„Pořád o tom debatujeme, ale vůbec netuším, čím to je. Osobně v přípravě problém nevidím, stejně jako máme všichni dostatek času na rehabilitaci a odpočinek. Za mě je to jen hodně krutá náhoda,“ marně hledá vysvětlení spojka zlínských házenkářek, která kroutí poslední sezonu ve své kariéře.

„Mé rozhodnutí je pevné. O to větší touhu mám ji zakončit s plackou na krku, nejlepší je odcházet na vrcholu,“ culí se Hradilová, která letos oslaví 30. narozeniny.

„Jestli poté zůstanu u házené, anebo co dalšího budu dělat, zatím netuším. O trénování zatím neuvažuji.“

O víkendu přitom opět patřila k nejlepším střelkyním, což jí po nedávném zranění stejně jako výhra týmu pomohlo ke zvýšení sebevědomí.

„Výkon soupeře nás ale nepřinutil k ničemu výjimečnému, jen jsme splnily roli favorita. Na druhou stranu to byl ideální mač na sehrání našich dvou nových posil. Povinné body z celého sobotního odpoledne jsou nejlepší,“ přiznala levoruká házenkářka.

Ale váš rozjezd byl hodně pomalý, rychle jste prohrávaly o tři branky. To bylo podcenění, nebo vám byla zima v netradičním prostředí nedaleké průmyslovky?

V teplotě rozhodně problém nebyl, zdejší teplota byla výrazně vyšší než u nás na hale. Možná jsme měly v úvodu svázané ruce vědomím, že se očekávají povinné body. Nakonec vše dobře dopadlo.

Jaké se vám jeví nové tváře v kabině?

Veronika Stará má zkušenosti, u nás patří mezi jedny z nejstarších. Je výborná obranářka, v útoku univerzál, využitelná na pivotu i spojce, takovou jsme potřebovaly. Mel Jagodič je ještě 17letá dorostenka, ale také se jeví velmi dobře. Orientuje se v obraně, také v hlavě to má srovnané. I proto se na rozehrávce nyní ukázala v dobrém světle.

Po víkendu konečně slavíte ukončenou sérii tří proher. Pomůže vám to?

Rozhodně jsme si zvýšily tolik potřebné sebevědomí, včetně toho mého. Jsem pořád po zranění, s léčenou achilovkou stále docházím na rehabilitace, ztuhlé mám i lýtko. Klidné tempo mi vyhovovalo.

Chleba se ale začne lámat v dalších zápasech…

Jedeme do Plzně, kde to nebude jednoduché. Je sice nováčkem a v tabulce pod námi, ale už porazili Veselí. Základem bude zápas nepodcenit! Nejbližší klíčové zápasy přijdou následně se Slavií a Porubou, kde budeme mít výhodu domácího prostředí. To může být rozhodující. Abychom udrželi reálnou šanci na play-off, musíme získat maximum bodů, tedy hlavně porazit celky pod námi – Plzeň a Slavii. Menší cíle si nesmíme dávat!

Před sezonou jste oznámila rozhodnutí ukončit kariéru. Nezměnilo se něco?

Vůbec nic, opravdu to balím. Ale udělám maximum, aby to bylo nejlépe s plackou, protože odcházet by se mělo na vrcholu. Poslední medaile zde byla pod trenérem Polozem, nyní cítím, že k ní nejsme daleko. (úsměv)

Trenér se představil netradičně s holí. Nepoužil ji už na vás?

Naštěstí ne. (smích) Ale když přišel do kabiny, musely jsme se smát. Asi nás při tom množství operovaných kolen v tom nemohl nechat samotné. Popravdě je neskutečné, co se poslední rok v naší kabině děje. Šílené, nic podobného jsem v kariéře nezažila. Každý rok se někomu přivodilo vážné zranění, ale šest hodně pochroumaných kolen, to je síla!

Kde se stala chyba? Je to náhoda, nebo přetížením v přípravě?

Opravdu vůbec nevím a netuším. Ale v přípravě problém není. Je podle mne vyvážená, hodně se zde dbá i na rehabilitaci a odpočinek. Navíc ve všech případech se jednalo o hráčky, které byly díky studiu na sportovním gymnáziu ještě ve větší tréninkové péči. Opravdu pro takové množství fatálních zranění za sebou nemám vysvětlení. Prostě jen náhoda a velká smůla, která třeba mě naštěstí doteď minula a kolena nemám operovaná.