Své oblíbené závodníky chodí pravidelně podporovat už dvaadvacet let, s Barumkou má však malou zkušenost i jako pořadatel.

„S taťkou jezdím na Rally od malička, dokonce jsem s ním dělal i pořadatele. Dnes už jezdíme jen jako diváci a letos přijedeme určitě zase,“ říká s přesvědčením.

Přestože se fanoušci závodního sportu často v autech dobře vyznají, pro Maniše je důležitější hlavně zážitek ze závodu a celková atmosféra, než hodnocení vozů.

„V autech se moc neorientuju, ale na Barumce si to i tak moc užívám. Mám rád přibližující se hřmot motoru, a to, když se pak závodní auto z ničeho nic vyřítí ze zatáčky. Zvířený prach, pach pneumatik a benzínu příjemně dokresluje celý zážitek,“ popisuje fanoušek závodů.

Na svou oblíbenou akci rád přijede i ze vzdálenějšího Chvalčova, se svým otcem někdy v autě přespí do druhého dne.

„Některé tratě pořadatelé zavírají v brzy ráno, proto je pro nás výhodnější zůstat na noc, i když je to třeba nepohodlné,“ vysvětluje.
Stejně jako mnozí další fanoušci má i Maniš oblíbené úseky, na něž se rád vrací.

„Kultovní je rzeta Troják a speciálně pak sjezd z Marušky na Troják. Dalším oblíbeným místem je okruh v Otrokovicích a průjezd návsí v Pohořelicích. Celkově mám ale raději sobotu, kdy se jede spíš lesními zpevněnými cestami,“ jmenuje divácky atraktivní části na tratích.

Mezi jeho závodní oblíbence patří Škodovka a především Jan Kopecký. Rád však sleduje i jezdce zahraniční, například Esapekku Lappiho.

„Rozhodně mám radši, když se Kopecký přetahuje o vítězství s jiným závodníky. Pokud se do boje o první pětku zařadí i Tarabus, Černý nebo Kostka, je to vždy z hlediska diváka o to příjemnější,“ dodává.

Jako správný fanoušek nevyrazí na trať bez tematického trička a vlajky, kterou navíc sám vyrobil jeho otec.

„Je to vlastně taťkův rybářský prut s českými vlajkami, nápisem Chvalčov a vlajkou Škoda,“ popisuje výrobek, který nesmí chybět na žádné jejich výpravě.

Sám by se chtěl závodním vozem projet, zatím se mu to nikdy nepodařilo. Řídit by měl sice strach, nabídku spolujízdy by ale neodmítl.

„Závodit bych samozřejmě taky chtěl, ale nemyslím, že bych byl schopný auto hned ovládat. Kdyby se ale objevil bohatý strýček a sponzoroval mi vlastní tým, tak bych byl velmi ochotný se to rychle doučit,“ uzavírá s úsměvem.

MICHAELA KOLKOVÁ