„Před turnajem jsme chtěly medaili a možná jsme se jí nakonec zalekly," připouští 26letá Hana Matelová, hráčka bundesligového TTG Bingen/Münster – Sarmsheim.

Vnímáte vyřazení jako neúspěch?

Minulou neděli shodou náhod jsme hrály s Bárou proti sobě v Bundeslize. A když jsme uviděly los, musím říct, že jsme nadšené nebyly. Čekaly nás dva páry, které byly pro mě kandidáty na titul. Ale celý turnaj jsme hrály v naprosté pohodě a povedlo se nám vyřadit výborný pár Pota/Ekholm. Bohužel jsme čtvrtfinále nedotáhly do konce, což mě strašně moc mrzí, chyběl nám kousíček štěstí, pár míčků. Je to zklamání, dlouho mě tak něco v ping-pongu nevzalo.

Co zápas rozhodlo?

Pár míčků, které šly možná zahrát malinko jinak. Vedení 3:1, 4:2 a pro nás výhodnější postavení. A druhý moment 6:2 v sedmém setu, delší výměna a tu jsme bohužel prohrály. Pak se sedmý set začal otáčet.

Co pozitivního jste si z Budapešti odvezla?

Musím říct, že pozitivní na tom je, že dokážu konkurovat nejlepším jak ve dvouhře, tak v deblu v Evropě. Věřím, že na dalším mistrovství Evropy nějakou medaili přidáme.

Se slovenskou Balážovou jste vytvořily tandem. Jak jste se vlastně daly dohromady na čtyřhru?

Hrajeme spolu už čtyři roky a vytvořily jsme pár z důvodu, že jsme podobně staré a zrovna jsme k sobě někoho hledaly. Musím říct, že si sedíme i hodně lidsky, jsme spolubydlící v Düssel᠆dorfu. Takhle si představuju čtyřhru, super komunikace, mělo to náboj a nechaly jsme tam všechno.

Na sociálních sítích jste od kamarádů měly velkou podporu, objevila se i písnička od Chinaski Slovenský klín. Byla to taková vaše „hymna"?

Slovenský klín máme moc rády. Občas si ji pouštíme. Naše je spíš Made in Czechoslovakia, což se v té písničce zpívá. Ale není to jen o mě a Báře, ale máme v Düsseldorfu skvělou partu československých kamarádů, se kterou jsme v neustálém kontaktu. Což je v Německu strašně příjemné.

Nepodepsala se na vás i smolná porážka po statečném výkonu ve dvouhře proti Portugalce Yu Fu, která otočila zápas z 1:3 na 4:3?

Beru singl a debla jako samostatnou kapitolu. Musím říct, že mě mrzí více debl než singl, už že jsme fakt vytvořily skvělý tým a k medaili chybělo pár míčků. Přes noc jsem na dvouhru zapomněla a připravila se na čtyřhru. Vlastně je až neuvěřitelné, jak málo chybělo k velkému úspěchu a nakonec to skončilo neúspěchem.

Byly jste to někde zapít?

Nebyla jsem… Prošla jsem si největší památky a nejlepší kavárny v Budapešti a v neděli jsem se vrátila do Německa. Zítra se vracím zpět do tréninku. Věřím, že na další ME si to všechno vynahradíme, buď s českým týmem, sama, nebo s Bárou ve čtyřhře.