Kvůli nedostatku hráček Otrokovicím hrozilo, že po úspěšných letech nepřihlásí družstvo žen do druhé nejvyšší soutěže

„Tak kritickou situaci jsem za deset let, co s týmem spolupracuji, nezažil. Naštěstí vše dobře dopadlo, vedení ženský tým do I. ligy přihlásilo. Ale vůbec to nebudeme mít lehké," uvědomuje si kouč čtvrtého celku uplynulého ročníku Štefan Boršický.

A důvod váhání vedení Jiskry? Jednoduchý. Nedostatek hráček. „Už závěr uplynulého ročníku jsme kvůli zraněním dohrávali v sedmi osmi lidech. Navíc po skončení sezony z různých důvodů oznámily chuť skončit další tři čtyři hráčky. A další v nedohlednu. Opravdu dva týdny před termínem přihlášek to bylo jako na houpačce – jeden den se přihlásíme, druhý den zase určitě ne," vzpomíná Boršický.

I díky jemu a dobré znalosti hráček se mu většinu konce chtivých házenkářek podařilo přesvědčit v pokračování.

„Ale u řady z nich se bude jednat opravdu o poslední sezonu," zdůraznil úspěšný trenér, jenž by zejména v případě úderné spojky a nejlepší kanonýrky I. ligy uplynulých sezon Julie Dolečkové přišel o velkou údernost.

„Nejen góly prakticky dělá polovinu týmu. I přes její velké pracovní nasazení je příkladem v tréninkové morálce ostatním. Poněvadž se ale Julka netají přáním založit rodinu, může skončit ze dne na den. O tom víme a Julce dítě moc přejeme," vzkázal Boršický.

Vysvobodit vedení od myšlenek na zrušení ženské házené v Otrokovicích na nejvyšší úrovni by mohla nadcházející léta.

„Bohužel ve výchově našich hráček máme generační díru, pořádně nemáme vlastní tým dorostenek. Problém by se mohl vyřešit nejdříve za dva roky," vidí trenér naději v kvalitní mládeži mladších ročníků.

„Musíme se pokusit toto nelehké období přečkat, ale současně nemáme finance nazbyt, abychom si mladé hráčky z okolních klubů kupovali. Nezbývá než stále hledat a oslovovat i ty, co si od házené daly pauzu," přiznává Boršický.

S přípravou na novou sezonu začne čtvrtý celek uplynulého ročníku začátkem srpna. „Bude to klasická příprava, která vyvrcholí koncem měsíce naším tradičním domácím mezinárodním turnajem, kam se už nyní přihlásili Maďaři, Slováci či Rakušáci," těší trenéra.

„To nejtěžší ale přijde následně. Nadcházející ročník bude patřit i díky velké vyrovnanosti asi k těm nejtěžším. Snad se nám podaří zopakovat výborné výsledky posledních sezon. Vždy chceme hrát v horní lepší polovině tabulky," dodal odhodlaně Štefan Boršický.

Házená bude mít i dál svou „Jiskru" v oku

/ROZHOVOR/ Házenkářské vale se odkládá. Nejlepší otrokovická střelkyně dres jen tak nesundá. S trojkou na hrudi podpoří Jiskru i v příští sezoně.

„Dokud jen to půjde, budu hrát," svěřila se 32letá kanonýrka nejen týmu, ale i posledních ročníků první ligy Júlia Dolečková (za svobodna Varhaníková).

Jaký jste měla pocit z toho, když Jiskra zvažovala, že by se snad poprvé v novodobé historii nepřihlásila do I. ligy?

Špatný, všechny z týmu jsme to hodně prožívaly. Byly jsme proti tomu, protože jsme končívaly obvykle v popředí tabulky. Myslím, že i kdybychom prohrávaly, pro nás by mělo cenu hrát.

Byl to pro vás impulz, proč jste se rozhodla pokračovat?

Nebyl, já už jsem nějak podvědomě věděla, že budu pokračovat, dokud to jen půjde. Rodinu s manželem sice plánujeme, ale hrát budu až do doby, dokud neotěhotním.

Vraťme se k uplynulému ročníku. Jiskra po podzimním slabším rozjezdu skončila čtvrtá, vy jste opět byla nejlepší střelkyní soutěže. Byla to tedy vaše nejúspěšnější sezona v dresu Jiskry?

Tým se drží už tak tři roky na vyšších příčkách, takže pro mě i spoluhráčky je každá sezona úspěšná. Na podzim to sice bylo slabší, na jaře už jsme pak hrály perfektně. Myslím, že to byla jedna z nejúspěšnějších sezon nejen pro mě, ale pro celý tým. Je skvělý pocit, když coby tradiční prvoligista porazíte venku třeba interligový Jindřichův Hradec.

Dokonce jste se v únoru v dresu Veselí po sedmi letech opět vrátila do interligy. Co vás k tomu vedlo a jak jste si to užila?

Chtěla jsem si ještě jednou zkusit, jaké to je hrát nejvyšší soutěž. Užila jsem si to, ale nejslavněji to nedopadlo. Znova jsem se přesvědčila, že se nedá interliga skloubit s mou časově náročnou prací.

Uvažujete, že byste ještě Veselí nebo jinému interligistovi na podzim vypomáhala?

Ne, to určitě nehrozí! (smích) Ani kdyby mě o to sebevíc žádali, už vím, že to nejde.

V loňském ročníku jste nasázela 149 branek, v letošním to bylo 216, což je asi váš osobní rekord a nejvíce v historii první ligy. Co na to říkáte? Asi zrajete jako víno…

Valný přehled, kolik branek tam přesně bylo, nemám. Ale neberu to nějak individuálně. Každá branka je zásluha celého týmu. Ano, někdy si řeknu: „Jsi starší. Zkušenější. Je potřeba, abys to vzala na sebe." Ale jsem přesvědčená, že výsledky na hrací ploše jsou úspěchem celého týmu.

Po kolikáté jste byla vyhlášena nejlepší střelkyní soutěže? Musíte za své úspěchy platit i do týmové kasy?

Tak to teď vůbec nevím, o tom má větší přehled manžel. Ale do týmové kasy za to platím. (úsměv) U nás se totiž platí snad za všechno. Za úspěchy i za červené karty. Kromě nejlepší střelkyně jsem se stala i nejvíce trestanou hráčkou a platila jsem dvojnásob. Do kasy přispíváme většinou flaškou slivovice, ginu nebo fernetu. Na konci sezony si pak z toho mícháme koktejly. (smích)

Jak si užíváte léta? Už jste byla na dovolené?

Zatím jsem ještě v práci, ale na konci měsíce plánujeme s manželem vyrazit do Barcelony. A ještě bychom chtěli navštívit Ameriku, ale uvidíme, jak nám to vyjde.

GABRA ČELŮSTKOVÁ