Kuželkář: První ligu můžete hrát i v osmdesáti

Ještě než ale poslal svoji první kouli po dráze, lákaly Petra Kudláčka jiné sporty.

„V žákovských kategoriích jsem hrál házenou, v dorostu fotbal. Poté jsem ale z pracovních důvodů, kdy jsem jezdil po stavbách, musel skončit. Ke kuželkám mě přivedl můj tchán. Ze začátku se mi příliš nedařilo. Poprvé závodně jsem k tomuto sportu přičichl v roce 1978. Tehdy mi bylo 26 let, což je ale na kuželky celkem pozdě. V Luhačovicích se hrála místní soutěž. Postupem času jsem se zlepšoval, až jsem se vypracoval do první ligy, kterou hraji dodnes,“ pyšnil se osmapadesátiletý hrající předseda luhačovického klubu, jenž rozhodně není nejstarším hráčem v týmu.

„Nás nejlepší kuželkář Pavel Kubálek má jedenašedesát. V ligové soutěži jsou ale i mnohem starší hráči. V České Třebové je kuželkář, který má sedmdesát a stále je v první lize. Hrát se dá klidně až do osmdesáti. Prostě dokud vám drží zdraví,“ je skálopevně přesvědčen Kudláček, jenž je v civilním životě obchodním zástupcem firmy s koženou galanterií.

Předseda na roztrhání

Lázeňský celek netvoří zdaleka jen místní. „V týmu jsem z Luhačovic pouze já, Vlastimil Červenka a můj syn Jirka. Kubálek je z Malenovic, Marančák s Poláchem dojíždějí ze Vsetína. Svoboda je z Kyjova a Markus z Hradce nad Moravicí u Opavy. Takže jsme poskládaní z celé Moravy. Trénujeme dvakrát týdně vždy hodinu. Vše je zaměřeno spíše na techniku při odhodu než na sílu,“ poukázal Kudláček.
Vše je potřeba doladit před startem ročníku. Samotná soutěž začíná v září a končí v květnu.

„Nejprve trénuje každý individuálně. V srpnu se už ale scházíme společně a hrajeme i přípravné turnaje. Zápasy jsou v sobotu, v neděli jezdím na utkání s dorostem a v pondělí ještě hraji amatérskou ligu v Luhačovicích. Program mám velmi nabitý, což hlavně manželku příliš netěší,“ pravil s úsměvem Kudláček, jenž si ve volném čase zahraje i bowling.

„Hlavně pro amatérskou populaci je určitě přitažlivější než kuželky, protože to není tak fyzicky náročné. Člověk si hodí dvakrát a odpočine si. V kuželkách hrajete do té doby, dokud nespadnou všechny kuželky, což je asi další příčina, proč je bowling více atraktivní,“ myslí si luhačovický předseda.

Další rozdíl oproti bowlingu je v tom, že nikdo nemůže hrát se svými koulemi. „Hraje se s těmi, které nachystá vždy pořadatelský tým. Není dovoleno používat svoje. I když se o tom začíná nahlas přemýšlet,“ vysvětlil.

Podle Kudláčka se dříve koule vyráběly z pertinaxu (používal se na elektroizolace), dnes jsou z umělé hmoty, váží kolem tří kilogramů a stojí tisíc šest set korun. Mládežnické kategorie hrají s lehčími - třičtvrtěkilogramovými. Oproti dospělým házejí mladší a starší žáci vždy na plný počet devíti kuželek, což je určitě jednodušší. „Obecně je problém získat nové členy. Každý rok vyhlašujeme nábor v místní škole. Na začátku se přihlásí dvacet dětí, ale do dorostu vydrží jen tři. Za posledních deset let nám ze všech talentů zbyl jen náš Jirka,“ smutnil Kudláček.

Syn nakoukl i do reprezentace

Jeho synovi se ale daří od začátku. „Nastartoval kariéru lépe než já, protože začal již ve čtrnácti. Byl v juniorské reprezentaci a podíval se i do áčka, i když pouze na soustředění. Do užšího výběru ještě nepronikl,“ pravil Kudláček.

Všichni kuželkáři hrající nejvyšší českou ligu jsou amatéry. „Pouze dostávají dvě stovky za zápas. Výhodou pro ně je, že peníze dostanou, i když prohrají,“ prozradil předseda klubu. „Já jsem ale placený úplně zadarmo,“ smál se Kudláček. „Pokud si chce kuželkář vydělat, musí hrát buď v Rakousku, nebo Německu, kde dostane vyšší kalorné a klub mu sežene i práci. Z celé Moravy jezdí za hranice maximálně dvacet hráčů, víc ne. Profesionály jsou v Německu spíše hráči z bývalé Jugoslávie. Češi moc ne,“ nastínil Kudláček rozdíly oproti ostatním sportům.

Na sezonu je potřeba 700 tisíc

Finance jsou v kuželkách o stejně potřeba jako například ve fotbale. „V sezoně potřebujeme okolo sedmi set tisíc korun. Dříve byla naším hlavním sponzorem firma vyrábějící oplatky. Od Nového roku už je to výhradně město Luhačovice, které nám dalo tři sta tisíc. Něco dostaneme také od místního Sokola. Musíme si však pomáhat také pronájmem naší kuželny pro firemní akce a amatérskou ligu, což vynese asi sto šedesát tisíc. Zatím jsou tak naše příjmy i výdaje na nule,“ spočítal.

V nejvyšší soutěži třináct let

Historie luhačovického klubu sahá daleko do minulosti. „Před třemi lety jsme slavili devadesáté výročí od vzniku oddílu. Nejvyšší soutěž hrajeme třináct let. Dvakrát se nám podařilo získat bronzové medaile, ale kdy to přesně bylo, si už nevzpomínám. Začínali jsme v místní sokolovně, kdy byly dvě asfaltové dráhy. Poté přišla sametová revoluce a z plánovaného zvětšení haly nebylo nic, protože se vše zdražilo a už nezbyly peníze. Proto jsme se přestěhovali do Zlína. Zde jsme vybojovali postup do první ligy. Poté jsme se v roce 1996 vrátili zpět do Luhačovic, kde jsme hráli znovu v Sokole. Z důvodu vysokého nájmu, asi sto padesát tisíc, jsme se s městem domluvili, že v nové hale bychom měli hernu i my. Takže od roku 2004 jsme se přesunuli do nynějších prostor. Naše kuželna je první skládaná, která se v České republice objevila. Koupili jsme ji v roce 1996 z Prahy za dva a půl milionu korun,“ vzpomenul Kudláček.

Fanoušků ani na první ligu mnoho nechodí

„Hlediště je celkem velké. Ale i když hrajeme nejvyšší soutěž, tak chodí jen deset diváků, což nás mrzí. Při povzbuzování mohou používat i trubky nebo zvonce. Ale když se soustředí hráč před odhodem, tak se na něj nesmí křičet,“ pravil závěrem Petr Kudláček.