Na 23leté odchovankyni bylo znát nejen tréninkové manko, ale rovněž nervozita. Během necelé půlhodiny strávené na hřišti stihla nejen vyztužit obranu, ale také zatížit konto soupeře z Michalovců dvěma góly.

„Utkání jsem si maximálně užila. Nečekala jsem ale, že se bude hrát až v takovém nasazení. Než jsem se dostala do tempa, byla jsem zatavená a musela po deseti minutách střídat. Na druhou stranu jsem to čekala horší, že mě třeba rameno nebo loket nepustí vůbec do střelby,“ konstatovala Poznarová.

Své sehrála i nervozita. „Den před zápasem a ráno jsem si ji nepřipouštěla, ale již při cestě na halu se mi začaly trémou třepat ruce. Všichni po mém návratu asi čekají, že budu hvězdou a dávat deset gólů za zápas. Zase tak špatné to naštěstí nebylo. Nějaké chyby jsem udělala, ale to ke sportu patří,“ pokrčila smířlivě rameny házenkářka.

Nebýt špatné úvodní dvacetiminutovky, mohl být její návrat vítězný. Michalovce však v konečném účtování vyhrály o dva góly zaslouženě. „Nemáme se za co stydět. Michalovce mají hodně kvalitní tým, plný výborných legionářek,“ upozornila opora týmu. „Úvod jsme malinko podcenily. Než jsme zjistily, že je soupeř hratelný a dostaly se do tempa, inkasovaly jsme hodně gólů přes střed, což je obrovská chyba. Až v závěru poločasu jsme poznaly, že můžeme uspět, ale to už bylo pozdě. Manko bylo velké,“ posteskla si Poznarová. „Úvodní zpackaná dvacetiminutovka rozhodla o osudu utkání, škoda několika neproměněných šancí. Michalovce byly k poražení. Bojovaly jsme, makaly jsme. Nemáme se za co stydět!“

Poznarová sama ví, že dostat se do optimální pohody nepřijde ze dne na den a bude potřeba trpělivosti nejen její, ale i spoluhráček a trenéra. „Teď sice má nějaké neduhy, dnes byla hodně nervózní, ale určitě bude obrovskou posilou. Chce to jen čas,“ uvědomuje si kouč Dušan Poloz.

„Je to hrozně těžké a složité. S tréninkem jsem začala teprve v úterý a při prvním kontaktu s míčem jsem si málem vyrazila zuby,“ s již úsměvem přiznala česká reprezentantka. „Ještě u mě stále skřípe technika, s balonem se tolik nekamarádíme. V přípravě má člověk k natrénování a získání jistoty dva měsíce,“ připomněla. A kdy tedy očekávat ideální formu? „Těžko říci, kdy se opět dostanu do pohody. Každým dnem se ale cítím lépe. Určitě ale chci co nejdříve výrazněji pomoci týmu i v útoku,“ dušuje se Pavla Poznarová.