„Mám takový názor, že kdyby se něco stalo mě, také bych chtěl, aby se někdo zajímal. Proto jsem neváhal a po ráně, kterou jsme slyšeli, jsem řekl, ať se vydáme na místo a zjistíme, jestli se nestalo něco vážného,“ prozradil zachránce, který si však nepřál být jmenován, ale Deník má jeho jméno k dispozici.

Chtěl si dát s bratrem a kamarádem jen jedno pivo, před tím než na chatě půjdou spát v předvečer startu nedaleké erzety. O chvíli později však zaslechli hrabání kol a tupou ránu, jejíž zvuk se nesl směrem k nim. Když s kamarádem dorazil na místo, naskytl se jim pohled na nabouraný černý automobil.

„Uvnitř byli zakleslí lidé, kteří měli pásy zaryté do kůže, a byla u nich patrná další lehká zranění. Myslím si však, že bez těch pásů by byli zranění daleko víc,“ komentoval zachránce a pravidelný fanoušek Barum Rally.

 Letecké neštěstí 7. září v roce 2011 bylo tragédií, která ochromila celý hokejový svět. Zahynul i hokejista Karel Rachůnek
Je to šest let, co přišel hokejový Zlín o Rachůnka

Po tom co s kamarádem zavolali pomoc a postarali se o zraněné pasažéry, se ze zatáčky vyřítila dodávka.

„Kdybychom tam nebyli a nemávali na další přijíždějící auto, tak by se dost možná srazilo s tím nabouraným,“ vysvětlil muž.

Překvapením bylo, že v druhém automobilu byli také Poláci, kteří chtěli zraněné krajany naložit a odjet s nimi. Když zjistili, že už je na cestě záchranka, tak raději ujeli. Do příjezdu policie evidentně zdravý řidič ze všech sil klikoval a mužům začalo být jasné, že před jízdou zřejmě pil alkohol.

V tom jestli muži Polákům zachránili život a zapříčinili většímu neštěstí, nemá jednačtyřicetiletý zachránce jasno.

„Kdo ví, co by se stalo, kdybychom dodávku nezastavili. Možná by do nabouraného auta nevrazila. Ovšem ráno by mohl hned první řidič najet přímo do opuštěného vraku. Jinak těm lidem nejspíš zachránili život pásy,“ uvažoval skromný zachránce.

Ráno se tři muži ze Zlínska mohli těšit z ovoce, které přinesl jejich noční zásah. Na erzetě troják se proháněli závodní speciály a po noční události nebylo ani stopy. Víc než vědomí toho, že se závod jel vlastně i díky němu, vyvstaly muži na mysl vzpomínky z noci.

„Pokaždé když závodník sjížděl z kopce dolů, doufal jsem, že neskončí na stejném místě jako ti Poláci. Nebyla to nejlepší zkušenost,“ uzavřel o svém neobyčejném ročníku Barumky.