V jubilejním čtyřicátém ročníku slavného vytrvalostního závodu v terénu navíc konečným sedmým místem vyrovnali české maximum Miroslava Zapletala z roku 2009.

„Není to ale tak, že by sedmá příčka na nás pouze zbyla,“ říká v rozhovoru pro Deník pětačtyřicetiletý otrokovický rodák.

Jste s konečným sedmým místem spokojení?
Jsme za něj rádi. Sedmé místo je nad limitem, který jsme si na začátku dali. Situace v závodě se ovšem nějak vyvinula. Za konečným umístěním je vidět spousta práce, kterou jsme za celý rok udělali. Čas a energii jsme věnovali vývoji, testování i samotným závodům, které jsme měli naplánované.

Souhlasíte s názorem, že to byl nejextrémnější Rallye Dakar v jeho čtyřicetileté historii?
Ano. Na Rallye Dakar jsem startoval už popáté a mohu říct, že to byl opravdu nejtěžší ročník ze všech.

Co pro vás bylo nejhorší?
Hlavně podmínky v Peru v dunách byly hodně náročné. Právě tam se dost vytřídilo startovní pole. Nebylo to však dáno pouze těžkou tratí, ale také celým scénářem i délkou a charakterem trati.

Měli jste nějakou krizi? Chtěli jste třeba závod vzdát?
Rozhodnutí, že bychom měli skončit, jsme byli v momentu, kdy nás zklamala technika. Nebylo totiž v našich silách, abychom já nebo Martin Prokop technické problémy sami vyřešili. Takže ano, na Dakaru byly chvíle, kdy jsme nevěděli, zda dojedeme do cíle, nebo skončíme. Nakonec jsme to zvládli.

Co se vám vůbec přihodilo?
Odešel nám alternátor, kus cesty jsme jeli pouze na baterku, a to ještě do určité fáze, než nám došel proud.

Jak jste se z toho dostali?
V jedné etapě nám pomohl soupeř. Paradoxně to byl Čech Tomáš Ouředníček, který nás vzal na lano a odtáhl do místa, kde lidé z našeho týmu mohli udělat servisní zásah.

Asi jste mu hodně vděční?
Ano, je to čin, který k Rallye Dakar patří. Už jsme mu poděkovali, vážíme si toho.

Letošní Dakar provázela spousta komplikací a vážných zranění. Souvisí tyto věci právě s extrémní náročností tratě?
Je pravda, že náročnost letošního Dakaru byla velká, takže zranění přicházela. Na druhé straně dalšími faktory byla délka trati, únava a vyčerpání jezdců či posádek, takže ani koncentrace nebyla úplně stoprocentní.

Vám se dařilo hlavně v první části Dakaru. V dunách jste dokonce drželi krok s těmi nejlepšími. Čím to bylo?
V první části jsme neměli žádné technické problémy. Na co jsme sáhli, to nám vyšlo.

Naopak ve druhé polovině soutěže už jste museli řešit nepříjemné komplikace. Souviselo to se změnou terénu. kdy se jelo v horách a na kamenitých cestách?
Podle mě druhá polovina nebyla zase až tak náročná jako ta první, bohužel nás zasáhly technické problémy, které nám znemožnily přímý kontakt s absolutní špičkou. Po nich jsme klesli na osmou příčku a výrazně ztratili.

Nakonec jste do cíle dojeli sedmí. Už jste umístění v elitní desítce oslavili?
Ještě jsme nic neslavili. Zatím jsme vděční za chvíle strávené doma s rodinami (úsměv).

Přivezl jste si domů kromě zážitků nějaký suvenýr?
Máme suvenýry od Bolivijců a peruánských indiánů. Od nich jsme koupili pletené čepice a šperky.

Vy jste se po návratu do České republiky něčím odměnil?
Ne ne. Pořád dospávám a relaxuji (úsměv).

Už víte, zda se na Dakar za rok zase vrátíte?
Nějaká vize v našich plánech je, ale prvních čtrnáct dní po návratu domů se nerozhoduje o tom, co bude za další rok.

Co vás nyní čeká?
Kalendář se pomalu rýsuje. Spolupráce s Martinem Prokopem je v letošním roce 2018 moje priorita.