On raději pětkrát týdně po škole jde na trénink. Už před ním vyrazí s kamarády na hřiště. Domů dorazí kolem deváté večer a padne únavou do postele. A na sedm zase do školy.

„Už jsem si zvykl, nevadí mi to. Mamka mi ragby nevymlouvá, ovšem vždycky říká, že škola je přednější než ragby. Ale moc jsem ji neposlouchal,“ rozesmál se Juřík.

„Vždycky jsem se ale snažil si školu udělat,“ ubezpečuje vážně.

I proto s tímto přístupem může na rozdíl od svých vrstevníků uspět a vyrazit do světa. Plnit si sny a třeba se jednou živit sportem, který přitom u nás ani zdaleka nedosahuje popularity fotbalu, hokeje či progresivního florbalu.

„Začínal jsem s fotbalem, ale ten mě nebavil,“ přiznal Juřík, který kopal za otrokovickou Jiskru, současný Baťov. „Na fotbal jsem byl levý. Až v ragby jsem se našel.“

Ano, ve sportu gentlemanů. Juřík mladší patří mezi talenty, kterým je už provinční Zlín malý. V prvoligových zápasech dominuje.

„Určitě je lepší hrát z juniorky první moravskou ligu než rovnou do extraligy. První liga je na mnohem nižší úrovni. Mohl jsem se vyhrát,“ vysvětluje rodák z Otrokovic.

Současnou dosažitelnou metou je každopádně extraliga.

„Chtěl bych si ji zahrát. Je to někde jinde, ragbyově by mě to posunulo hodně nahoru,“ ví Juřík.

Dlouhodobý interes zatím registruje jen z Brna.

„Tam můžu klidně jít, nabídky odtud mám. Mohl jsem tam jít už vloni, ale to mě ze Zlína nepustili a zůstal jsem,“ vysvětluje.
Sny a cíle jsou však ještě výš.

„Chtěl bych si jednou zahrát v zahraničí, třeba v Anglii. Máme s kamarády plán, že do dvou let chceme vycestovat a zkusit to tam,“ popisuje Juřík.

Zatímco u nás se ragby stále hraje spíše na amatérské úrovni, ve světě se jím dá i krásně vydělávat.

„V zahraničí se hráčům platí, dá se tím uživit. U nás ještě moc v ragby peníze nejsou. Ragby ale děláme pro zábavu, nejde mi o peníze. Důležité je, že se tím bavíme. Děláme to ve svém volném čase,“ vzkazuje Juřík.

Podle něj ale přijde doba, kdy profesionalismus dorazí i do českého ragby.

„Už se to u nás zvedá. Jsme rozvojová země, jdeme nahoru. Jednou se tady vyplácet mzdy budou. Vím, že v Praze už dokonce někteří peníze berou. Jednou bude i u nás ragby minimálně poloprofesionální soutěží,“ myslí si Juřík, který se k ragby dostal přes svého otce a dlouholetého hráče Zlína Petra Juříka.

„Trénoval mě odmala. Děkuji mu, je mým vzorem. Od něj se hodně učím,“ vzkázal domů obdivovatel novozélandského ragbisty a bývalého boxera Sonny Billa Williamse.

I Juřík se v rámci tréninku věnuje bojovým sportům. On si vybral MMA, tedy smíšené bojové umění.

„S tím jsem začal teď v zimě, chodím tam dvakrát týdně. Taky mě to baví, chytlo mě to. Není to sice jak v ragby, ale využívám to ke zlepšení fyzičky i síly. Mám to pro přípravu, abych byl zocelený,“ vysvětluje Juřík, který naposledy pomohl k páté výhře v řadě nad Havířovem 20:14 i s nataženým stehenním svalem.

„Stalo se mi to už před měsícem v Brně, ale nedoléčil jsem se a s Havířovem se mi zranění obnovilo. Musím chodit na rehabilitace,“ dodal Juřík.

A pak vyrazil do školy. A zase na trénink.

Očima trenéra

„Denis je úžasný. Nevím, jestli se nám ho vůbec podaří udržet ve Zlíně. Ten nám do útoku přinesl velkou sílu. Denis má tendence hrát lepší soutěže. Bránit rozvoji hráče za každou cenu nebudeme. Variantou je i zahraničí, ale spíš bych to viděl někde u nás. A časem se zase posune výš. O něj mají neustálý zájem. Otázka je nad Vyškovem, který je také blízko. Jestli by chtěl do Prahy, je na něm. Nic konkrétního není rozjednané, bude se to řešit. Čekáme, že sám přijde za výborem s podobným požadavkem, že by chtěl hrát extraligu.“

Trenér Zlína Jan Tvrdoň