Student FAI UTB Zlín na klasice zvítězil a navíc přidal i stříbrnou medaili na krátké trati. K větší spokojenosti mu tak chyběl pouze cenný kov ze štafet.

Obhajoba zlata se zdařila

Již tradičně nejsilnější zbraní Michala Smoly byl závod na klasické trati. A na té dokázal navázat na dva mistrovské tituly z let 2004 a 2006, které získal v České republice, respektive na Slovensku. Částečně si tak alespoň spravil náladu z nedávného mistrovství světa v Olomouckém kraji, kde kvůli zranění oka doběhl až na třináctém místě. V Estonsku se však hned od začátku pohyboval ve vedoucí dvojičce s Bertuksem a společně zdolávali jednu kontrolu za druhou, nicméně v bažinatém terénu neměl předem nikdo nic jisté.

„Docela mě překvapilo, že jsem záhy doběhl Bertukse. Ten byl na jaře osmý na klasice na mistrovství Evropy v podobném terénu,” připomněl Smola skutečnost, že v Estonsku už se letos jednou představil. A příliš slavně si tenkrát nevedl. „Tamní terény jsou hodně zrádné a vyznat se v mapě také není nic jednoduchého,” vysvětlil zlínský sportovec.

A drobného zaváhání se nevyvaroval ani tentokrát. V konečném výsledku se to ale naštěstí příliš neprojevilo. „V největší bažině, asi ve dvou třetinách trati, jsme chybovali. Spletli jsme si pěšinu a úzký žlutý proužek. Rozdělili jsme se, on našel kontrolu asi o minutu dřív. Pak jsem ho ještě zahlédl, později už ne. Skoro jsem si myslel, že mě porazí. Musel se pak někde pořádně ztratit,” přemýšlel Smola o závěrečných metrech závodu.

Do cíle pak běžel společně s Rusem, který bloudil v té samé bažině. „Chtěl jsem obhájit zlato, ale bylo jasné, že to nebude nic jednoduchého. Zelený plochý terén není úplně moje parketa. O to víc si dosaženého výsledku cením. Zároveň je to taková malá naplast za seniorské mistrovství v České republice, kde jsem po medaili na klasické trati toužil, ale bohužel jsem na ni nedosáhl,” řekl v cíli závodu český reprezentant.

Na krátké trati cinklo stříbro

A to ještě netušil, že o den později získá stříbro, tentokrát pro změnu na krátké trati. Na té se radoval z druhého místa i na nedávném světovém šampionátu seniorů v Olomouckém kraji, kde vybojoval první českou mužskou individuální medaili po předlouhých sedmnácti letech.

Michal Smola začal skvěle i v sobotu, a byl proto hodně překvapený, když ho ještě před polovinou závodu doběhl domácí Sander Vaher. „Ztratil jsem asi jednu půlminutu, a pak jsem musel pravděpodobně špatně zvolit postup na páté kontrole, kde mi dal padesát vteřin. Ještě jednou jsme se rozdělili, ale pak mě zase doběhl. Hrozně to prasil, měl evidentně svůj den,“ popisuje Smola zrod domácí radosti. Nevýrazný Estonec totiž poblíž svého rodného města Pölva udělal první velký výsledek své dosavadní kariéry. Ani zlínský reprezentant však nebyl zklamaný. „Zlato a stříbro, to je přece slušný výsledek,“ usmíval se.

Pokažená štafeta

A mohlo být ještě veseleji, kdyby o den později nepokazil závěrečný úsek v závodě štafet. Až do té doby si totiž česká čtveřice počínala velmi dobře. Zkušený rozbíhač Procházka doběhl v čele velkého balíku, na druhém úseku Dlabaja ztratil minutu a půl na vedoucí Estonce a předával na čtvrtém místě. Velmi dobrý výkon Šedivého posunul český tým po třetím úseku zpět do vedení, finišmenu Smolovi ale závod nevyšel. „Ztratil jsem kufrem na vedoucí pozici skoro šest minut, a to znamenalo pro naši štafetu až páté místo,” řekl smutně 26letý reprezentant.

Vyhrál i fryštácký Jiří Dlabaja

Za zmínku ještě stojí určitě i mistrovský titul dalšího zlínského sportovce Jiřího Dlabaji. Rodák z nedalekého Fryštáku, jenž nyní hájí barvy brněnských Žabovřesk, doběhl první v zahajovacím sprintu. „Na rozdíl od finále mistrovství světa jsem v pátek zaběhl zase čistý závod - tak jako na nominačkách v Šumperku. Jen fyzicky to nebyl ten správný pocit. Běžel jsem naštěstí bez chyby, a tak jsem tušil, že na medaili by to mělo stačit. Ale zlato mě příjemně překvapilo,“ nezastíral nový akademický mistr světa ve sprintu, jenž o zisku zlata rozhodl na předposlední kontrole, kdy uprchl druhému Vesu Taanilovi.

Robert Štach