Ve čtvrteční čtvrtfinálové bitvě českého poháru proti Bulldogs Brno (5:4 v prodl.) efektní freestylovou fintou proměnil trestné střílení a vlil novým parťákům čerstvou krev do žil.

„Brankář mě sice z letních turnajů znal, ale naštěstí mi to vyšlo. Když to vyjde, nedá se to chytit,“ pochvaluje si Matejka, který v dresu Panterů nastoupí i v dnešním zápase proti pražskému Future od 20 hodin.

Cvičíte svou fintu dlouho?

Ani ne. Když to člověk dělá, dobře to vypadá. Není to finta, která by se trénovala dlouho. Je to třeba jen stále cvičit.

Jaké máte první dojmy po příchodu do Otrokovic?

Publikum je fantastické, přišla krásná návštěva. Je tady výborná parta, což se v zápase také projevilo, když jsme rozhodli v prodloužení. Florbal je hodně o soudržnosti v kolektivu. Doufám, že se mi podařilo zapadnout a bude to jen lepší. (Směje se.)

Jak dlouho jste byl s trenérem Janem Holovkou, případně s vedením Panterů v kontaktu?

S panem Holovkou se známe ze slovenské reprezentace. Měsíc zpátky se mě poprvé zeptal, zda bych si nepřišel zahrát. Myslel jsem si, že mezinárodní přestupy se mohou dělat jednou za rok, ale po přečtení pravidel jsem zjistil, že to bylo možné uskutečnit.

Už jste platil zápisné?

Zatím ne. (Směje se.) Dneska mi ale kluci říkali, že za úvodní gól i zápas mi to všechno spočítají. (Smích.) Ještě mi neříkali, kolik to přesně bude, ale že se dočkám. (Smích.)

I po příchodu do Otrokovic budete vést svůj klub v Trenčíně, kde jste majitelem, trenérem a byl jste i kapitánem. Jak to všechno stíháte?

(Úsměv.) U nás je florbal trochu na nižší úrovni. Není to zase takový problém. V podstatě jsem svůj klub založil a nějak se to vyvrbilo, že mám hned tři funkce.

Takže žijete florbalem čtyřiadvacet hodin denně?

Dá se říct, že ano.

Co na to říká vaše přítelkyně Majka?

Není zrovna nadšená, ale naštěstí mi to akceptuje. Je to lepší, než kdybych chodil po hospodách. Sama si to uvědomuje a naštěstí mi florbal toleruje.

Takže nakonec je vaší nejvěrnější fanynkou.

Ano, chodí skoro na každý zápas. Byla tady i dnes (ve čtvrtek – pozn. aut.).

Budete z Trenčína dojíždět?

Musím, ale není to zase tak daleko. Je to osmdesát kilometrů a hodina cesty autem, takže je to ještě snesitelné. Dá se to stíhat.

Takže v Trenčíně budete i nadále plnit své povinnosti?

Ano, o klub se budu starat dál a budu kluky i trénovat. Při mezinárodním hostování nebudu moct jen hrávat, což je ale škoda.

V minulé sezoně jste prožil výbornou sezonu v mistrovských Střešovicích, přesto jste se poté vrátil zpět domů na Slovensko. Proč jste se rozhodl pro návrat?

Sešlo se více důvodů. Už nejsem nejmladší a doma mám svou práci. Musel jsem dojíždět, nevyšlo mi tam ani ubytování. Navíc je to dost daleko.

Takže jste to nebral jako krok zpět?

Určitě ne. Snažil jsem se na Slovensko přinést něco z českého florbalu a doufám, že se mi to malinko i podařilo.