Ve svém šestém vystoupení na legendárním Dakaru dosáhl historického úspěchu. Společně s pilotem Martinem Prokopem Jan Tománek na místě spolujezdce vybojoval na nedávno skončeném 41. ročníku 6. místo v kategorii automobilů.

„Je to výsledek z říše snů! Po loňském sedmém místě jsme moc chtěli jej minimálně zopakovat a moc nechybělo, abychom byli dokonce pátí. Ale rozhodnutí pomoci soupeři v nesnázi nelitujeme,“ připomněl otrokovický navigátor situaci z předposlední etapy, kdy pomohli „na kola“ posádce aktuálně v pořadí o příčku výše.

„Startovka byla letos hodně nabitá, více než patnáct posádek mělo medailové ambice,“ spočítal Tománek, jenž spolupracuje s Prokopem od roku 2006 a letos s přestávkami odstartoval společnou 12. sezonu.

Na místě žádné velké oslavy ale neproběhly. „Byly střídmé, tlačil nás čas, domů jsme jeli den po dojezdu do cíle. Ty velké přijdou na řadu až doma, v širším kruhu,“ už se těší 46letý závodník týmu MP-Sports, který si náročnost Dakaru vyzkoušel v roce 2014 i coby pilot kamionu.

V čem byl jiný letošní ročník Dakaru?

Poprvé se jelo jen v jednom státě, stejně jako až na jednu byly dunové všechny etapy. Druhým rokem se nestartovalo na Silvestra, což je trošku škoda. Tyto úvody měly svého ducha.

Kde se letos lámal chleba?

Těsně před půlkou, v takzvané maratonské etapě, kdy jsme jednu noc strávili bez aktivního servisu. A právě tehdy nás postihly největší technické problémy. Náš podpůrný kamion na trati měl plné ruce práce, aby s minimem náhradních dílů za noc dali auto dohromady. Náročnost celého Dakaru pozvolna gradovala. Třebaže oproti loňsku byl závod o čtyři dny kratší, o to to bylo náročnější, organizátoři nám nedali nic zadarmo.

Martin Prokop absolvoval závěr s poraněnou rukou. Bylo to hodně vážné?

První jeho reakce a vše okolo vypadaly dost vážně, ale postupem času vše přebil adrenalin. Stejně jako v mém případě, kdy mě několik dnů bolelo za krkem kvůli pohmožděným a nataženým svalům. Na každý takový náročný závod si vezeme s sebou fyzioterapeuta a kuchaře, což jsou nejdůležitější osoby výpravy, navozují atmosféru a pohodu v týmu. (úsměv).

Zvítězil Attíja. Byl nejlepší, nebo měl i kus štěstí?

K úspěchu měl nakročeno od začátku, bylo znát, jak moc chtěl vyhrát. S malou nadsázkou toho také s přehledem dosáhl. Osobně jsem prvenství nejvíce přál Sebastianu Loebovi, který jel v soukromém týmu s nejlepší technikou. Rychlost na úspěch měl, ale technické problémy jej odsunuly.

V poslední etapě jste pomohli rivalovi, převrácenému Francouzi Despresovi, což se mezi jezdci top ten nedělá. Proč?

Prý se to nedělá, ale my se s Martinem tak rozhodli, nelitujeme toho a udělali bychom to zase. Posun o příčku výše takovým způsobem by nás ani netěšil. Když jsem jezdil v kamionech, taková pomoc byla zcela běžná a rád bych, kdyby tomu bylo i v osobních automobilech. V tak těžkém závodě by mělo být podobných sportovních fair-play gest co nejvíce.

Jak se během vašich šesti ročníků změnila bezpečnost na Dakaru?

Já naštěstí v Africe nikdy nejel, a proto jsme asi prakticky nějakou nebezpečnou situaci ani nezažil. Státy Peru, Bolívie, Argentina, Chile jsou naprosto bezpečné. Možná se během závodu něco ztratilo, vykradlo nějaké auto, ale drobná kriminalita je po celém světě, stejně jako u nás. Nikdy jsem se necítil ohrožen. (úsměv)

Odvezl jste si nějaký speciální suvenýr?

(smích) Poprvé domů nic takového nevezu, prostě nebyl čas, vše proběhlo v obrovském kalupu. Nejvíce zklamané jsou mé tři děti, hlavně to nejmladší, osmileté. Asi budu muset vymyslet nějakou alternativu. (úsměv)

Je během Dakaru čas na něco jiného než na závod?

Zcela upřímně, ne! Po celý čas se musíte koncentrovat jen na závod, čtení trati, žádná chyba se zde neomlouvá. Kolikrát jsem ani nevnímal délku času stráveného za volantem, 350 kilometrů jedete přes čtyři hodiny, ale osobně to někdy kvůli tomu vypětí vnímám, jako by to byla jen hodina.

Jak budete tedy po dlouhém závodu odpočívat? Naordinoval jste si nějakou dovolenou?

Relax musí proběhnout, ale dovolenou si necháváme na léto, s rodinou a v teple. Teď ho bylo dost. (smích) Těsně po příletu a návratu domů jsem se šel protáhnout do posilovny, ale jinak se již opět dostávám do standardních kolejí. Už se ale těším na lyžování během jarních prázdnin, to musí být.

Za rok se tedy vracíte s Prokopem vylepšit stávající 6. příčku na Dakar?

Rozhodně, nic jiného v plánu ani není! (smích) Navíc cítím, že je v silách Martina přiblížit se medailovým příčkám. Jen uvidíme, v jakém složení, kolik vozů a s jakou podporou to bude za rok. Už se ale těším!

Jaký další program vás v této sezoně čeká? Zbude čas i na nějaký rallyový závod?

Protože naše staré WRCéčko se už neřadí do žádné kategorie, zřejmě se v tomto směru bude stejně jako loni na Sardinii jednat spíše o epizodní záležitost, užít si to. Letos se ale určitě budeme věnovat opět závodům cross country nebo něčemu podobnému, ale bude záležet na kalendáři a konkurenci. Nyní ještě vše řešíme.

Z pohledu spolujezdce, je bezpečnější jet rallyový závod, nebo Dakar?

Třebaže v rallye se jede na užších cestách, větší rychlostí a na vyšším limitu, pořád se jede na trati, kterou si můžete předtím projet, nastudovat a popsat. V tomto je bez debat pozice celé posádky bezpečnější. Při dálkových a extrémních závodech totiž dostanete jen univerzální rozpis od pořadatele, kde je pak hrozně neznámých. Dakar je v tomto mnohem více nebezpečný!

Vašimi dvěma zásadními muži v závodění byli piloti Roman Kresta a Martin Prokop. V čem jsou kromě věku zásadně jiní?

V mnoha věcech, ale zásadní je asi povaha. (smích) Roman byl větší perfekcionista, vyhrocenější povaha. Kdežto Martin je kliďas, spoustu věcí ne že by přehlížel, ale nechá je plynout, než by vše hrotil.

V roce 2012 jste měl velké problémy se zády, které vám prakticky dva roky nedovolily závodit. Jak jste na tom nyní?

Zcela fit rozhodně nejsem, ale mrzák taky ne. (úsměv) Dělám vše pro to, abych se do podobného stavu nedostal. Tedy pravidelně cvičím, posiluji, musel jsem upravit životní styl.

Máte ještě nějaký sportovní sen či výzvu?

Ale ano, v rámci motoristických akcí je spousta dobrodružných možností. V tuto chvíli mě moc láká nějaký výškový závod kolem Himaláje. (úsměv).


I DÍKY ZKUŠENOSTEM 46letého navigátora Jana Tománka mohla posádka MP-Sports týmu pilotovaná Martinem Prokopem dosáhnout historicky nejlepšího umístění na Dakaru v podobě 6. místa.