Ženy Vítkovic, za něž otrokovická rodačka nastupuje, skončily na Poháru mistryň třetí, když zklamání po porážce se švédským celkem Täby 3:6 vystřídala euforie po triumfu nad finským týmem SB-Pro Nurmijärvi. Nejlepší extraligová střelkyně se na výhře 7:3 i zisku bronzu podílela jedním gólem. „Je něco neuvěřitelného, že jsem to mohla zažít. Takový turnaj hrajete třeba jenom jednou za celou kariéru, za život,“ říká šikovná útočnice.

Jak moc jste si Pohár mistryň v domácím prostředí užila?

Bylo to úžasné. Pohár mistrů se v České republice konal po hodně dlouhé době. Do Ostravy se vrátil po čtrnácti letech. Taková příležitost už se nikdy nemusí opakovat. Myslím si, že jsme se před vlastními fanoušky ve velmi dobrém světle. Ostudu jsme v žádném případě neudělali.

Mrzelo vás hodně, že jste nehrály finále?

Bezprostředně po semifinálovém utkání to samozřejmě zklamání bylo. Vždyť jsme dokázaly se Švédkami dvě třetiny držet krok. Pak nám ale možná došly síly. Zápas nakonec rozhodla pro nás krutá jedna minuta, ve které jsme dostaly dva góly rychle po sobě, což Švédky ještě více namotivovalo a pak nám už skoro nepůjčily balon. I přes prohru si myslím, že nám utkání do budoucna strašně pomůže. S takto silným švédským týmem si totiž zahrajeme jednou za rok, a to ještě pouze v případě, když vyhrajeme českou ligu. (úsměv)

Byla vůbec šance, abyste favorita pokořily?

Šance jsou vždycky. Podle mě nám chybělo víc sportovního štěstí.

Náladu jste si ale zvedly hned v neděli, kdy jste v souboji o třetí místo porazily finského šampiona…

Zápas o bronz nám až nečekaně vyšel. První třetina ještě vyla vyrovnaná, potom nás ale Finky drtily. My jsme měly tři vyloučení za sebou. V jednom oslabení jsme dostaly gól, v tom dalším jsme ale skórovaly. Bilance tak byla 1:1. (úsměv). Jak řekli už trenéři, ve druhé třetiny jsme přečkaly vlastní smrt a do závěrečné části jsme nastoupily už sebevědomé a neponechaly nic náhodě. Za výhrou jsme šly víc.

Taky vám hodně pomohly fanoušci, že?

Určitě. Atmosféra byla po celý turnaj skvělá. Jenom se potvrdilo to, že máme nejlepší fanoušky z celé republiky. Lidé nám fandili, i když jsme prohrávaly, byli naším šestým hráčem, za což jim musíme poděkovat.

Nesvazovala vám bouřlivá kulisa ruce? Ve dvou zápasech jste jako nejlepší extraligová střelkyně dala pouze jeden gól …

Asi na tom něco bude. Branky ode mě čekalo více lidí. Bohužel jsem nechala tlak na mě až moc působit. Bylo vidět, že jsem z toho nervózní. Trošku mě to mrzelo i s ohledem na to, jak dobrý turnaj jsme s holkami odehrály.

Byla i nějaká oslava?

Bohužel ne. Program byl nabitý. Oficiální posezení bude po sobotním domácím zápase s Tatranem Střešovice u nás v hale na Dubině. Zrovna po našem utkání hrají chlapi s Otrokovicemi. Starosta městské části Ostrava – Jih by nám měl předat i nějaké medaile, protože Mezinárodní florbalová federace za třetí místo nic nedává a on si našeho úspěchu váží. Hodně nás i podporuje.

Kam ve své sbírce úspěchů zařadíte třetí místo?

Hodně vysoko. Asi hned vedle loňského stříbra. Je to další velký úspěch v kariéře. Něco podobného už se nemusí povést. Všechno záleží na to, jak budeme hrát v extralize. Loni se nám sezona náramně povedla. V Superfinále jsme dokázaly obhájit titul s hodně podceňovaným týmem. Nikdo nám moc nevěřil, protože jedenáct hráček odešlo do zahraničí, ukončilo kariéru nebo ji přerušilo kvůli zranění. Tvořily jsme úplně nové družstvo. Superfinále s Chodovem byla něco neskutečného. Vždyť jsme prohrávaly už 3:6, nakonec jsme zvítězily v prodloužení. Něco podobného se mockrát nezažije. Jsem moc ráda, že jsem byla u toho.

Je obhajoba titulu vaše letošní priorita?

Ano. Chtěly bychom vyhrát titul potřetí za sebou. Snad se nám to podaří a završíme zlatý mistrovský hattrick. (úsměv)

Sezonu máte rozehranou dobře. Po patnácti kolech vedete tabulky o bod před Chodovem.

Je pravda, že nám první polovina sezony vyšla až nad očekávání. Poradily jsme si se všemi favority. Prohrály jsme pouze derby s Ostravou v prodloužení. V tom jediném utkání jsme nedominovaly. Naopak jsem ráda, že jsme získaly hodně cenný skalp Chodova, který je největší soupeř. Proto si výhry vážíme. Ze vzájemného utkání budeme těžit.

V extralize žen jste nejlepší střelkyní. Co to pro vás znamená?

Florbal je kolektivní sport, takže na prvním místě je pro mě vždy týmový výsledek a až pak osobní statistiky. Samozřejmě jsem ráda, že se mi daří. Je to však vždy výsledek práce cele naší lajny. Doufám, že nám to tak půjde i nadále.

Jak moc vás štve, že jste se nedostala do nominace na prosincové mistrovství světa?

Vzhledem k tomu, že jsem v uplynulém reprezentačním cyklu neabsolvovala žádnou akci, byla jsem zařazením na emergency list zaskočená. Na druhé straně i příjemně překvapená. Se samotnou účastí jsem moc nepočítala, takže mě to ve výsledku zas tak nemrzí.

Angažmá v zahraničí vás neláká?

Momentálně o něm vůbec nepřemýšlím. Jsem totiž teprve v prvním ročníku na vysoké škole, kterou chci dokončit. Snad až udělám bakaláře, mohu nad tím začít přemýšlet. Ve Vítkovicích jsem spokojená. Nikam jinam mě to nyní netáhne.

V Otrokovicích trénujete mládež. Jak těžké je skloubit práci s dětmi s hraním v extralize? Hodně lidí se nad tím pozastavuje, jak to všechno mohu zvládnout, ale řídím se heslem Všechno jde, když se chce. Je to hodně o plánování času. Už jenom skloubit florbal se školou je někdy fuška a já si na záda nasadila ještě trénování kluků, ale tato práce mě naplňuje a jsem ráda, že mohu předávat své zkušenosti dál. 

Komu budete fandit o víkendu, kdy hrají Panteři ve Vítkovicích?

V těchto duelech se snažím zůstat neutrální. Úspěch přeji oběma týmům. (úsměv)