„Velká škoda, že jsme těsně prohráli poslední zápas s Němci. S jejich skalpem bychom hráli alespoň o 5. místo, což by asi bylo naším maximem, reálným vyjádřením našich sil. Chybělo nám více štěstí,“ připustil 21letý Miroslav Gottfried, jehož příští týden čeká další vrchol sezony – společně se starším parťákem Ludvíkem Pískem budou v Brně na finálovém turnaji kvarteta nejlepších o titul.

„Bylo by krásné po třech letech opět dosáhnout na medaili. Na poslední bronz se už dost naprášilo,“ usmívá se talentovaný sálový cyklista.

Bylo ME do 23 let vrcholem ve vaší kariéře?
Momentálně ano, oba jsme se na akci moc těšili. Ale nedopadla úplně podle našich představ, jsme trošku zklamáni. Tajně jsme totiž pošilhávali po finále. Z tohoto pohledu byl klíčový duel se Švýcary, ale vůbec nám nevyšel.

Jak se hrálo doma?
Jak se to vezme. Sice jsme pořadateli, ale v hale na Zeleném netrénujeme, takže byla jiná podlaha, jiné mantinely, jiné branky a ve finále zde bylo více zahraničních fanoušků. Nebylo to jako v naší sokolovně v Prštném.

Jste oba mladí, vám je 21 let, Radek je o dva roky mladší. Budete v této věkové kategorii opět hrát spolu?
Ano, je to v plánu. Cesta na šampionát vede přes zisk českého titulu. Vzhledem k tomu, že končí dlouhodobě dominující dvojice s mladým Hrdličkou, jejichž největší předností bylo, že spolu hráli od žáčků, nejsme bez šance. Vždy jsme totiž končili za nimi, dokonce je i několikrát porazili.

Extraligu hrajete s Ludvíkem Pískem, nyní jste hrál ME s mladým Adamem. Jak složité zvykat si během sezony na různé parťáky?
Je to složitější. S Radkem nastupujeme již čtyři roky a při premiéře v kategorii dorostenců jsme dokonce vyválčili na ME bronz. Nyní ale více tréninkového času trávím s Luďkem Pískem, Radek pro změnu s Tomem Horákem. Jinak spolu pilujeme formu vždy až chvíli před vrcholnou akcí hráčů do 23 let. Nyní to bylo od začátku prázdnin, i na úkor extraligy. Každopádně to bylo náročné pro oba. Každý spoluhráč hraje úplně jinak, v obou dvojicích jsem ale útočník a kolega chytá.

Kolik spoluhráčů jste si od začátku vyzkoušel?
Nedávno jsem to počítal, protože k sobě nemám věkově shodného, bylo jich šest! Je to velké číslo, ale snad jsem z tohoto pohledu univerzálnější. (smích)

Nyní váš zrak směřuje k finálovému turnaji extraligy v Brně. Byla cesta na něj snadná?
Každopádně jsme si splnili svůj cíl. Přestože jsme pokazili poslední kolo, dokázali jsme uhájit čtvrté místo po základní části. Nyní se tak opět pokusíme zabojovat o medaili.

Je v silách zaútočit i na metu nejvyšší – titul?
Zní to sice trošku neskromně, ale ano, je to zatím jen sen. Mezi největší favority patří Svitávka, ale vyhrát a prohrát může každý s každým. Letos je to obzvláště vyrovnané, ale abychom uspěli, musí se asi sejít mnoho okolností. S Luďkem tomu půjdeme maximálně naproti.

Jaký je váš cíl a sen?
Rozhodně se probojovat na mistrovství světa, proto to všichni hrajeme. Asi nejblíže nyní tomu mám s aktuálním parťákem Luďkem Pískem. Kdo ví, koho mi zase budoucnost za parťáka přihraje. Nyní to neřeším a snažím se hrát naplno.

Dá se živit kolovou?
Nedá, je to velký koníček, který si naopak každý musí sám dotovat. Proto pracuji ve strojírenství, jako programátor CNC strojů. Je náročné obě věci skloubit, ale naštěstí mám skvělého šéfa, který to chápe a je také fanouškem kolové. Na zlínském šampionátu nechyběl!