V čem vidíte hlavní příčinu nevydařených zápasů v Ostravě, kde Zlín uhrál jediný set?

Základ směřuje k tomu, že pokud nepotáhneme jako parta za jeden provaz, neporazíme nikoho. Nic jiného v tom není. Musíme se dát dohromady.

Zvládnete to do čtvrtka?

Musíme. Pracujeme na tom. Já pořád věřím tomu, že alespoň příští domácí zápas zvládneme a sérii vrátíme do Ostravy. Až tam se podle mě bude rozhodovat. Když je teď trochu nahlodáme a srazíme k zemi, budou znovu hratelní. Zatím jsou rozjetí a plní euforie. Vychází jim snad úplně všechno. Mají štěstí a v klíčových okamžicích při nich stojí i rozhodčí.

Co kvalita, na čí je straně?

Na naší. O tom jsem přesvědčený. Individuálně máme lepší mužstvo než Ostrava, dokonce bych řekl i zkušenější. Na straně soupeře vyčnívá útočník Petr Michalovič, který svou kvalitou převyšuje celou extraligu a hraje opravdu výborně, nicméně zbytek mančaftu bychom měli převyšovat.

Zatím tomu tak není. Proč?

Znovu se vrátím k týmovému pojetí. My nehrajeme špatný volejbal, i když jsme v Ostravě uhráli ve dvou zápasech jediný set. Téměř každý set je však maximálně vyrovnaný, koncovky jsou vypjaté, jenomže my je nezvládáme, ani pokud vedeme o dva tři body, protože nejsme schopní hned odztrátovat. Soupeř je hravější, bojovnější, efektivnější. Pro vývoj celé série jsou to zlomové věci.

Po prvním ostravském zápase jste dokonce řekl, že mužstvo nechce vyhrát. Nechtěl byste teď z pozice kapitána toto vyjádření trochu korigovat?

Mluvily ze mě emoce a obrovské zklamání. Samozřejmě že všichni kluci, kteří byli na hřišti, chtěli vyhrát. O tom nepochybuji. Přesnější vyjádření by bylo, kdybych řekl, že jsme se báli vyhrát.

Zlobíte se i na sebe?

Pochopitelně. Štve mě, že jako kapitán zatím nedokážu tým nabudit po psychické stránce. V základní části nám vše vycházelo, vyhrávali jsme, a když se daří, žádné negativní emoce nevyplují na povrch. Všichni jsou kamarádi a komunikace funguje na výbornou.

Teď ne?

Teď se ukazuje, že mezi jednotlivými hráči je až příliš velký věkový rozdíl. To třeba u Ostravy není, což vidím jako její výhodu. Lépe si mohou vše vyříkat a jejich parta funguje spíš na bázi přátelství.

První rozbroje byly na vašem mužstvu patrné po zpackané koncovce třetí sady druhého domácího utkání ve Zlíně. Viděl jste to také tak?

Ano. To se začaly drát na povrch již zmiňované negativní emoce. Někdy stačí jen pohled, kroucení hlavou. Nemusíte ani nic říkat. Kdybychom druhý domácí zápas dokázali vyhrát, myslím si, že by nás to stmelilo a posílilo. To se však nestalo a bohužel výpadek se nám nepovedlo napravit ani v Ostravě.

Neublížila vám paradoxně dlouhá a úspěšná série v základní části, v níž jste ztráceli pouze s Libercem a Českými Budějovicemi, což se všeobecně čekalo?

Možná ano. Neprošli jsme si žádnou krizí, pouze v úvodu. Tím pádem jsme žádné problémy v komunikaci neodhalili. Ono samozřejmě není dobře ani to, když se pořád prohrává. Pak je všechno špatně. Nicméně člověk se z občasných porážek může poučit a zareagovat na ně. Ideální by bylo hrát nahoře, sem tam prohrát, aby si všichni uvědomili, že to je jenom sport a porážky k němu patří. I v play off bychom je pak dokázali snáz hodit za hlavu a jako tým je společně překonat.

V základní části zdobila mužstvo trpělivost. V play off si však počínáte až příliš zbrkle. Nechtělo by to přece jenom trochu uklidnit?

Kdybychom hráli proti někomu jinému, asi ano. Ale Ostrava enormně riskuje a zatím jí to vychází. Určitě v tom bude pokračovat i ve Zlíně, protože má nahrané. Osobně si myslím, že není na co čekat a musíme riskovat taky. Když už bychom měli vypadnout, tak s tím, že se o něco pokusíme i my. Měli bychom jít do toho stejně razantně.

A co síly, máte jich po čtyřech zápasech ještě dostatek?

Pokud se bavíme o těch fyzických, určitě. Za sebe mohu říct, že se rozhodně necítím unavený. Je to sice něco jiného než v základní části, v níž se hrálo jedno utkání za týden, ale sil mají oba týmy ještě dostatek. Navíc my se nemáme na co šetřit a musíme do toho dát všechno.