V Taškentu, turnaji dotovaném 250 tisíc americkými dolary, nakonec se svou parťačkou Nizozemkou Schuursovou podlehla Olaruové se Soyluovou 5:7, 3:6.

„Skoro celý turnaj jsme odehrály slušně. Rozhodují ale maličkosti a ty ve finále vyšly lépe soupeřkám," pokrčila rameny 32letá hráčka, která se po loňském zranění ruky pozvolna dostává zpět do formy a v deblovém žebříčku jí aktuálně náleží 70. příčka.

„Zranění už je vyléčeno, ale stále se musím každodenně starat o své tělo. Všechno je spojené," doplnila.

Už samotná kvalifikace na nedávný US Open nalila Voráčové potřebné sebevědomí, a třebaže zde neuhrála žádný velký výsledek, odjížděla spokojená.

„Vždy záleží na úhlu pohledu. Z pohledu nedávného asijského turné nebylo tak úspěšné, ale v Americe jsem měla kvalitní přípravu na zápasy. A to mi nyní pomohlo," pokyvuje hlavou zkušená tenistka.

Její výsledky pak ve druhé polovině uplynulého měsíce šly nahoru – čtvrtfinále v Tokiu, semifinále v Soulu a finále v Taškentu. Zůstat o týden déle, asi by se jubilejního titulu dočkala.

„Postupně jsme se sehrávaly, ale v plánu s Demi byly jen tyto tři podniky. Turnaje v Asii nejsou levná záležitost, navíc jsem zde byla se svou psycholožkou Evou Šauerovou, kterou mi pomohla financovat Dukla Praha. Jsem hrdá, že od roku 2015 patřím do této organizace," zdůraznila Voráčová, kterou alespoň na dálku vedl její dlouholetý trenér Libor Šubert.

„Mám zkrátka štěstí, že mám tak kvalitní tým."

Kromě tenisových zkušeností a poznání odlišné kultury si Voráčová odvezla z posledního podniku v Taškentu zajímavý suvenýr – místní kroj.

„Bylo to neskutečné zpestření, když nás před slavnostním ceremoniálem do něj oblékali. Navíc nám jej nechali," usmívá se sympatická tenistka.

Spolupráce s Nizozemkou Schuursovou se jí začíná vyplácet. Letos s mladou hráčkou vybojovala oba turnajové vavříny a úspěchy sbírají také ve štědřeji dotovaných podnicích.

„Jsem moc ráda, že mi ji trenér doporučil. Herně i lidsky si sedíme. I proto jsme se domluvily, že v příštích týdnech absolvujeme společně první halové turnaje v Linci, Lucemburku," upřesnila Voráčová.

Jestliže v deblovém žebříčku se pozvolna dostává zpět na umístění před zraněním (nejlépe na tom byla v roce 2008 – 40. místo), v singlu je prokousávání zpět na výsluní podstatně složitější. Jestliže před koncem minulého roku byla ve druhé světové stovce, nyní je až 636.

„Nic nebalím, ale nyní je složitější se dostat do hlavních fází turnajů. Už v Soulu jsem byla blízko úspěchu v kvalifikaci, ale v duelu o přímý postup jsem prohrála ve třech setech," mrzí Voráčovou.

„Tento turnaj mi ukázal, že pokud budu zdravotně v pořádku, mohu pořád hrát kvalitně i dvouhry. Vzhledem k postavení v žebříčku je pro mě ale výhodnější upřednostňovat čtyřhru," přiznala tenistka, která nadcházející dva týdny stráví doma – regenerací a přípravou na halovou sezonu.