„To byl sen rodičů, abychom byly obě vidět. Konečně se to podařilo, snad jsme udělaly našim radost a jsou na nás hrdí,“ směje se 24letá Michaela Sekulová, o pět let starší sestra Lenky.

„Když jsem hrála v Ostravě a nastoupily jsme proti sobě, bála jsem se sebemenšího kontaktu s ní, abych jí neublížila. Stále se snažím Lenku podporovat, radit jí. Někdy je to ale složitější, na rozdíl ode mne je totiž spíše flegmatik,“ s úsměvem přiznává starší sourozenka.

Čím vás překvapil Ježíšek pod stromečkem?

Byla to klasika. Já si užívala především čas strávený s rodinou a odpočinku od házené a práce.

Musela jste si během Vánoc hlídat váhu?

(Smích) Popravdě jsem nic nehlídala a užívala si hojnosti. Kapr, řízek a hromada cukroví. Vše co bylo na stole. (smích) Teď je to krušnější, opět si zvykám na režim a každodenní trénink a režim.

Nedělní výhra nad posledním celkem soutěže byla spíše povinností. Zapotily jste se vůbec?

Ale ano. Každopádně to byl ideální protivník na povánoční rozjezd, rozběhání. (smích)

Už ve středu váš čeká zápas na půdě mistrovského Mostu. Jedete pro body nebo jen na výlet?

V poháru nám ukázaly, jako jsou silné, vyhrály zaslouženě. Ani nyní nás nečeká nic s medem. Most patří k nejlepším, ale pokusíme se vzdorovat. Základem musí být pevná obrana, to se nám posledně nedařilo, proto ta vysoká porážka. Most nás bude chtít uběhat, nesmíme se nechat, stejně jako minimálně chybovat. Umí trestat jako nikdo jiný.

Jaké jsou šance Zlína na play-off? Jsou reálné?

Rozhodně nic nebalíme. Novou krev do žil nám vlily cenné výhry v Olomouci a Prešově. Po nich je nyní situace v tabulce hodně vyrovnaná, jsme opět ve hře. Ale vyhráno nemáme, nejtěžší zápasy nás teprve čekají. Pokud máme mít šanci na play-off, musíme zvládnout duely s přímými rivaly – tedy Pískem, Olomoucí a Veselím.

Na úkor koho tedy do bojů o medaile?

To je těžké říci. Jistotu asi má Most, další celky Poruba, Olomouc, Slavia, Písek a my se budeme přetahovat o zbylá tři místa. Čekám boj do samého konce. Letos je soutěž vyrovnaná, i outsider může překvapit.

Jak jste spokojená se svými výkony?

Cítím zlepšení, forma stoupá. I po letní přípravě jsem se cítila dobře, ale v úvodu mi to nepochopitelně moc nešlo. Hodně jsem nad tím přemýšlela, nyní jsem to už hodila za hlavu. Nyní jsem klidná a spokojenější.

Ve Zlíně jste po přestupu z Poruby už už rok. Jaký byl?

Jiný než předtím, hlavně jsem i hrála a ne jen trénovala. Dostala jsem se do herního tempa. V Porubě jsme sice hrály o medaile a tady spíše o záchranu, ale přestupu nelituji.

Blíží se start ME házenkářů. Jaké mají Češi ambice?

Vzhledem ke změnám v kádru to nedokáži odhadnout. Každopádně se už na zápasy těším. Šampionát žen jsem téměř nesledovala, neměla jsem ani kde. Popravdě mě více baví se dívat na chlapy, je to lepší. (smích) Nechám se výkony a výsledky překvapit!

Loni jste studovala poslední rok na vysoké škole v Ostravě. Už jste inženýrka?

Ano, studium mám úspěšně za sebou. (úsměv a oddech) Nyní pracuji ve zlínské účetní firmě.