„Podzimní část hodnotím velice kladně. Jsem na náš tým moc pyšná,“ říká Dufková.

Co stojí za proměnou tuctového prvoligového týmu v úspěšné družstvo, které už nerozdává body na počkání, naopak se v tabulce drží nahoře a pravidelně vítězí.

„Daří se nám i díky tomu, že do týmu přišly nové hráčky. Hra je více o spolupráci a chuti bojovat než dříve,“ míní.

K výraznému zlepšení přispěla i Dufková, se 48 brankami nejlepší otrokovická střelkyně. „Mám úkol dávat góly i bránit. Sama bych ale tolik branek nikdy nenastřílela, kdyby mi je holky nepřipravily,“ říká skromně. „Navíc střelecky to nestojí pouze na mě, ale na výsledku se podílí většinou alespoň jednou brankou každá z nás,“ přidává.

I proto si Jiskra od začátku ročníku drží vyrovnanou výkonnost, nemá žádné velké výpadky. Jednoduché to však otrokovické házenkářky nemají, soutěž je vyrovnaná, každý může porazit každého a naopak.

„I když hraje první s pátým, není rozhodnuto o výsledku a to mě baví,“ uvedla. „Ani jeden zápas v podzimní části jsme neměly zadarmo a v mnoha z nich se rozhodovalo až v posledních deseti minutách,“ připomíná.

Na druhé vítězství sezony dosáhly o víkendovém 12. kole iterligové házenkářky Zlína (ve žlutém), které doma přetlačily Šaľu 24:20.
Házenkářky Zlína na pátý pokus koncovku zvládly a slaví druhou výhru

Dufková je v první lize spokojená. Nejvyšší soutěže hrávala od roku 2013 do roku 2017. Poté ve Zlíně kvůli pracovním povinnostem v Praze skončila, domů se vrátila až letos, v MOL lize odehrála šest zápasů.

Souboj s Michalovcemi, Mostem či Slavií jí ale nechybí. „Cestování je náročné, navíc interliga zdaleka není tak vyrovnaná jako první liga. Takže po takové štrece jsme pravidelně odjížděly bez bodů,“ říká.

I když dříve snila o lukrativním zahraničním angažmá v Dánsku nebo Německu, nyní už má priority někde jinde. Házená je pouze koníčkem, milovaným sportem se pouze baví.

„Házená je moje vášeň, je to můj aktivní odpočinek. Jednak se chci udržet v kondici a jednak mě to baví,“ vysvětluje.

Kvůli práci ale na ni nemá tolik času co dřív. Pracuje totiž jako sestřička v nemocnici na ARO, kde je nepřetržitý provoz. „Sloužím střídavě dvanáctihodinové denní a noční směny včetně víkendů a státních svátků, takže si zkouším měnit směny jak to jen jde, abych měla volno na zápasy a tréninky,“ líčí.

Natálie Mlýnková s Českou ženskou hokejovou reprezentací postoupila na olympijské hry.
Mlýnková o postupu na OH i rozdílech: Oproti světu máme špatné podmínky

I proto je ráda, že má polovinu sezony zdárně za sebou a s kamarádkami nemusí řešit další zpřísnění či případný lockdown.

„Jsem ráda, že jsme to mohly dohrát. Měla jsem trochu obavy, aby nebyla soutěž stejně jako na jaře kvůli covidu přerušena, ale naštěstí tomu tak nebylo,“ oddechla si.

Nyní se tak může v klidu začít připravovat na Vánoce, které tak moc miluje.

„Čas budu věnovat hlavně rodině, mému příteli, kamarádům a bohužel i práci,“ říká.

Bez házené ale úplně nebude. Dokud to půjde, budou Otrokovice dál trénovat a scházet se. Jen víkendy budou volné.

Dufková se však věnuje i jiným sportům. Kromě turistiky ráda jezdí na kole nebo sjíždí řeky. „Taky se učím na snowboardu, takže cíl na letošní zimu je jasný,“ dodává se smíchem.