„Hegnus je ideální prototyp, sen každého trenéra. Je úplně pohodový, trénuje zodpovědně, pilně, nefláká se. Na druhé straně je úplně vyrovnaný. Má suprovou povahu. Není nervózní, není cholerik. Dobře a všechno žere, nemá s tím problém. Po tréninku odpočívá, hodí si šlofíka. Kdyby ho netrápily zdravotní problémy, tak je to fantazie,“ prohlásil Holčák v rozhovoru pro ČT.

„Přirovnal bych jej k fotbalistovi Tomáši Rosickému – velký talent, kterého neustále provází zranění.“

A jak dlouho může Hegnus závodit na nejvyšší úrovni? „Popravdě ještě asi rok. Pokud bychom ale cítili, že jej za rok nedokážeme dostat do formy, tak jej raději nepřihlásíme. Nemá význam běžet Velkou pardubickou s ambicemi na deváté desáté místo,“ dodal pro Deník Radek Holčák.

Jaké jsou pocity s odstupem jednoho dne?

Užíváme si to. Jsme za to hodně rádi. K oslavám nebo abychom si s kolektivem sedli, na to ještě nebyl čas. Domů jsme přijeli nad ránem, všechno jsme museli vybalit. Ráno jsme šli do práce, kde nás čekalo dalších dvacet koní, kteří potřebují naši péči. Zastavili jsme se až v poledne. Jdeme si po zásluze dát domů oběd a chvilku si odpočinout. Necháme to uležet a možná zítra nebo pozítří si chvilku sedneme.

Bylo gratulací více než při posledním úspěchu s Maskulem?

Zájem obrovský, mnohonásobně větší než posledně. A nic na tom nezměnila ani absence kulisy třiceti tisíc fanoušků na závodišti. Dostal jsem hromadu, sna čtyři sta esemesek, vyřídil spoustu telefonů. Lidé při současné pandemii závod ve velkém sledovali v České televizi, která propaguje závod a megaluxusně jej zpracovává.

Byla cesta domů delší, jiná než tradičně?

Jen trošku. Zásadní bylo připravit k odjezdu celou naši velkou výpravu čtyř aut. Domů jsme vyrazili pozdě v noci, ale jinak bylo ve všech autech veselo, super atmosféra. Já řídil, ale další členové posádky slavili šampaňským a sledovali závod ze záznamu. Už se moc těším na posezonní setkání se všemi majiteli. Až nám to epidemiologická situace dovolí, určitě uděláme jednu velkou big party. Všichni si ji zasloužíme!

Jak slavil Hegnus, co dobrého dostal? Co má nejraději?

Každý kůň miluje mrkve, cukr, jablko a jiné laskominy. Ale protože všechny koně u nás tyto megadobroty mají v rozumné míře pořád, málo čím můžeme Hegnuse překvapit. (smích)

Jak jste prožíval samotný závod?

To, že je na tom kůň dobře a že má formu, o tom jsem byl přesvědčený. Nebál jsem se to i ventilovat. Já prožívám každý závod dost emotivně. Jsem hodně nervózní, protože vím, že v tom je spousta práce, úsilí. Kůň má třeba formu, má na to, aby vyhrál, pak ale v samotném závodu nezmůže vůbec nic. Musí čekat na to, jak to dopadne. Vždycky je potřeba, abychom měli i štěstí, což je v dostihu důležité. My jsme ho měli, stejně jako dobrý průběh. Lukáš Matuský to perfektně odjel, proto to tak dopadlo.

Čím to, že loňský vítěz Theofilos skončil hluboko v poli poražených?

Je to vrcholový sport, kde nikdo nemá své jisté, což také poznal Djokovič ve finále French Open s Nadalem. Těžko říci, proč mu to nevyšlo. Nemusel se dobře vyspat, někde před či při závodě se bouchnul, mohl být jednoduše unaven. Těch faktorů je moc, stát se to může i těm nejlepším!

Do jakého okamžiku před závodem s koněm, se svým svěřencem, jako trenér pracujete? Jak dlouho s ním jste a ovlivňujete ho?

Já s ním pracuji denně, ale před samotným závodem, asi půl hodiny před startem, koně nasedlám. Dám na něj sedlo, které si žokej perfektně nachystá. Já ho pak usadím, dotáhnu, napasuji. Prostě všechno, aby pasovalo. A tím moje práce a kontakt s koněm končí. Jenom v paddocku jsem s žokejem, kde to jenom doladíme. Řekneme si, jak by to mělo být. Při takovém velkém dostihu jsme ale měli rozbor udělaný dlouho dopředu. Měli jsme nachystaných několik variant, jak dostih půjdeme, takže to už jsou pak jenom kosmetické záležitosti.

Jak vypadá samotný trénink? Dá se srovnat s jinými sportovci?

Funguje to přesně tak jako u lidí. Kůň je vrcholový sportovec, systém přípravy a tréninku, včetně výživy a zdravotní péče, je dneska na úrovni vrcholového sportovce.

Byla pro Hegnuse Velká pardubická vrcholem sezony?

Absolutně. Pro Hegnuse to byl vrchol, top akce, na kterou jsme směřovali. Nic jiného pro nás nebylo. Jiný náhradní program jsme neměli. Vsadili jsme na jednu kartu. Je to kůň, který je krosař, má rád Pardubice. I kdyby to nedopadlo, určitě už by neběhal jiný dostih.

Říkáte, že je to krosař, ale v cílové rovince ze sebe vydal opravdu obrovskou rychlost…

Je to hlavně hodně silný a vytrvalý kůň, což právě v té cílové rovince předvedl. Pozorný divák určitě zaregistroval, že při náběhu do cílové rovinky vlastně byl Hegnus hodně škaredě přivřený na bariéru francouzským jezdcem na koni Vandual. Tam jsme měli hodně velké štěstí, protože to byl hodně nepěkný a riskantní manévr. Hegnus mohl upadnout a nemuselo by to dopadnout dobře. Kdyby se to nestalo, tak by určitě vyhrál s větším náskokem s lepším přehledem. Ale to, že se dokázal s touto kritickou situací, která ho úplně zastavila, vypořádat, tak svědčí o tom, že ten den byl na tom opravdu dobře a formu měl. Byl nejsilnější a nejlepší.

Jak dlouho vydrží kůň v takové formě?

V takovéto formě se dá kůň udržet maximálně tři měsíce. Kvůli tomu byla pro nás i složitá příprava. Vzhledem k pandemii byl odložený začátek sezony. Dlouho se nevědělo, kdy začneme, jak to bude. Celá sezona byla hodně složitá, pro nás trenéry strašně těžká. Proto jsme všechno vsadili na jednu kartu. Splnili jsme kvalifikační podmínky a odběhli první kvalifikaci. Uzavřeli jsme se v tichosti doma, a v kopcích jsme tvrdě trénovali a připravovali se. Taky jsme vypustili veškeré další starty.

Hegnus měl v sedle slovenského žokeje Lukáše Matuského? Je pravda, že se moc neznali?

Opravdu se moc neznali. Na druhé straně já s Lukášem spolupracuji deset let. Začínal se mnou ve světě velkých dostihů. Lukáš si dojel do práce na trénink na Hegnuse, takže si ho osahal v přípravě. Lukáš je ale dneska na takové úrovni, tak vyzrálý jezdec, že musí stačí, když si projede všechna videa a zpětně se podívá na všechny Hegnusovy dostihy. Jak se kůň chová, co potřebuje, nepotřebuje. Když si vyměním informace, žokej si je přebere a ví, co má dělat a jak s tím koněm zacházet.

Jak si to přebere kůň, že má na zádech někoho jiného?

Kůň si to přebere v pohodě. (úsměv) Dobrý jezdec vycítí, co kůň potřebuje. Co má a nemá rád, jaké pohyby, tempo. Zda mu má pomáhat na skoky, jestli mu nadiktovat odskoky nebo mu do toho radši nemluvit. K tomu jezdec dostane informace od trenéra. Pokud mu jezdec vyjde vstříc, tak to funguje bezproblémově. Kdyby to nešlo, tak Hegnus takhle neběží.

Vypadá to jako ideální svěřenec. Co vás nyní čeká, pár dnů po úspěchu na Velké pardubické?

Hegnuse čeká aktivní odpočinek a velká regenerace. Tvrdý trénink, co prodělával, ten už je pro něj minulostí. Teď bude mít takový veget. Bude chodit na procházky, pokud bude počasí, půjde i do výběhu do parku, než napadne sníh. Bude mít takový hodně pohodový program.

A vy?

Ve stáji máme i jiné koně, na kterých je potřeba pracovat, trénovat dál. Najíždějí noví a mladí koně, které se musí obsedat a učit začátkům. Do toho teď jsou nějaké aukce. Majitelé chtějí pořizovat nové koně, takže po večerech budu sedět v katalozích, sledovat a hledat koně. Přes den pracovat s těmi ostatními koňmi. Teď se hlavně budeme zaměřovat na juniory a doufám, že na budoucí šampiony. Těm jsme se teďka věnovali méně, protože veškerá péče směřovala ke koním na vrchol sezony.

Máte v přípravě nějaké další klenoty, o kterých teprve uslyšíme?

Dostihy jsou o naději a i ty my máme. Nevím, co u nás vyroste, za každým úspěchem je strašně moc práce, dřiny, odříkání, mrznutí. Stále žijeme v naději, stejně jako naši svěřenci a majitelé. (úsměv)