Tenkrát dosáhla času 35:38. Poté tento závod vyhrála ještě třináctkrát a to v letech 2000 (čas 35:52), 2001 (35:35), 2002 (34:37), 2003 (35:04), 2004 (35:08), 2007 (35:29), 2008 (35:32), 2009 (35:19), 2010 (36:49), 2011 (35:48), 2017 (36:57), 2018 (38.35) a 2021, kdy se běželo virtálně (38:58).

V Prusinovicích také letos na začátku března dokázala, že si i v devětačtyřiceti letech pořád udržuje velmi dobrou výkonnost. Na Hané v konkurenci velmi silných soupeřek vybojovala čtvrté místo. Porazily ji jenom Petra Pastorová, Barbora Macurová a Markéta Vechetová.

Jak se Vám líbil letošní ročník Rohálovské desítky?

V Prusinovicích se mi vždycky líbí. Závod doprovázela tradiční skvělá atmosféra.

Jak jste se na závod připravovala?

Nijak speciálně. Už několik let běhám jenom pro radost bez speciálních tréninků. Proto jsem ani formu nevylaďovala. Každý den si ale chodím zaběhat. Den před závodem jsem si naordinovala volno.

S jakým záměrem jste do závodu šla?

Když jsem stála na startovní čáře, tak jsem si přála doběhnout do cíle do třetího místa. Zároveň běžet na úrovni jako v roce 2021. To se mi skoro povedlo. V cíli jsme však byla trochu smutná, že mě v posledních metrech předběhla Markéta Vechetová.

Jak se závod žen z Vašeho pohledu vyvíjel?

Od prvních metrů jsem běžela na třetí příčce. Ve stoupání v Tučapech jsem ale zjistila, že je čtvrtá v pořadí Markéta Vechetová za mnou v kontaktu. Proto jsem chtěla, aby mě na kopci doběhla, a po obrátce jsme zbývajících pět kilometrů běžely v protivětru společně. To se ale nestalo. A tak jsem zbytek závodu v klidu běžela osamoceně. Markéta ovšem několik metrů před cílem nastoupila a probojovala se na bronzovou pozici. S tím jsem nepočítala. Na její nástup už jsem nestihla zareagovat. Už mi také chyběly síly.

Jak se Vám letos běželo?

Rohálovská desítka je krásný, ale velmi náročný závod. Nemám totiž ráda kopce. Letos se mi dobře běželo jenom až po obrátce v Tučapech. Na 9. kilometru to trochu bolelo. Nakonec jsem však byla v cíli spokojená s umístěním i výsledným časem.

Kdy jste se poprvé postavila na start Rohálovské desítky?

Bylo to v roce 1997. Tenkrát muži běhali 20 kilometrů a ženy 12 kilometrů. Před pětadvaceti lety jsem v dresu AK MILO Olomouc a ještě pod dívčím jménem Petra Drajzajtlová, kdy mi bylo čtyřiadvacet let, skončila na druhém místě. Závod žen vyhrála skvělá vytrvalkyně AK Kroměříž Dana Hajná.

Rohálovská desítka se letos konala už po devětadvacáté. Vy jste ji čtrnáctkrát vyhrála. Kterého vítězství si nejvíc vážíte?

Přiznám se, že nevím. V cíli jsem měla pokaždé ze zisku první příčky obrovskou radost. Pocit, když jsem pod cílovým obloukem proběhla na prvním místě, byl pokaždé stejný.

Jak se Vám jako olomoucké patriotce v Prusinovicích líbí?

Organizace i zázemí závodu pro běžce i jejich doprovod je tam vždy na vynikající úrovni. Všechno je pokaždé výborně připravené. Tradičně skvělá je po celý den také atmosféra kolem závodu. Po doběhnutí do cíle před vyhlášením výsledků v prusinovickém kulturním domě je také čas povykládat si s kamarády a s ostatními běžci. S nimi vždycky závod rozebereme. Pochutnám si tam i na výborném guláši a dám si pivko.

Co Vás ještě kolem Rohálovské desítky zaujalo?

Hlavně těžká trať. Vždycky ale do Prusinovic ráda přijedu. Je to totiž už spoustu let můj první velký závod na začátku každé sezony. Také se mi líbí kolik lidí z Prusinovic a Tučap chodí podél trati a v cílovém prostoru běžce povzbuzovat a podporovat.

Jak se s v posledních letech udržujete v kondici?

Téměř každý den si chodím doma v Olomouci zaběhat do lesa, který mám 300 metrů od domu. Z lesa se vracím šťastná a dobitá plná energie (úsměv).

Kolik za týden naběháte kilometrů?

Zhruba 100 kilometrů.

Při jakých sportech ještě relaxujete?

Jiným sportům se nevěnuji. Jenom regeneruji při plavání, józe a procházkách.

Které závody jste v březnu ještě absolvovala?

Na Kolínsku jsem vyhrála svoji kategorii v Pečecké desítce. V Pečkách jsem na desetikilometrové trati zaběhla skvělý čas 36:47.

Na které závody se letos připravujete?

V současném období už nám s manželem zase začíná práce v našem rodinném penzionu na Svatém Kopečku. Takže nic neplánuji a všemu nechávám volný průběh. Ale pokud budu zdravá, tak se postavím na start závodu Run Czech v Olomouci a ráda si zazávodím také v Olomouckém půlmaratonu.

Přijedete příští rok zase do Prusinovic?

Určitě. Je to můj srdcový závod. Navíc Ondřej Němec je jeho skvělý ředitel. Rohálovskou desítku si vždycky užívám. V Prusinovicích je pokaždé sranda (úsměv).