„Především chci pomoci zlínské házené,“ dušuje se 46letý funkcionář, jehož civilním povoláním je technický ředitel vodárenské společnosti Veolia.

Proč jste se rozhodl pomoci vedení Zlína a jak námluvy proběhly?

Coby otci jedné z hráček a bývalému házenkáři Zlína mi nebylo jedno, jaká atmosféra panuje v klubu. Již v minulosti jsem se o dění v něm zajímal a pomáhal vedení jak radami, tak při oslovování sponzorů. Vše ale vyvrcholilo první lednový čtvrtek. Po telefonátu s Pavlou Poznarovou jsem se rozhodl jednat a nabídnout služby vedení, se kterým jsem se prakticky přes noc domluvil na současné formě spolupráce. Bylo mi totiž líto obou stran a chtěl jsem svými manažerskými zkušenostmi všem pomoci.

Navíc jsem nechtěl, aby kvalitní tým budovaný dva a půl roku byl tak jednoduše rozeštván. Neprospělo by to ani reprezentantkám v něm. Seniorské se nyní potřebují soustředit na klíčové kvalifikační boje o ME a juniorky pro změnu čeká vrchol v podobě MS.

Co bylo tedy příčinou problému, který vyrostl do obřích rozměrů?

Zjednodušeně se dá říci, že malichernosti přerostly v něco, co ani jedna ze stran nechtěla. Byl to blesk z čistého nebe. Nemyslím si, že jednání hráček bylo pučem nebo rebelií, ale spíše vyjádřením pocitu bezmocnosti a nespravedlnosti. Pochybení je třeba hledat na obou stranách, a proto jsem do hry vstoupil já, nestranný člověk. Věřím, že tato varianta řešení přinese na všech frontách klid a holky se opět budou soustředit především na to, aby hrály co nejlépe. Již po víkendu opět cítím, že všichni táhneme za jeden provaz a jsme jeden velký tým.

Jak moc rebelie a vše okolo uškodily zlínskému klubu?

Samozřejmě mu to nepřidalo. Chci ale současně věřit, že to klubu zásadně neuškodilo. Vše bylo naštěstí hodně rychlé. Po herní stránce to tým možná poznamenalo v zápase v Senci. Nyní ale věřím, že vše už je opět při starém. Co se týče veřejnosti a sponzorů, ani zde nejsem pesimista. Všichni nyní musí vidět, že stojí při sobě. Ve finále všechno zlé může být pro něco dobré.

Co bude náplní vaší práce?

Jako celé vedení i já vše dělám zadarmo a ve volném čase. Momentálně bych svou roli nazval komunikačním mostem mezi kabinou a výborem. Mé působení v klubu sice není časově omezené, ale po sezoně vše vyhodnotíme a rozhodnu se, jak dál. Navíc klub v příštích měsících čeká valná hromada.

V týmu hraje vaše dcera Zuzana. Bude mít protekci?

Rozhodně ne! Právě tyto úvahy veřejnosti mě tlačí, abych co nejdříve splnil svůj úkol a odešel. Na druhou stranu právě dcera je jeden z důvodů, proč se do všeho zapojuji. Není mi totiž lhostejné, v jakém prostředí se pohybuje. Naopak mi na tom záleží!

Coby manažer týmu WHIL cítíte velký problém v podobě nenaplněného třímilionového rozpočtu? Pomůžete vedení klubu sehnat peníze alespoň na vyplacení dlužných mezd?

Nikdy není ideální, když je v klubu dluh, a zvláště vůči hráčkám. I tento fakt jsem viděl jako jeden z mnoha důvodů, proč ke všemu došlo. Coby manažer firmy budu chtít svými zkušenostmi a dovednostmi klubu pomoci. V plánu mám rovněž osobní jednání s hráčkami. Třebaže nemám nastudovány všechny jejich smlouvy, už nyní je mi jasné, že v nich chybí motivační složky, což zejména ve sportu je velká chyba. Do toho budu chtít rozhodně zasáhnout.

Jaký výkonnostní cíl si dal tým ve zbytku sezony?

I bez jednání s hráčkami jsem přesvědčen, že současný kádr může myslet na titul. S vedením jsme vše už probrali a je jasné, že prvním cílem je postup do play off. I přes vyrovnanost soutěže máme na to, abychom minimálně zopakovali zisk medaile.