„Ani svatého Valentýna neslavím. Ze všech svátků je mi nejbližší Den matek. Na něj mám nejhezčí vzpomínky zejména z doby, kdy jsem hrávala ve Francii a přáníčka mi nosil můj syn," usmívá se Černá, která pěknou kytičku dostala nedávno, v den svých jmenin. „Jako každá žena ráda dostávám květiny," dodala.

Moc si Zlín i vzhledem k posledním neúspěchům a výhře Olomouce nad Veselím zkomplikoval cestu do play off?

Ano, ale za to si můžeme sami. Zejména ztráta v Písku hodně bolí. Jen velká škoda, že jsme nedotáhli do úspěšného konce zápasy s těžkými soupeři, kde jsme dlouho vedli. Dokud ale budeme cítit šanci, budeme bojovat.

Čím to, že Zlín dokáže s favority hrát, dlouho vést, ale nakonec těsně prohraje?

Našemu mladému a perspektivnímu týmu ještě schází zkušenosti z těžkých utkání. Kádr má obrovský potenciál, v přípravě si vede skvěle, po některých trénincích jsem měla pocit, že musíme vyhrát interligu. (Úsměv.) Zatím se nám ale všechny dovednosti ne úplně daří přenést do mistrovského zápasu. S favority opravdu dokážeme hrát, ale asi nám ještě chybí potřebný kousíček, zvláště v klíčových momentech.

Má Zlín stále postup ve svých rukou i s mankem 4 bodů na Olomouc?

I přes ztrátu jsem přesvědčená, že ano. Ve hře je pořád osm bodů a Hanačky mají těžší los. Věřím, že to dopadne dobře. Čekám ale, že se bude hrát do posledního kola, minuty, klidně může rozhodovat skóre. Důležité ale je se pozitivně naladit.

Jak se to ve vás pere, když bojuje Olomouc, kde bydlíte a dlouho jste hrála, se Zlínem o jedinou postupovou příčku?

Už to neřeším. V mé kariéře jsem zažila tolik klubů, že nad tím takto nepřemýšlím. Je ale zajímavé, že jsem většinou hrála v týmech, kde se hrálo o titul. Chvíli jsem si myslela, že ve Zlíně to je díky jiným ambicím jiné, ale i samotný boj o play off ve mě vzbuzuje podobné pocity. Je to velmi podobný adrenalin.

Jak byste ve své kariéře brankářky označila tuto sezonu?

Když postoupíme do play off, bude úspěšná. Sama cítím, že jsem v některých zápasech pomohla týmu k bodům, což je důležité, navíc máme skvělý brankářský tým. Ten pocit být platný je v mém věku zásadní. Navíc mám radost, když mohu předávat své zkušenosti dalším.

Takže vás vedle chytání naplňuje i trénování brankářek v klubu?

Ano, ráda předávám zkušenosti, i proto jsem ráda, že jsem ve Zlíně. Kromě práce v klubu ještě trénuji reprezentantky na gymnáziu, takže práce je pestrá a naplňuje mě. Už to není jen o chytání, což mě naplňuje.

Už se pomalu vyrovnáváte s blížícím se koncem vaší hráčské kariéry?

Ale ano, a docela dlouho a i díky tomu jsem se s myšlenkou, že mohu kdykoliv skončit, smířila. Ale bojovala jsem s tím dlouho, než jsem to pochopila. (Úsměv.) Konec může opravdu přijít kdykoliv, proto věřím, že jsem snad žádné vážné zranění nyní nepřivolala.

Nyní si užívám každou minutu, mám totiž ráda atmosféru zápasů, fanoušky. Je to jiné než z pozice trenéra. Dokud mi bude zdraví sloužit, hlavně kolena, a budu cítit platnost v týmu, budu ještě ráda chytat.