Změnila se kromě auta i možnost testování?

Je to rozhodně lepší než před závody na Slovensku. Před startem budu mít za sebou dvacet pět až třicet testovacích kilometrů, což je na moje poměry dostačující. Respektive každý kilometr je pro mě super, protože na Slovensku jsem netestoval vůbec.

Kvůli financím jste neměl jistotu, že Barumku pojedete. Snášel jste to těžce?

Pokud někdo závodí dlouho a není továrním jezdcem, nemá bohatého strýce nebo nápomocnou osobu, tak je to vždycky složité. Jsem na tyto situace zvyklý.

Je pro vás Barumka pořád top závod?

Atmosférou je nejlepší, možná i v Evropě. Publikum je úžasné. Je to podnik, který pořád vede přes obce a dědiny, to znamená, že se chodí dívat místní lidé, což je super. Lidé mají díky perfektním cestám, přes které se soutěž jede, neskutečné možnosti. Je to bomba.

Vaše spolujezdkyně Veronika Havelková je rodačkou z Prahy. Jak se jí líbí zdejší prostředí?

Verunka je velký nadšenec, ona to nerozlišuje. Kdyby měla jet závod, který měří padesát kilometrů a bude někde v tramtárii, tak je jí to jedno. Je zblázněná do toho sportu. Jakmile sedí v závodním autě, nezáleží jí na tom, v jakém a kde.

Posouvá vás vpřed vzájemná pozitivní energie?

Spousta lidí funguje tak, že má svého spolujezdce za doplněk, která akorát něco odečítá. Není to můj případ. Musím být se spolujezdcem kámoš, věřit mu, protože se kolikrát ocitneme ve vyhrocených situacích. Kdybych si měl jen někoho zaplatit, kdo bude sedět vedle mě, jak to spousta pilotů hodnotí, tak se na to vybodnu.

Zpět k Barumce. Co by vám udělalo radost?

Kdybychom byli konkurenceschopní a soutěž dokončili. Nemusí se to povést v cíli, aby z výkonu byl i dobrý výsledek, protože to často nekoresponduje. Vždy kvituji spíš výkon.

Koho považujete za největší favority?

Startovní listina je tak nabitá, že může vyhrát pět šest lidí. Bude hodně záležet na rozjezdu, udržení tempa a dalších okolnostech. Přál bych někomu, aby regulérně potrápil Honzu Kopeckého. Nic proti němu, ale je dobré, když je hodně kandidátů na vítězství.

Po třech letech nechybí Roman Kresta. Nakolik vás to těší jako jezdce z regionu?

Roman je sportovec a ryzí závodník. Po třech letech sedne do auta a skoro jede rovinu s těmi, kteří závodili celou dobu. Dnes je málo ryzích sportovců a závodníků, objevuje se spousta polopodnikatelů a facebookových lidí, kteří si hrají na jméno a hlavně se potřebují vyfotit. Roman je pojem, udělal našemu sportu v zahraničí reálné jméno. Jsem šťastný, že jede.