S vylepšenou znalostí angličtiny, s velmi slušnou schopností komunikovat ve francouzštině, se zážitky k nezaplacení, s vědomím, že má přátele, se kterými by šel do války a s třešničkami na mistrovsky upečeném dortu – s trofejemi pro vítěze ligové soutěže, Francouzského poháru a Francouzského superpoháru.

Ne, tohle není snaha napsat moderní pohádku, ale obraz premiérové sezony zlínského volejbalisty Adama Bartoše v Tours, velikánovi tohoto sportu.

„První rok takhle triple… Cítím se velice dobře," vysoukal ze sebe šťastný 23letý smečař.

Slova pro vyjádření hledal těžko. Člověk v takových chvílích pomalu ani nemůže uvěřit tomu, co zažil. 9. květnem 2015 pro milovníka historie vše vyvrcholilo, nepočítaje následné bouřlivé oslavy, na tento den nikdy nezapomene.

Tours ve finále Pro A ligy (nejvyšší volejbalová liga ve Francii – pozn. red.) bojovalo v Paříži proti domácímu celku o čtvrtý titul v řadě. Po dvou setech to s ním vypadalo zle, nedobře, prohrávalo 0:2 po hrách 19:25, 33:35.

„Po pravdě si nepamatuji, co jsme si v té chvíli říkali, tam bylo tolik emocí," přiznal Bartoš.

Ať to bylo cokoliv, následoval obrat, kterému snad i Chuck Norris tleskal. Třetí sada 25:15, čtvrtá 31:29 a v rozhodujícím tie-breaku triumf 15:6. Tours shodilo čertovské rohy a začalo létat jako andělé.

„Finále charakterizovalo celou naši sezonu – vyšli jsme z pekla. Začátek byl na houby, Paříž si počínala bez chyb a pak jestli jsme se tak zlepšili, nebo domácí tak odešli, nedokážu posoudit. Ale v tie-breaku už jsme byli lepší, Paříž chybovala. Zlomil ji asi čtvrtý set," přemítal starší brácha rovněž volejbalisty Pavla Bartoše.

Okamžiky euforie

Poslední míč sezony zahrál úspěšně Kanaďan Nicholas Hoag, velký kamarád českého reprezentanta. A nastaly chvíle, kdy člověk nespočítá, kolik je jedna plus jedna.

„Všichni jsme šli do kolečka, byla to euforie. To ani nejde popsat. Ten okamžik, kdy jsem stál na pódiu, vychutnával si výhru, dostal jsem medaili a zvedl ten pohár, to je přesně to, proč člověk dělá sport. Byl to výborný zážitek," rozplýval se volejbalista, který v mládí hrál i hokej.

Teoreticky tak o tyto momenty plné radostných emocí mohl přijít. Ale nechyběl u nich a hotovo. Byť v nadupaném kádru působil spíše jako náhradník a ve finále vstoupil na bitevní palubovku jen na jedno střídání, byl rád za nové zkušenosti a prožitky.

„Bohužel jsem se nedotkl balonu, nicméně střídání se povedlo, neboť jsme dotáhli třetí set do vítězného konce," bral hráč s číslem 14 na dresu situaci s nadhledem.

„Užil jsem si to. Jak jsem přišel na hřiště, naskočila mi husí kůže, protože bylo úžasné, jak nás povzbuzovali fanoušci, hnali nás i za stavu 0:2. Naši příznivci překřičeli i domácí. Měli na finále i speciálně potištěná trika, sladili se do bílé barvy," zapůsobilo na něj.

Opatrovník poháru

Zatímco tedy při hře měl roli spíše podporovatele z lavičky, i když sám pociťoval značnou nervozitu, v rámci oslav, které trvaly čtyři dny, byl jednou z hvězd. Po poněkud nákladném „přípitku" na Champs-Élysées, nejznámějším pařížském bulváru, se rozparáděná posádka přesunula domů.

Na druhý den se mistři Francie ukázali mimo jiné na pouti, další den trávili dobroty při posezení v obrovském areálu u vody (nazváno La Guinguette – pozn. red.).

„Jídla bylo moc. Ale například jsme měli brambory s lososem a jako předkrm salát se sýrem. Na pití se podávalo hlavně šampaňské a také víno a piva, nějaká ta belgická. Z toho jsem moc radostí neoplýval, preferuji české, těšil jsem se na něj," culil se odchovanec Zlína.

A proč 198 centimetrů vysoký volejbalista byl zajímavou postavou při veselkách? Obstarával „čestnou" činnost.

„Oslavy byly dlouhé a hodně náročné. Čtvrtý den už jsem trochu odpočíval. Jako mladý člen týmu jsem totiž dostal za úkol hlídání poháru. Respektive ještě bylo ve hře nosit jídlo a pití, ale to jsem přenechal mladšímu spoluhráči. Trofej ovšem vážila asi deset kilo a k tomu se blbě držela. Byl jsem pak už celkem utahaný," líčil se smíchem hráč, jenž byl ve Zlíně přezdívaný Bárty.

A přidává mimořádný zážitek.

Z pouti jsem pohár táhl domů pěšky pořádnou štreku. Šel jsem asi dvacet minut, a to jsem si ještě cestu krátil přes jakýsi les či park. Ale nikoho jsem nepotkal a trofej jsem celou dobu uhlídal. Sponzoři, co mě viděli odcházet z poutě, se druhý den smáli. Měl jsem velkou radost, uvolněnost k tomu patří. Mám na to výbornou vzpomínku," vyprávěl veselý sympaťák.

Těžké začátky

Kapitola týkající se zisku mistrovského titulu zní jako z říše snů. Jenže dvě třetiny sezony provázel Adama Bartoše úplně jiný příběh, čelil i těžkým chvílím. Tours sice před začátkem ligy vyhrálo Francouzský superpohár, když na podzim 14. října zdolalo 3:2 rovněž Paříž, ale pak přišel nepovedený start do ligy. V jednu dobu byl velkoklub až devátý a ještě na začátku února figuroval na šestém místě, což je pro něj neúspěchem.

„Bylo to takové makové, někteří nás odsuzovali. V Tours je volejbal hodně populární, chodí na něj hromada lidí a fanoušci jsou zvyklí vyhrávat," přiblížil absolvent Gymnázia Tomáše Garrigua Masaryka ve Zlíně.

Počínaje 14. únorem ale na město, kde se koná i známý cyklistický závod Paříž-Tours, svítilo už jen slunce. Vítěz Ligy mistrů z roku 2005 ovládl od ligového utkání v Ajacciu všech 14 zbylých duelů! Sedm v rámci základní části soutěže (nakonec v ní obsadil 4. místo – pozn. red.), dva v poháru včetně finále 21. března proti Beauvais a pět v play-off.

„Závěr byl famózní, klobouk dolů před týmem. Po dvou ligových výhrách jsme vydřeli těžký zápas v semifinále poháru a najednou se to zlomilo. Možná za tím stála psychická úleva. Jinak jsme dřeli celou dobu stejně a drželi pospolu, parta byla super," uvedl Adam Bartoš. Ten se mimo sportovní stránku musel adaptovat také na nové prostředí.

„V České republice jsem mohl jít po ulici, pobavit se s lidmi, chodit do kina. Ve Francii jsem zpočátku nemluvil, moc jsem toho dělat nemohl. Bylo to psychicky náročnější. Ke konci už se to však zlepšilo. Udělal jsem pokrok v angličtině a začal jsem slušně komunikovat i francouzsky. Šel jsem i do toho kina, sice jsem rozuměl půlku, ale byl to relax," usmál se obdivovatel Jaromíra Jágra.

Domů se Adam Bartoš těšil mimo jiné na svíčkovou od maminky, rodičům na oplátku vezl vyhlášená vína. V Tours má smlouvu ještě na rok, a i když zažil plodnou sezonu, další ambice mu nechybí. Jaké to jsou? „Raději bych si to nechal pro sebe," znovu se usmál.

Tak co myslíte, že to bude?