„O návratu jsme s ženou přemýšleli již mnohokrát, teď se to až ale všechno nějak sešlo,“ uvedl pro klubové stránky Ondřej Mika. „Nechtěl jsme se totiž vracet domů na sklonku kariéry, chci totiž Zubří, které mě vychovalo, něco ze svého házenkářského umu vrátit. A také Kristýna, rovněž úspěšná házenkářka, si chce už najít civilní zaměstnání,“ vysvětluje hlavní důvody k návratu 31letý házenkář, jenž na Valašsku podepsal víceletý kontrakt s opcemi.

O nabídky pokračovat přitom neměl nouze. Ve svém posledním angažmá ve Štrasburku přitom byl spokojený. „Nabídek bylo opravdu více, ale srdce nakonec zavelelo a my jsme se rozhodli usadit se v Zubří,“ usmívá se spokojeně střední spojka, která by měla na rozehrávce zacelit dílu po Matěji Šustáčkovi, Ten se po sezoně naopak vrací do Francie. „Moc se domů těším. Chci vrátit klubu to, co mě zde naučili a kvůli komu jsme dostal šanci si zahrát v zahraničí,“ dodal Mika, jenž si v Zubří rekonstruuje dům a plánuje založit rodinu.

Kolik nabídek jste při rozhodování měl?
Ve Francii jsem poté dostal ještě nabídku z jiného týmu stejné ligy. Tu jsem sice chvíli zvažoval, ale nakonec jsem odmítl. Ve Štrasburku mi po sezoně končila smlouva. Kvůli pandemii ale v týmu nastaly jisté strukturální změny, a klub na tom ani po finanční stránce nebyl nejlíp, takže jsme se nakonec domluvili, že dál už smlouvu prodlužovat nebudeme.

Bylo to těžké rozhodování?
Popravdě nebylo úplně jednoduché. Ve Francii jsem strávil devět let, mám to tam rád a je to takový můj druhý domov. Když jsem si ale udělal seznam všech pro a proti, tak lépe pro mě vyšlo Zubří. Přesvědčila mě také korektnost jednání ze strany vedení zuberského klubu, které šlo velice hladce. Ve všem jsme si rozuměli, jak sportovně, tak s výhledem do budoucna.

Už se těšíte na českou extraligu?
Přiznávám, že ze začátku jsem měl trochu obavy. Přece jen se vrací po dlouhých po devíti letech a český herní styl je navíc úplně jiný než ten ve Francii, na který jsem nyní zvyklý. Jak jsem ale podepsal smlouvu, všechno to ze mě spadlo. Teď se těším. Změnu už jsem na jednu stranu i potřeboval, takže jsem nakonec moc rád, že jsem se takhle rozhodl a že se můžu vrátit ke svým házenkářským kořenům.

V zuberské kabině vás ale čeká hodně omlazený výběr s novým trenérem. Bude návrat složitější?
Je pravda, že od dob mého posledního působení moc kluků z tehdejší sestavy v týmu nezůstalo. Z bývalých spoluhráčů je tam jen Mira Jurka, Milan Malina a Tomáš Mičkal. V realizačním týmu pak zůstal Peťa Kocurek a ve vedení klubu je Ivo Tovaryš, který za mých časů býval vedoucím týmu. Myslím ale, že i když se osazení kabiny změnilo, duch zůstává pořád stejný. V klucích navíc vidím velký potenciál. Co se týče nového trenéra Petera Dávida, na toho jsem se ptal mého dobrého kamaráda Kuby Krupy, kterého Peter kdysi také trénoval. Dostal jsem na něj jen samé pozitivní reference. O jeho kvalitě není pochyb a na spolupráci s ním se těším.

V týmu váš čeká role vůdce a mozku na postu rozehrávky. Bude to náročná role?
Těžko říct, jestli je uklidňování spoluhráčů mou silnou stránkou, ale já doufám, že ano. Tuším, jaká jsou ode mě očekávání a zodpovědnost, kterou má role přináší, vnímám a akceptuji. Rozhodně se nebudu za nic schovávat a hledat výmluvy. Klukům toho chci co nejvíce předat a pomoct jim. Až pak jednou budu odcházet, byl bych rád, abych za sebou zanechal stopu.

Váš návrat do Zubří je již definitivní?
Už to tak vypadá. Teď jsme podepsali dlouhodobý kontrakt a pak bych rád, kdyby byl zájem ze strany klubu, pomohl i v nějakých jiných strukturách, třeba jako trenér. Zubří je klub, který mě vychoval. Díky tomu, co všechno mě tam naučili, jsem dostal šanci zahrát si v zahraničí. Na to nezapomínám. Teď bych mu to chtěl vrátit.