„Určitě jsme se nedomlouvaly, prostě jsme vycítily čas skončit,“ usmívá se letos 30letá Hradilová.

„Hlavním důvodem je má časová vytíženost, už nechci svůj veškerý volný čas věnovat jen házené. Ani můj zdravotní stav, problémy s achilovkou, není ideální. Navíc uvažuji, že se vydám za přítelem do zahraničí,“ upřesnila hlavní důvody levoruká spojka a křídelnice, která si vyzkoušela i roční angažmá v německém Koblenzu.

„Patří to mezi mé nejsilnější okamžiky kariéry. Především když mi zavolali, abych přijela na testy. Sice jsem žádný titul nezískala, ale i dva bronzy – český a interligový – jsou pro mě velký úspěch,“ přiznává Hradilová, která si vyzkoušela i pár zápasů za národní tým.

Bude loučení emočně náročné?

Rozhodně! Za těch let s házenou je spousta vzpomínek a přátel. S Lenkou si to užijeme.

Je v týmové kase nějaká speciální taxa za konec kariéry?

Tak nevím! (smích) A popravdě jsem se ani neptala. Do do kabiny určitě donesu něco dobrého na zub, velmi ráda peču a vařím. Třeba se holky dočkají i nějakého dortu, ale to až na zakončené sezony.

Co nyní budete dělat ve volném čase? Jaký další sport vás baví?

Miluji sport všeobecně. Protože pocházím z fotbalové rodiny a s fotbalem jsem také začínala mezi kluky, možná se přidám k nějaké skupině a budu chodit na fotbálky. Mimo to ale v létě ráda bruslím a běhám, v zimě dělám zimní sporty a miluji badminton. Nudit se určitě nebudu.

Zpět k rozehranému ročníku. Oslavily jste po středeční výhře v Plzni jistotu záchrany?

(smích) Jen trochu, improvizovaly jsme, bujaré to nebylo. Něco jsme stihly na palubovce, nějaká šampaňská jsme si koupily cestou domů na benzince. Ale protože všichni spěchali domů, ráno se šlo do školy a práce, cesta delší nebyla. Každopádně nám ve středu spadl velký balvan ze srdce.

Letos byla záchrana nejnáročnější, souhlasíte?

Rozhodně! Letos vyrovnanost hlavně české části byla nebývalá, na druhou stranu po parádním podzimu jsme si to samy zkomplikovaly.

Proč?

Těžko říci, ale hlavním důvodem byla zranění. Většinu sezony jsme odehrály v sedmi osmi lidech a po skvělé první polovině na nás vše dolehlo. Problém byl asi v hlavě, strašně moc jsme neproměňovaly šance, chybělo nám sebevědomí. Velmi často náš mladý tým ztrácel velmi dobře rozehrané zápasy.

Má současný tým potenciál se konečně zvednout?

Určitě! Celkově se liga hodně omladila, přijde mi, že ve všech týmech hrají samé dorostenky. Zlín má dobrou základnu, dobře pracuje s mladými. Aby tento tým uspěl, bude ale potřebovat posílit o dvě tři zkušené hráčky, hlavně na pozici spojek, které dokážou rozhodnout a v pravou chvíli i tým uklidnit. Do této role se snažila dostat Gába Nygrýnová, ale když se jí nedařilo, zůstala sama.

Pokud dnes porazíte Olomouc, můžete dokonce v tabulce Hanačky přeskočit. Je to velká motivace?

Cítíme velkou šanci. Popravdě nevím, co se děje v Olomouci, když do Písku a Plzně v osmi lidech spíše jely na výlet a rozdávaly body. I za jejich přístup je budeme chtít porazit a vyfouknout jim páté místo!