Duely s Ostravou a v Mladé Boleslavi absolvujete v předvánočním čase. Musí se v tomto období amatérský sportovec hodně překonávat, aby podstoupil dřinu?

Je znát, že hráči mají více povinností, ať už se to týká zaměstnání, či studia. My potřebujeme trénovat na profesionální úrovni a pořád tuto problematiku řešíme. Je to dost o odříkání a přístupu. Hráče se snažíme motivovat, aby vystoupili ze své komfortní zóny a věnovali tréninku více času. Konkurence v týmu totiž nespí…

V jakém stavu je po přestávce mužstvo?

Zranění některých hráčů ještě bohužel přetrvávají, takže sestava stále není optimální. Herní projev pilujeme, ale ostatní se určitě také zlepšují. Uvidí se až na hřišti, zda jsme dostatečně připravení.

V minulém týdnu byl na programu světový šampionát. Posloužil vám k práci?

Mistrovství světa pro mě bylo velkou inspirací. Zúčastnil jsem se i části soustředění v Teplicích, kde se český tým připravoval na turnaj. Pozval mě Radek Sikora (asistent reprezentačního trenéra a kouč SV Wiler-Ersigen – pozn. red.), se kterým dost trenérských věcí konzultuji. Samotné mistrovství světa jsem pak pozorně sledoval, zápasy jsem si i nahrával a dělal videorozbory. Snažím se vnímat moderní trendy a ihned je uplatňovat v praxi. V klubu se občas smějí, jak po hráčích chci například švédské založení hry. (smích) Ale samozřejmě je to v dobrém. Ve švédské hře vidím nejvíce logiky a moderních trendů.

Co vám šampionát vypověděl o stavu českého florbalu?

Hlavně se ukázalo, jak moc rychle se florbal vyvíjí. Moderní florbal je velmi rychlý, tvrdý a kombinační sport, čímž je stále víc atraktivní pro fanoušky a těžší pro hráče. Na mistrovství světa bylo vidět, že čeští hráči hrající v zahraničí se tempu světové špičky daleko lépe přizpůsobili než hráči české Superligy. Česká liga tedy oproti švédské nebo finské soutěži pokulhává jak v rychlosti, tak v nasazení hráčů. Na tom je potřeba zapracovat.

Národní tým, média i veřejnost braly 4. místo za neúspěch. Jaký je váš pohled?

Neúspěch je to z hlediska toho, že mužstvo nedosáhlo na medaili. Ale hlavně v semifinále bylo velmi blízko minimálně stříbru a vše zhatil až gól sedm sekund před koncem. Navíc se to stalo proti pozdějším mistrům světa. Takže tým byl připraven, bohužel to nevyšlo.

Další světový šampionát se uskuteční za dva roky v Praze. Motivujete své hráče k přímé účasti?

Rád bych tam viděl i hráče z Otrokovic. Je to ale trochu těžší cesta než z Mladé Boleslavi či Chodova. Na reprezentaci určitě má gólman Radovan Michajlovič a momentálně i Lukáš Petřík. Oba jsou však již „starší", a tak bude mým úkolem trochu zalobbovat, aby dostali šanci v novém reprezentačním cyklu i přes svůj vyšší věk. No a doufám, že svými výkony zapůsobí na trenéry i někdo další. Šikovné hráče máme. Například Tomáš Sovják je obrovský talent od přírody, Karel Ťopek je velmi silný hráč na míčku a má velké zkušenosti a tak dále.