Zlínský matador se pořadatelům za divokou kartu odvděčil životními výkony, přičemž chuť si spravil v deblu, kde s parťákem Petrem Veselým potřetí v řadě dosáhl na prvenství.

„S odstupem času mě samozřejmě promarněná příležitost mrzí, byl jsem nejblíže vysněnému titulu. Bohužel při třech finálových mečbolech mi při tenisu proti Janu Portovi z Teplic zdřevěněla ruka. Koncovku jsem nezvládl,“ nehledal výmluvy Juřena, který kvůli pracovním a rodinným povinnostem letos neabsolvoval ani jeden podnik české série. „Rozhodně jsem se ale neflákal a s výjimkou neoblíbeného stolního tenisu jsem pořád všechny disciplíny v domácím prostředí piloval. Naposledy jsem racketlon hrál v dubnu s reprezentací na světovém šampionátu v Itálii,“ zavzpomínal hráč.

„Protože mi ale chyběly body, nevlezl jsem se mezi dvacítku nejlepších, kteří se do finálového turnaje kvalifikovali přímo. Byl jsem však rozhodnutý absolvovat kvalifikaci, ale pořadatelé mi díky dlouholeté vysoké výkonnosti vystavili měsíc před turnajem jednu ze čtyř divokých karet,“ poděkoval na dálku Juřena.

Již v sobotu vcelku suverénně se zkušeným Petrem Veselým získal čtvrtý titul ve čtyřhře, který byl navíc třetím v řadě. „Naše vítězství bylo víceméně suverénní, s výjimkou semifinále jsme o našich postupech rozhodli vždy před závěrečnou disciplínou,“ konstatoval 32letý reprezentant, který víkendové účinkování v hlavním městě pojal i jako rodinný výlet. „Jel jsem si to užít.“

O den později v singlech coby nenasazený „podle očekávání“ proplouval pavoukem až na jeho samý vrchol. „Přijel jsem s přáním obhájit loňské finálové pozice. Nyní jsem ale očekával, že skončím před jeho branami, kde jsem měl narazit na parťáka, nejlepšího českého hráče a osmého ve světovém žebříčku Veselého z Plzně. Ten ale o kolo dříve klopýtl s Hanlem, hráčem II. bundesligy ve stolním tenisu. Když se mi podařilo Petra po divokém průběhu v semifinále pomstít, všichni mě už viděli coby šampiona,“ vzpomíná Juřena.

V dramatickém a vyrovnaném finále se rozhodovalo až v tenise. „Společně se squashem je to má silná disciplína. Poněvadž jsem po prvních třech zápasech ztrácel, potřeboval jsem vyhrát v tenise minimálně o jedenáct míčků. Za stavu 20:7 jsem ale promarnil tři mečboly a titul bral zaslouženě soupeř,“ sportovně uznal hráč ze Zlína, který se od roku 2006 nikdy nevrátil domů bez medaile. „Dříve bych se tím asi trápil, ale v mém věku se už sportem hlavně bavím. Uznávám však, že jsem promarnil asi největší šanci na zisk titulu. Rozhodně se nevzdávám a za rok opět přijedu,“ slíbil odhodlaně Michal Juřena.