Tím posledním bylo prvenství v celkovém hodnocení běžeckého seriálu Běhy Zlín za rok 2019. V tomto měření sil skončila druhá Martina Latináková ze Sehradic (Zvonek Sport Valašské Klobouky), bronzovou pozici obsadila Vendula Skoupá ze Slavičína (Sykora running).

Proč jste se rozhodla startovat v loňském seriálu Běhy Zlín?

Protože celoroční seriál závodů pořádaný tímto sdružením má skvělou rodinnou atmosféru. Při nich se potkávám s kamarády a známými. Společně si zaběháme a po každém závodu si ještě popovídáme a podělíme o nové zážitky. Proto se na závody ve Zlíně a okolí vždycky těším.

Kolik jste loni absolvovala závodů?

Z patnácti závodů jsem se zúčastnila dvanácti. Většinou jsem v nich mezi ženami skončila do třetího místa.

Které se Vám nejvíc povedly?

Nejlepší formu jsem měla ve druhé polovině roku. To jsem si téměř ve všech závodech vytvořila osobní rekord. Vydařil se mi říjnový Sri Chinmoy půlmaraton v Přílukách a prosincové podniky Mikulášský běh v Loukách, Štěpánský běh v Přílukách a Silvestrovský běh na Vršavě. V těchto závodech jsem byla zdravotně v pořádku a dokázala jsem v nich prodat naběhané tréninkové kilometry. Na začátku roku jsem totiž měla zánět průdušek. Brala jsem antibiotika a dlouho trvalo, než jsem se pořádně vyléčila.

Ve kterých závodech jste se naopak trápila?

Nepovedl se mi březnový Josefský běh na Burešově. Ten mám moc ráda. V něm se ale na mém výkonu projevila únava z jarního Sri Chinmoy půlmaratonu na přílucké trati, který jsem absolvovala čtrnáct dnů před Josefským během. Ideální rozpoložení mi také chybělo při srpnové mojí oblíbené Slopenské desítce. Tenkrát bylo ve Slopném velké horko a já jsem se na Valašsku doslova uvařila. Do cíle jsem doběhla jenom díky manželovi, který běžel se mnou a pořád mě povzbuzoval, abych závod nevzdala.

S jakou taktikou do jednotlivých závodů chodíte?

Nemám žádnou zvláštní taktiku. Každý se snažím hlavně užívat a běžet ho s úsměvem. Manžel Karel ale říká, že do závodů neumím dát všechno, že se šetřím. Je pravda, že úplně naplno jsem běžela jenom červnový pětikilometrový Běh olympijského dne ve Zlíně. Jinak se do červených čísel nedostávám. Na druhou stranu se však ve všech závodech snažím překonat osobní rekord. A to se mi v loňském roce často dařilo.

Které jsou Vaše nejoblíbenější podniky v seriálu Běhy Zlín?

Mojí srdeční záležitostí je Slopenská desítka. Na ni mě před deseti lety pozval její hlavní pořadatel Miroslav Švihel. Od té doby jsem nevynechala ani jeden ročník. Už jsem ji běžela desetkrát. Jedná se o krásný, ale hodně náročný lesní závod do vrchu po valašských kotárech s perfektním doprovodným programem. Obvykle si v něm zazávodí celá moje rodina a to mě těší nejvíc. Ráda mám i Zlínskou Lesní hodinovku na Lesní čtvrti. Při ní se mi líbí, že se běhá na kilometrovém okruhu. Při tomto závodu bývá podél trati hodně diváků a ti nám fandí a neustále nás povzbuzují. To mě motivuje a velmi baví.

Nevyhovují Vám některé závody?

 Nemám žádný neoblíbený závod. V každém si vždycky najdu něco, co mě při něm těší a baví. Nejtěžší pro mě jsou ty nejkratší. Zlínský Běh olympijského dne a Kovářská pětka v Baťovském areálu ve Zlíně. Lépe se cítím na delších tratích. Rychlík ze mě už nikdy nebude.

Kdo jsou Vaše největší soupeřky?

V roce 2019 to byla Martina Latináková ze Sehradic a otrokovická Dagmar Vrajíková. Ovšem velkou motivací pro mě je konkurovat kamarádce Janě Žaludkové a Ironmance Heleně Kotopulu. Obě jsou skvělé běžkyně. Snad se mi podaří někdy k nim alespoň přiblížit.

Jak jste prvenství v seriálu Běhy Zlín 2019 oslavila?

Zatím nijak. Měla jsem to v plánu při březnovém vyhlašování výsledků. To se ale kvůli koronaviru nekonalo. Ale určitě tento úspěch s celou rodinou brzy oslavím. Hned, jak budou povolené společenské akce nad 20 lidí (úsměv).

Kdo Vás při běhání nejvíc podporuje?

 Hlavně manžel, který je velmi dobrý sportovec. Dá se říct, že všechno kolem běhání absolvujeme společně. Do běhání se snažíme zapojit i naše dva syny. 20letého Karla a 16letého Tomáše. A z toho mám největší radost.

Kterých běžeckých úspěchů jste ještě dosáhla?

 Sport je pro mě velký koníček. Při něm si po práci vyčistím hlavu. Díky němu jsem s Milošem Škorpilem běhala v Norsku a Islandu. S Janem Dušánkem a Zdeňkem Křížem z Trailcampsu jsem přeběhla část rakouských Alp, Toskánska, Elbu, Krkonoše a spoustu dalších zajímavých destinací. S Petrem Vabrouškem pak v rámci triatlonového kempu okolí Velkých Karlovic. Těchto zážitků, kdy můžu poznávat různé krajiny a proběhnout si je s kvalitními sportovci, si velmi cením. Hodně mě také potěšilo vítězství v závodu Horská výzva v Jeseníkách, kdy jsme s manželem v roce 2018 vyhráli na střední osmatřicetikilometrové trati kategorii mix. Radost mám i ze zisku bronzové příčky v Horské výzvě v roce 2015 v kategorii Long. Tenkrát jsem v Jeseníkách 65 kilometrů dlouhý závod běžela ve dvojici s několikanásobnou vítězkou Horských výzev na dlouhých tratích kamarádkou Renátou Hlaváčovou.

Určitě máte zaknihované i další sportovní úspěchy?

 Loni jsem trochu začala jezdit na horském kole. Proto jsem si vyzkoušela Zlínskou 50. A v ní jsem skončila na čtvrtém místě. Oblíbila jsem si i triatlon. V loňském Valachymanovi jsem mezi ženami obsadil pátou příčku a v ženské kategorii do 40 let jsem brala čtvrtou pozici. Jela jsem i závod Bike Valachy. V něm jsem na krátké pětadvacetikilometrové trati vybojovala bronzovou příčku. To mě hodně překvapilo, protože ještě musím pilovat techniku.

Kdy jste začala s přípravou na sezonu 2020?

 Ani nevím, kdy to pořádně bylo. Na jaře jsem všechno směřovala ke startu na 5. dubna v maratonu v Bratislavě. Ten ale zrušili. Zimní objemy mám ale odběhané.

Jak příprava probíhala?

Trénovala jsem v lese, na silnici i na dráze. Vytrvalost trénuji v lese a na silnici. Rychlost na dráze. A když si chci běhání jenom užívat, tak v lese využívám fartlek.

Co děláte v současném období, kdy ještě platí některá vládní omezení?

 Moc se toho pro mě nezměnilo. V podstatě dělám téměř všechno, co dřív. Snad jenom s manželem a syny chodíme víc na procházky do lesa a užíváme si krásné počasí. Synově, protože nechodí do školy, mají na nás víc času (úsměv). Při procházkách parádně relaxuji. S manželem a syny si ráda povídám a hlavně synové mě vždy zaručeně rozesmějí a pobaví. Momentálně mě ale trochu trápí jarní pyly. Proto při tréninku v lese střídám běh s chůzí. Nebo podnikám výlety na kole, abych se moc nezadýchala.

Jakým způsobem se udržujete v kondici?

Jsem pořád v pohybu. Takže, když neběhám, tak jezdím no kole, plavu, skáču na trampolíně, nebo doma běhám po kuchyni a vařím, nebo uklízím. Manžel se mi směje a říká, že mám syndrom neklidných nohou. Synové zase tvrdí, že jsem aktivní až ,,radioaktivní,“.

Která závody máme letos v plánu absolvovat?

Když budu doma ve Vizovicích, tak všechny co budou v seriálu Běhy Zlín povolené. V plánu mám také v srpnu postavit se na start polovičního Ironmana v rakouském Kaprunu. Snad už budou do té doby otevřené hranice. Nechci chybět ani v červencovém Valachymanovi ve Velkých Karlovicích.

Co by pro Vás mělo být sportovním vrcholem sezony 2020?

Závod v polovičním Ironmanovi v Kaprunu.

Jaké jsou Vaše další koníčky a záliby?

Moc ráda čtu knížky o sportu. Hlavně od Petra Vabrouška a Miloše Škorpila. Nepohrdnu ani zamilovanými romány (úsměv). Mým největším koníčkem je však moje rodina. A tak dělám všechno proto to, abychom byli všichni zdraví a šťastní.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo a pití?

Z jídla všechno, co uvaří moje mamka. Vždycky se těším, co mi nachystá na talíř (úsměv). Pocházím ze Slovenska, tak si nejvíc pochutnám na brynzových haluškách. Nejoblíbenějším pitím je obyčejná voda z vodovodu. Ještě lépe ze studánky. Nejraději piju vodu ze studánky na Oškerových pasekách. Vždycky se těším, až k této studánce doběhnu a potom si vodu z ní doslova vychutnám.

Kam plánujete dovolenou?

V plánu jsme toho doma měli a máme hodně. Díky koronaviru o dvě dovolené přijdeme. Jedna měla být tento měsíc v rámci triatlonového kempu s Petrem Vabrouškem v Kaprunu. Druhá pak v červnu v Itálii s Trailcampsem, kde jsem měla v plánu běžet po trase známého 120kilometrového závodu Lavaredo Ultra Trail. Zatím to ovšem vypadá, že na konci června pojedu běhat s Trailcampsem do rakouských Alp a v červenci se zúčastním triatlonového kempu s Petrem Vabrouškem ve Velkých Karlovicích. Na ten pak navazuje závod Valachyman. A až se otevřou hranice tak pojedeme na výlet na Slovensko do Malých Karpat do Prieval v okrese Senica za mamkou Jozefou, kterou jsem od vánočních svátků neviděla.

Předpokládám, že už se nemůžete dočkat, až budou zrušené úplně všechna vládní opatření?

Samozřejmě! Všechna nařízení respektuji, ale myslím si, že jsou někdy přehnaná. Ale vnímám to tak, že všechno zlé je k něčemu dobré.  Protože přestala létat letadla a na silnicích je menší provoz, tak si alespoň příroda odpočinula. Lidi zpomalili a víc se věnovali rodinám. A také tráví víc času venku, než v obchodních centech. 

Co ještě plánujete na léto?

 Pokud se otevřou hranice, tak jako každý rok s celou rodinou na Mallorcu. V tamním prostředí je to pro nás všechny příjemný relax. Samozřejmě aktivní. Na Malloorce budeme běhat, jezdit na kole a plavat.