„Šlo to ztuha, ideální výkon jsme nepodali, ale aspoň bod bychom si zasloužili," litoval s devíti trefami nejlepší střelec domácích Michal Indrák.
Byl to právě on, kdo při závěrečné hře bez brankáře vyslal na soupeřovu bránu poslední střelu. Nepovedenou.
„To už bylo zoufalé. Původně jsme chtěli s Davidem Polozem hrát nához, jenže Berka stál u něj a ani by jej do brankoviště nepustil. V pátek jsme na tréninku chviličku zkoušeli hru bez brankáře, ale dnes se to ve finále změnilo v improvizaci," posteskl si nejlepší hráč Zlína na hřišti.
Co chybělo k zisku bodů?
Rozhodně zkušenost. Soupeř měl větší kvalitu na prostřídaní, prokázal chladnější hlavu v rozhodující fázi. Naopak my, když jsme snížili nebo dokonce vyrovnali, byli nerozvážní. Chtěli jsme to strašně moc rychle zlomit, z čehož plynuly ztráty a opět jsme museli dotahovat.
Nestálo vás to příliš mnoho sil?
Přesně tak. Navíc jsme těžko dávali góly. Zejména prvních dvacet minut bylo špatných, jako bychom nehráli. Asi jsme byli nervózní. Až v závěru půle začala naše obrana pracovat tak, jak měla.
Do té doby jako by si kluci nevěřili, že by dokázali s Lovosicemi hrát…
Přesně tak. Kluci potřebují věřit, že na to máme, podle mne letos můžeme hrát opravdu s každým. Až jsme si to uvědomili, začali jsme hrát. Dnes nám ale chybělo i to štěstíčko, nepadly nám téměř žádné jednoduché góly. Rozdíl byl v technických chybách, kterých jsme udělali méně.
Cítíte, že tento tým se ještě potřebuje sehrát?
Ano, ani já se úplně neorientuji. V přípravě jsme hráli jen šest zápasů, ostatní dvojnásob. Protože je tady dost nových kluků, to je spíše práce na rok, naštěstí všichni tady mají dlouhodobé kontrakty. Pokud tento tým bude dál takto pracovat, bude to super.
Jestliže před rokem Zlín se stejným soupeřem prohrál o deset branek, soudě podle dnešního výsledku museli dojít ke zlepšení, ne?
Asi ano, hlavně v obraně, což je i práce tehdejšího kouče Andreje Titkova. Máme na čem stavět a teď se ale musíme zaměřit na přechod a útok. Pořád tomu něco chybí.
