V roce 2004 udělal zkoušky na mezinárodního rozhodčího. Potom 8 roků čekal jako kandidát do skupiny technických delegátů. Zkoušky udělal v roce 2012. Zicháček je ředitelem Základní školy Bratrství Čechů a Slováků v Bystřici pod Hostýnem. Proto má v současném období kolem zaměstnání, ale i kolem biatlonu pořád spoustu práce a povinností.  

Jaké jsou Vaše funkce ve Světovém poháru biatlonistů?

To je různé. Ve Světovém poháru v Novém městě na Moravě jsem sekretářem závodu. To znamená, že jsem vedoucím závodní kanceláře. To je kontaktní místo mezi organizátory a jednotlivými týmy. V ostatních mezinárodních závodech záleží na tom, na jakou pozici mě technická komise IBU pošle. Někde bývám technickým delegátem. A to jsem vedoucím soutěžní jury a zároveň také šéfem týmu mezinárodních rozhodčích. Někde zastávám některou z pozic mezinárodního rozhodčího. A to buď na střelnici, na trati, na stadionu, nebo kontroluji soutěžní materiál biatlonistů.

Jak jste se k těmto funkcím dostal?

Po ukončení biatlonové kariéry jsem během studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně začal pracovat jako organizátor biatlonových závodů. Nejprve doma v Bystřici pod Hostýnem, kde se pod vedením mého otce Vojtěcha závody na celostátní úrovni pořádají už 30 let. V roce 2004 jsem zvládl zkoušky mezinárodního rozhodčího IBU a po osmileté praxi a složení další odborné zkoušky z pravidel a organizace soutěží v biatlonu, která se konala v roce 2012 v sídle IBU v Salzburgu, jsem se stal jedním z 50 členů skupiny technických delegátů Mezinárodní biatlonové unie. IBU momentálně sdružuje 64 národních federací.  

Co taková funkce obnáší?

Musím dokonale znát pravidla biatlonu, mít zkušenosti s organizací velkých mezinárodních soutěží, mít schopnosti leadershipu mezinárodního týmu kolegů rozhodčích a organizátorů v jakémkoli biatlonovém areálu na světě, musím umět prosadit přípravu a průběh soutěží tak, aby proběhy podle pravidel. Ty jsou založené na dvou principech. Na rovnosti podmínek pro všechny závodníky a na maximální bezpečnosti.

Jak probíhá Vaše činnost v jednotlivých Světových pohárech?

Jako sportovní reprezentant IBU v jednotlivých závodech působím jako poradní osoba pro místní organizační tým. Předávám zkušenosti z jiných mezinárodních závodů, podílím se na přípravě místních organizátorů na bezchybné zvládnutí tréninků a závodů, operativně řeším nastalé situace, podílím se na přípravě tratí. Na jejich technických úpravách různými stroji. Při tom hraje roli váha stroje, druh pásů, finišer stroje, fréza. Spolurozhoduji i na chemické preparaci sněhu. Zde zase hraje roli čas, teplota, vítr, místní podmínky, vlastnosti podkladu, stav a stáří sněhu, tvar krystalů sněhu, průběh soutěžního týdne a také počet závodů.

Určitě máte ještě spoustu dalších povinnosti?

Dále ještě dohlížím na přípravu úseků areálů, na vybavení, aby byl každý závod pro všechny férový, aby byly zajištěné požadované standardy bezpečnosti a dostatečný počet pořadatelů. Zároveň kontroluji pracovní postupy pořadatelů při závodech. Řeším reakce na nastalé situace kvůli rozmarům počasí, zaváháním a chybám závodníků. Napravuji chyby rozhodčích, prověřuji správnost všech procesů, podávám informace ředitelům soutěží, jsem ve spojení s časomírou, která poskytuje podklady pro televizní grafiku. A v případě pozice technického delegáta informuji další 4 členy soutěží jury o řešení prohřešku proti pravidlům biatlonistů už během závodu.

Kolika Světových pohárů se každou sezonu zúčastníte?

To bývá každý rok jinak. Většinou mě IBU nominuje na dva závody v sezoně. V sezoně 2018 – 2019 jsem byl technický delegát v 1. kole Světového poháru ve slovinské Pokljuce. A ve stejné sezoně jsem byl na mistrovství světa v Östersundu  rozhodčí IBU na stadionu. Zúčastnil jsem se i domácího Světového poháru v Novém Městě na Moravě. V sezoně 2019 – 2020 jsem byl nominovaný jako technický delegát na 1. kolo Světového poháru v Östersundu a jako technický delegát v IBU Cupu v Osrblie na Slovensku. Samozřejmě jsem byl i na Světovém poháru v březnu v Novém Městě na Moravě, který se konal bez diváků. V příští sezoně 2020 – 2021 si odpracuji pozice technického delegáta při IBU Cupu v německém Arberu a při juniorském IBU Cupu v Martelu ve Francii. Pokud ovšem budu moct cestovat do zahraničí.

Kde jsou nejlepší podmínky pro biatlon?

Vždycky je hlavní podmínkou dostatek sněhu. Se sněhem jsme si v loňské sezoně dokázali poradit ve všech závodech. Nicméně tratě se v posledních letech už nedají bez zásobníků sněhu z předcházející sezony připravovat.

Kde bývají složité podmínky?

   Biatlon je dramatický průběhem závodů. Proto byl pro mě letos nejhorším zážitkem pohled na prázdné tribuny v Novém Městě na Moravě. Sport je totiž show, která baví lidi. Ti naopak vytvoří závodníkům atmosféru. Pro všechny je to pak nezapomenutelný zážitek. To letos ve Vysočina aréně chybělo.

Jak se Vám s biatlonisty a biatlonistkami ve Světovém poháru spolupracuje?

Všichni biatlonisté na této úrovni jsou profesionálové. Na závody se připravují a trénují celý rok. Uvědomují, si, že ve své kariéře mají jenom omezený počet sezon, ve kterých dosáhnou na své maximum. V závodech jim jde o hodně. Bojují o olympiádu, o prize money, o sponzory o zájem televize. Téměř se všemi je proto dobrá spolupráce.

S kterými jsou problémy?

Jenom s těmi, co závodí na hraně pravidel. Třeba ti, co v cílové rovince brání soupeřům v předjíždění. A dělají to tak, že se těžko rozhoduje, co je za hranou pravidel. Nebo ti, kteří například při rozhovorech používají v nedovoleném rozměru reklamu.

Jak se Vám spolupracuje s českými biatlonisty a biatlonistkami?

   S nimi bezproblémově. Ale při IBU Cupu v sezoně 2016 – 2017 v Norsku v Beitostolenu jsem jednou musel řešit prohřešek českých servismanů, kteří v jednom úseku trati vjeli do protisměru a tam se srazili se zdravotnicí.

Podělte se o nějaké zajímavosti kolem biatlonu?

V minulé sezoně jsme kvůli mlze několikrát odkládali vytrvalostní závod v Pokljuce. Nakonec jsme ho přesunuli na druhý den. Překládání závodů totiž bývá kvůli marketinku velmi složitým rozhodováním. Ze stejné sezony mám ještě jednu zajímavost. Na mistrovství světa ve švédském Östersundu před závodem štafet žen mi dvě minuty před startem hlásila časomíra, že reprezentantka prvního úseku Lotyšska běhá po servisních buňkách. Chyba ale byla v tom, že rozhodčí zaměnili čipy závodnice z prvního a druhého úseku. Museli jsme je rychle najít. Na čipech jsou totiž jména a v televizní grafice by byla chyba. Nakonec jsme to se zazněním startovního výstřelu zvládli.

Zajímavé určitě bylo i natáčení ukázek, ve kterých jste vysvětloval biatlonová pravidla. Ukázky Česká televize vysílala před každým závodem letošního únorového mistrovství světa v italské Anterselvě?

U natáčení byl sportovní redaktor Jiří Rejman, kameraman Pavel Brynych a bývalý juniorský reprezentant Vlastimil Vávra mladší, který v nich hrál roztržitého biatlonistu. Celkem jsme natočili 9 ukázek a zvládli jsme to za jeden den. Ovšem při natáčení poslední už jsme byli všichni promrzlí a navíc jsme ji kvůli tmě museli dotočit v budově. By to díl o soutěžní jury.

Jak natáčení probíhalo?

Projekt vymyslel Jiří Rejman. Specialista na biatlon často přichází s nápady, jak oživit TV studia. Jakmile mě oslovil, tak jsem ani na chvíli neváhal. Vysvětlovat divákům biatlonová pravidla bylo velmi dobrým nápadem. Ovšem vzhledem k mému civilnímu zaměstnání jsme museli všech devět dílů natočit za jeden den. Původně jsem si myslel, že si budeme před kamerou jenom povídat. Realita ale byla jiná. Nejnáročnější bylo, že vstupy byly proložené obrazy a komentáři. Ty se později dostřihávaly. Nejtěžší bylo vysvětlit ve třech větách pravidlo, které mělo znít jednoduše a k tomu ještě srozumitelně.   

Která ukázka byla nejtěžší?

Byla to ukázka na střeleckém stavu, kdy nebylo úplně jedno, jestli se mám otočit vlevo, nebo vpravo, abych na kameru neukázal záda. Bylo to nepřirozené a ještě jsem u toho vysvětloval složité pravidlo. Mnohokrát jsem se u toho přeřeknul a Vlastimil Vávra u toho hodně mrznul. Bylo mi ho líto (úsměv).

Před kamerou v Anterselvě jste zažil i další zajímavé historky?

 Například když jsem se naučil vstup a věta dávala smysl. Vlastimil Vávra si odložil zimní bundu, ale při třetím opakování jsem nebyl schopný artikulovat a pořád jsem na konci poslední věty říkal místo terče telče. Byly i ukázky, které jsme natáčeli i desetkrát, nebo do kterých se mi vloudilo nějaké valašské slovo. První ukázku o kontrolách jsem však dal na poprvé.

Jaká byla spolupráce s Českou televizí?

Výborná. Všichni ze sportovní redakce jsou profesionálové s obrovskými zkušenostmi. U natáčení jsem nabral další zajímavé zkušenosti.      

Jakou vlastně máte za sebou kariéru biatlonového závodníka?

V 10 letech jsem začal závodit za BK Bystřice pod Hostýnem. V dorostu jsem v roce 1992 vybojoval stříbrnou medaili na posledním federálním mistrovství republiky v Letohradu. Jako junior jsem reprezentoval Česko v několika mezinárodních závodech na úrovni dnešního IBU Cupu. Potom jsem se musel rozhodnout mezi závoděním a studiem.

Co v současné době děláte?

Řeším rozběhnutí letošní letní biatlonové sezony v Česku. Podílím se na překladu pravidel z anglického originálu do češtiny. Také čekám na kongres, který přinese změny a ty budu zařazovat do českých pravidel.

Při jaké činnosti odpočíváte?

Před sedmi lety jsem v tiskových centrech závodů pozoroval práci fotografů. Díky tomu je fotografování mým velkým koníčkem. Líbí se mi fotit východ slunce a jarní krajinu.

Jakým způsobem se udržujete v kondici?

Chodím se proběhnout. Takže práci u počítače kompenzuji pohybem v přírodě.

Jste v kontaktu s ostatními biatlonisty?

V tomto období jenom přes sociální média. Za normálních okolností se setkáváme při závodech.

Jak jste zvládal, a zvládáte situaci kolem koronaviru?

Jsem překvapený globálním rozsahem pandemie. Žili jsme v době, která tyto hrozby v takovém rozsahu určitě nečekala. Přesto se to stalo. Jsme ale generace, která byla na hrozby různého typu připravována. Pamatuji si na cvičení civilní obrany v maskách na škole při končící studené válce. Myslel jsem si, že tyto historky mi zůstanou už jenom ve vzpomínkách. Ale v současném období vidím, že lidstvo nemá všechno na světě pod kontrolou. Před přírodou musíme zůstat pokorní.

Jaký má koronavirus vliv na Váš momentální pracovní život?

 Jako ředitele základní školy mě současný stav velmi ovlivňuje. Ve škole řeším vzdělávání na dálku, online koordinuji práci pedagogů, připravuji otevření školy. 

Na co se momentálně nejvíc těšíte?

Jak se s manželkou Veronikou na kole projedeme po Hostýnské hřebenovce. A jak se při tom zastavíme na občerstvení na oblíbených místech na Trojáku a Prženských pasekách.

Určitě se těšíte i na nějaké záležitosti kolem biatlonu?

   V bystřickém areálu připravujeme projekt na výstavbu 1,5 kilometru dlouhé asfaltové cesty pro kolečkové lyže a inline brusle. Na členitém okruhu budou zajímavé pasáže, sjezdy, klopenky. Jedná se o projekt, o kterém v Bystřici pod Hostýnem sníme spoustu let.

Kam se chystáte na dovolenou?

S rodinou budeme bikovat v okolí Velkých Karlovic. Při tom pozorovat valašské chalupy, místní kopce, ochutnáme kyselicu, domácí klobásy a dáme si kafé.