Neobyčejně vitální muž si výročí připomněl originálním způsobem. Zorganizoval reprízu lyžařského Pomerančového závodu pro žáky základních škol, který se poprvé uskutečnil před dlouhými dvaapadesáti lety.

„Původně jsem chtěl akci udělat už ke svým osmdesátinám, ale počasí bylo proti. Letos jsem se rozhodl, že už nebudu vyčkávat a šel jsem do toho. Risk vyšel a závod dopadl na jedničku,“ říká lyžařská legenda a bývalý úspěšný konstruktér Josef Šperka.

Přiznává, že závodem, který kdysi společně s kamarády vymyslel, chtěl nyní tak trochu nostalgicky ukončit svoji kariéru.

„Tenkrát jsme byli parta zapálených nadšenců. Spousta kamarádů, s kterými jsme zakládali zlínský lyžařský oddíl, už nežije. Byl mezi nimi například i Miloslav Zelníček, otec Ivany Trumpové,“ vzpomíná senior.

Po více než půl století pořadatelé závodu také letos mladým lyžařům rozdávali pomeranče, podle nichž akce dostala název.

„V té době byly vzácností a sehnat je byl problém,“ podotýká Josef. Tentokrát šťavnaté ovoce dostali nejen vítězové, ale všichni, kteří slalom na svahu pod chatou Spartak absolvovali.

Šperkovy životní osudy by vydaly na celou knihu. Po komunistickém převratu v únoru 1948 upadl v nemilost úředníků nového režimu a dokonce byl prohlášen za nepřítele dělnické třídy.

Přesto, že sám pocházel z chudých poměrů, netajil se výhradami k novému společenskému řádu. Jak sám ale podotýká, měl vždycky dostatek štěstí a s nálepkou, která znamenala různá omezení, včetně zákazu vycestovat za hranice, se naučil žít.

Jeho vnuk Robert ale míní, že jenom ve štěstí to nebylo.

„Dědeček je velmi nadaný konstruktér, autor několika patentů a takové potřebovali i za socialismu. Proto ho víceméně tolerovali,“ uvádí na pravou míru Robert Šperka, který po dědovi lásku k lyžování zdědil.

I když to zní neuvěřitelně, Josef Šperka ve svém úctyhodném věku stále lyžuje a dokonce se nevyhýbá ani prudším svahům.

„Na velkou Kohútku, kde jsme postavili první jednoduchý vlek, už ale nechodím. Náš oddíl přišel o téměř všechny vleky ve středisku a dnes se tady cítím trochu jako nezvaný host,“ říká s nepřehlédnutelnou hořkostí v hlase.

„Dobrý jsem leda k tomu, když se hledá nějaký zapomenutý kabel v zemi,“ dodává už zase s úsměvem.

Optimismus Josefa Šperku ostatně provází celý život. Prozradil, že mezi jeho koníčky patří sbírání různých vtipných výroků a hlášek, které zveřejňuje na svých webových stránkách. Řadu z nich sám i vymyslel.

„Když něco hledáme, tak to nemůžeme najít. Když něco najdeme, tak to nepotřebujeme,“ podělil se o jeden vtipný životní postřeh Josef Šperka.