Přerovská rodačka, která hájí barvy luhačovického Slovanu, závodí i ve Švédsku, kde změnila dres a aktuálně běhá za klub Malungs OK Skogsmåradrna. Nejen kvůli angažmá na severu Evropy, ale i díky tomu, že se tam nedávno přestěhovala její kamarádka, nyní v době pandemie koronaviru pozorně sleduje také dění ve Skandinávii.

„Švédsko k opatřením přistupuje mírněji, ale mě to tak úplně nepřekvapilo. Je to veliká země, kde ale žije stejně lidí jako v Česku, hustota zalidnění je tak mnohem nižší. Díky tomu se tam lidé přirozeně stýkají s ostatními mnohem méně. I skrze svou povahu mají sociální žití nastavené jinak,“ upozorňuje v rozhovoru pro Deník juniorská mistryně světa.

Podle Horčičkové Švédové běžně nechodí s kamarády na pivo, ale žijí více rodinně. Navíc žádné doporučení nemají tendenci obcházet, ale rovnou je dodržují.

„To jsou podle mého názoru některé z faktorů, proč na nás mohou působit opatření Švédska vůči koronaviru velmi mírně, ale vlastně možná nemusí být tak neúčinná. Uvidíme, jaké budou výsledky, až tato doba pomine,“ říká.

Jak prožíváte a vnímáte současnou situaci?

Aktuální situace je bezesporu výjimečná. Myslím si, že moje generace ještě nikdy nezažila tak velké omezení svobody. Ale některé věci nemohu ovlivnit, a tak mi připadá nejlepší je přijmout a soustředit se naopak na to, co ovlivnit mohu. Snažím se z toho tedy vzít to dobré. Mám trochu více času, dodělávám to, co jsem nestíhala, trávím více času s rodinou. Věřím, že to jako společnost nějak ustojíme a něco si z toho odneseme do budoucna. Jen podle mě ještě není jisté, co to vlastně bude. (úsměv)

Angažujete se nějak v boji s koronavirem? Pokud ano, jak?

Aktivně moc ne. Šít neumím, takže na výrobu roušek nedošlo. Snažím se aspoň nosit sama roušku a vyhýbat se lidem při běženém životě i při tréninku.

Štve vás hodně, že nemůžete normálně trénovat a závodit?

Co se týče mého tréninku, tak je omezený hlavně ze strany oddílových i reprezentačních soustředění, která se samozřejmě zrušila. Na denní bázi trénuji prakticky bez omezení. Zrušené závody mě ale mrzí. Člověk si za ta léta už zvykl, že v dubnu začne závodit a potkávat se se svými kamarády z celé republiky. A tak mě teď už svrbí nohy a zazávodila bych si ráda. Nezbývá, než si toto těšení nechat na podzim, protože se zdá, že dříve si nezazávodíme.

Běháte nyní stejně jako před propuknutím pandemie? Nebojíte se kontaktu s dalšími lidmi?

Běhání po venku nebylo zásadně omezeno, díky čemuž jsem nemusela trénink nijak významně měnit. Akorát posilovny se zavřely, takže doplňkový silový trénink musím teď absolvovat sama doma. Drobná změna, která mě teď napadá, spočívá v místě tréninků. Vzhledem k tomu, že se při trénincích snažím lidem vyhýbat, dojedu si mnohem častěji na trénink autem někam za město. Ne že bych se vyloženě kontaktu s lidmi bála, ale domnívám se, že opatření ohledně dodržování rozestupů mezi lidmi má své opodstatnění.

Jaká je momentální situace v orientačním běhu? Které závody už byly zrušené a které můžete teoreticky ještě absolvovat?

Sezona v orientačním běhu v Česku je typicky rozdělená na jarní a podzimní část. Ta jarní trvá od dubna do června, ta podzimní je v září a v říjnu. V létě se více trénuje, k čemuž slouží i vícedenní závody, které lze kromě tréninku pojmout i více rodinně nebo společensky. V současné době byla kompletně zrušena jarní část sezony, ve které mělo mimo jiné proběhnout mistrovství České republiky na krátké trati, ve sprintu i ve sprintových štafetách. Možná bude některý z těchto závodů přesunut na podzim, kde se uvažuje o prodloužení sezony až do listopadu. Doporučení na zrušení obdrželi také všichni pořadatelé letních vícedenních závodů. Nyní je ale těžké odhadovat, jak nakonec bude celá sezona vypadat. Vše se bude rozhodovat na základě vývoje vládních omezení.

O jaké významné mezinárodní akce už jste přišla?

Co se týče reprezentační úrovně závodění, měli jsme letos v plánu v květnu první kolo světového poháru ve Švýcarsku, v červenci mistrovství světa v Dánsku, v srpnu mistrovství Evropy a současně druhé kolo světového poháru v Estonsku a na začátku října závěrečné kolo světového poháru v Itálii. Mezinárodní federace už zrušila všechna kola světového poháru včetně mistrovství Evropy. Zbývá mistrovství světa, které se s největší pravděpodobností uskuteční v Dánsku v říjnu. Definitivně o tom však bude rozhodnuto až na začátku července. Do té doby mám tedy v plánu hlavně trénovat a zůstat zdravá.

Souhlasíte, že rok 2019 pro vás byl výsledkově trochu nahoru dolů?

Určitě to ale bylo ovlivněno i tím, že jsem dokončovala studium na vysoké škole a začínala pracovat. Nicméně na mistrovství světa jsem se dokázala dobře zkoncentrovat a vybojovala jsem tam velmi cenné dvanácté místo na klasické trati, což bylo mé druhé nejlepší individuální umístění na této vrcholné akci. A také páté místo ve štafetách, což bylo nejlepší umístění české ženské štafety od roku 2013.

Jak nyní trávíte volný čas?

Přiznám se, že zas tolik volného času mi nepřibylo. Stále chodím do práce a mimo ni trénuji prakticky stejně, jako před koronavirem. Je pravda, že si teď člověk jen tak nezajde nikam s kamarády, ale snažím se s nimi být v kontaktu aspoň skrze online svět. Ve volných chvílí jsem tak ráda, že si pustím nějaký film nebo přečtu knížku, a taky se teď snažím bývat více doma s rodinou.

Jak je vůbec na tom současný český orientační běh?

Kdybych to brala v širším kontextu a ne úplně aktuálně v době koronaviru, tak bych mohla s klidem říci, že orientační běh je na vzestupu. Členská základna se stále rozšiřuje, na sezonu 2020 bylo registrováno v Českém svazu přes 11 600 běžců. Číslo navíc pravidelně roste ještě během sezony, kdy je možné se nově doregistrovat. Lidi obecně baví čím dál tím víc běhání, z čehož asi těží i orienťák. Navíc člověk může trávit každý víkend v přírodě a pokaždé trochu jinde. I to dělá z orienťáku ideální sport pro rodiny. Já ráda říkám, že jsem díky orienťáku poznala kus Česka i světa a hlavně spoustu kamarádů, které mám na celý život.

Pořád platí, že běháte i za švédský klub Södertälje-Nykvarn Orientering?

Loni jsem změnila ve Švédsku dres a aktuálně běhám za Malungs OK Skogsmåradrna. Běžně se do Skandinávie dostanu alespoň třikrát ročně, ale třeba loni jsem tam strávila ještě mnohem více času, protože bylo mistrovství světa v Norsku, a tak bylo potřeba trénovat v relevantních skandinávských terénech. To jsem si asi vybrala předem i za letošek, kdy se obávám, že se na sever vůbec nepodívám. Mimo Skandinávie jezdím se svým švédským klubem na další soustředění, typicky v únoru někam na jih do tepla. Buď jsme ve Španělsku nebo v Portugalsku.

Jsou podmínky ve Švédsku pro sport jiné než v Česku?

Podmínky pro sport obecně asi nedokáži plně posoudit. Co se týče orienťáku, tak se podle mě projevuje, že tam vznikl. Je to tam tradiční sport, který všichni znají a patří mezi nejpopulárnější. I díky tomu má samozřejmě jinou pozici mezi sponzory než v Česku a tudíž je v něm více peněz. Ale i tak to není nijak dramatické, úplně se tím uživí opravdu jen ti nejlepší Švédi.

Sledujete současné dění i na severu Evropy?

Ano, sleduji dění i ve Švédsku, a to nejen skrze svůj klub, ale i díky tomu, že se tam nedávno přestěhovala moje kamarádka. Švédsko k opatřením přistupuje mírněji, ale mě to tak úplně nepřekvapilo. Země je to veliká a žije tam stejně lidí jako v Česku, hustota zalidnění je tak mnohem nižší. Díky tomu se tam lidé přirozeně stýkají s ostatními mnohem méně. I skrze svou povahu mají o sociální žití nastavené jinak. Nechodí tak běžně s kamarády "na pivo", žijí více rodinně. Navíc když se něco doporučí, nemají tendenci doporučení obcházet, ale rovnou je dodržují. Problematické chování se tak nemusí rovnou zakazovat. To jsou podle mého názoru některé z faktorů, proč na nás mohou působit opatření Švédska vůči koronaviru velmi mírně, ale vlastně možná nemusí být tak neúčinná. Uvidíme, jaké budou výsledky, až tato doba pomine.

Kdo je Vendula Horčičková?

Narodila se 19. července 1993 v Přerově a s orientačním během začala po vzoru své matky v šesti letech v klubu SK UP Olomouc.

V roce 2013 byla členkou zlaté štafety na juniorském mistrovství světa. O rok později získala medaile na akademickém mistrovství světa. Od roku 2015 běhá za TJ Slovan Luhačovice a také startuje za švédský klub Malungs OK Skogsmåradrna na prestižních štafetách Jukola ve Finsku a Tiomila ve Švédsku.

V roce 2018 se stala mistryní republiky na krátké a klasické trati a osmým místem na mistrovství světa v Estonsku dosáhla zatím největšího individuálního úspěchu v kariéře.

Na světovém šampionátu 2019 obsadila dvanáctém místo na klasické trati a ve štafetách byla pátá. Loni byla na mistrovství České republiky druhá na krátké trati, třetí na klasické trati a bronz brala i ve sprintu, ve štafetách i v soutěži družstev.