„Přestože mám pořád chuť, je možné, že mi kariéru ukončila korona,“ přiznává v rozhovoru na klubovém webu jednatřicetiletý obránce.

Nagy by ještě rád mužstvu pomohl, ale nechce být v týmu kouče Kvapila jenom do počtu. „Nerad bych se na hřišti trápil a byl tam už jen pro smích, protože nevím, kdy skončit,“ prohlásil.

S motivací ale klubová legenda nikdy problém neměla. Pantery navíc čeká jubilejní desátá sezona mezi tuzemskou florbalovou elitou. „Chuť mám pořád. Jen pokud je někomu dvacet a studuje, tak nemá co řešit. Postupem času se z koníčka stává obrovský dostihový kůň a na žebříčku životních priorit se propadá,“ líčí. „Trošku smutnější je fakt, že i tak jsme měli se Setřou (Lukáš Petřík – pozn. red.) lepší docházku než většina mladých,“ přidává zklamaně.

I nyní, v době pandemie, se snaží udržovat v kondici. „Nějakým způsobem jsem aktivní a hýbu se pořád,. Že bych ale nějak vyloženě trénoval nebo se připravoval, to se asi říct nedá,“ přiznává s úsměvem.

Problém s nabranými kily ale neřeší. „Nějak moc navíc jich zatím nemám, jen běžná mimo sezonní váha,“ směje se.

Předčasný konec play-off i celé sezony ho hodně mrzel. Vždyť Otrokovice po mizerném závěru základní části dokázaly ve druhém čtvrtfinále zaskočit favorizované Vítkovice a za nerozhodného stavu 1:1 se mělo dvakrát hrát na Štěrkovišti.

„Určitě to člověk těžko vstřebával. Konečně jsme v play-off měli jiného soupeře než Bolku nebo Chodov a po vyhraném zápase v Dubině jsem i trošku z nostalgie těšil na vyprodané Štěrkoviště. Bohužel to dopadlo takto,“ smutní.

S takovým koncem sezony rozhodně nepočítal. Celkově ale byl poslední soutěžní ročník z pohledu Moravanů hodně zvláštní. „Sezonu jsme celkem dobře začali, bohužel od nového roku na nás padla deka a herně jsme se trápili. Alespoň mladí kluci nabrali nějaké zkušeností do další sezony,“ dodává.