Rád bych postoupil ještě výš, ale záleží, jestli přijde nabídka. Ve Francii se tyto věci řeší už začátkem roku, takže když se mi nic neobjeví, je možné, že budu uvažovat i o návratu do Česka. Extraliga se každou sezonou zlepšuje a s tím jdou nahoru i finanční podmínky. Navíc Francie je dražší a náročnější pro rodinný život.

S bývalými spoluhráči ze Zlína jste v kontaktu?

Sem tam si napíšeme. Přece jen jsem s některými volejbalově vyrůstal už od žáčků.

Fatra v extralize bojuje o účast v play-off. Nečekal jste od mužstva víc?

To právě souvisí s tím, že kvalita soutěže šla s příchodem cizinců ještě víc nahoru. Byť ze záznamu, sleduju zápasy Zlína a jeho hra je velmi dobrá. Rozhoduje pokaždé jedna nebo dvě chybičky. S trochou štěstí mohli být kluci lépe postavení, avšak nic není ztraceno. Letos kdo postoupí do play-off, to dosvědčí, že jde o velmi silný tým. Já tipuji, že se to Zlínu podaří a ve vyřazovacích bojích už se může stát cokoliv.

JIŘÍ VAŠÍČEK

Věk: 24 let

Výška/váha: 191 cm/80 kg

Pozice: smečař

Klub: Cambrai (Francie)

Zájmy: manželka, spánek, PC, masáže

Neoblíbené jídlo: kapusta