Uplynulá sezona, v níž startoval s vozem Citroën C2 S 1600, pro něj byla velmi úspěšná. Společně s navigátorem Jiřím Vajďákem vybojovali ve sprintech třetí místo ve skupině A, třetí v hodnocení posádek 2WD a ceněnou druhou pozici ve skupině A6. Hned po sezoně 33letý pilot překvapivě oznámil, že končí.

Začněme sportovní stránkou a uplynulou sezonou ve sprintrallye. Jak jste byl spokojený s dosaženými výsledky?

My předchozí rok hodnotíme jako vydařený, protože jsme v něm dosáhli na to, na co jsme měli. V našem případě byly všechny závody omezeny výší rozpočtu, který byl hodně ořezaný, a zdaleka jsme si nemohli dovolit to nejlepší, co jsme chtěli. Jsme rádi, že ve velké konkurenci se nám podařilo obstát a díky sponzorům a všem lidem kolem také sezonu zdárně dokončit, neboť jsme cítili, že máme našlápnuto k dobrému výsledku. Závody probíhaly, až na dvě odpadnutí, bez jakýchkoliv problémů, auto bylo skvěle nachystané a svezení velice dobré. Samozřejmě mi chyběla větší vyježděnost s novým autem, ale víc závodů znamená i víc peněz a ty jsme bohužel neměli.

Před sezonou jste ani neuvažoval o účasti v jiných závodech?

Prioritou byly jednodenní závody a v plánu byly i nějaké starty v zahraničí a Barum Rally, nicméně z toho nakonec sešlo. Na začátku sezony jsme začínali s nějakým rozpočtem a v polovině nám odešli dva sponzoři. Tím se rozpočet strašně zúžil a dělalo nám to problémy. Náš rozpočet opravdu pokryl stěží jen závody a nezbylo už na žádné rezervy, abychom mohli naplno využít auto. Jednoznačně jsme se tedy soustředili pouze na sprinty, kde v naší třídě bojovalo osm vyrovnaných posádek o čelní pozice a nebylo jednoduché udržet postavení na stupních vítězů. Za dané situace jsme získali maximum možného.

Už jste zmínil i dobře připravené auto. Jak se vám řídilo?

Ze své zkušenosti vím, že čtyřkolku bych neuřídil. I proto jsem rád, že jsem mohl řídit právě citroën C2, protože v mojí kariéře jsem tím asi dosáhl svého stropu mezi dvojkolkami. Také se nám vyplatila varianta s tím, že jsme si tým pronajímali s kompletním servisem. Auto jsme dostali už nachystané, připravené, což beru jako velkou výhodu. Odpadly nám tak starosti, protože když jsem jezdil předtím se saxem, starali jsme se s naším týmem i o provoz na závodech.

Dalo by se tedy říct, že odcházíte na vrcholu?

Asi ano. Takový byl i můj záměr. V posledních dvou letech jsem začal cítit, že moje výkonnost stagnuje a nechtěl jsem zbytečně hazardovat se svým jménem a propadat se hlouběji a hlouběji startovním polem. Přece jenom někam patříme, soupeři nás respektují, a kdybychom tento kredit ztratili, hodně by mě to mrzelo. Dokud se rveme o přední příčky, jsme v pozornosti ostatních, pokud bychom tam ale byli jen do počtu, už by nás to tolik nebavilo. A než podobné trápení, raději odejít v pravý čas.

Žádný další možný posun už nevidíte?

V tuto chvíli ne. Ve startovním poli jsou mladí, ambiciózní kluci se slušným rozpočtem, dobrými auty a oni sami jsou především dobrými jezdci. Když si toto všechno vyhodnotím, vychází mi, že je čas skončit. Každopádně budu vzpomínat jen na to dobré, klukům budu držet palce a věřím, že to dotáhnou hodně daleko.

Jak dlouho jste k tomuto rozhodnutí spěl?

Nebudu lhát, rozhodla hlavně finanční stránka. Technika, startovné a další věci. To vše spolyká velké peníze. Samozřejmě s tím bojují všichni. Neznám nikoho, kdo by byl spokojený, nicméně my bychom letos museli hodně slevit ze svých nároků, přejít do slabší třídy a jezdit s horším autem už se nám prostě nechtělo. Nebylo by to ono a nebyl by to ten pravý adrenalin. Další věcí jsou pak rodina a práce. Tyto tři důvody rozhodly o konci kariéry.

Pamatujete si ještě vůbec na své motoristické začátky?

Se soutěžemi jsem začínal v roce 1999 jako spolujezdec Daniela Fottery. Zpočátku jsme jezdili se Škodou Felicia Kit Car ve třídě A5, o rok později v téže třídě s úzkou felicií. Na sezony 2001 a 2002 jsem se dohodl, opět jako navigátor, na spolupráci s příbramským Tomášem Fialou. Toto období považuji za cennou zkušenost, nicméně mě to stále více lákalo k volantu. Zlomem byla teprve účast ve Škoda Fabia Rallye Cup v roce 2003. To byl můj vůbec nejnáročnější rok v kariéře, protože téměř každý týden se někde závodilo. A tak to bylo až do roku 2006. Já jsem se přitom řadil spíš mezi začínající jezdce, zatímco většina konkurentů měla za sebou zkušenosti z odjetých podniků.

Zde jste potkal svého pozdějšího parťáka Jiřího Vajďáka?

Přesně tak. Společně jsme začali řešit především rozpis. Měl jsem v něm do té doby hodně chyb a nejasností. Nejsem typem jezdce schopného si zapamatovat trať. Jirka mi dokázal hodně poradit a posunuli jsme se úplně jinam. Bylo to hodně znát. Výrazně jsme se přiblížili soupeřům a těšilo nás, že s nimi zajíždíme rovnocenné časy a někdy je i porážíme. S Jirkou jsme dobří kamarádi, a tak pro nás byly soutěže i o něčem jiném.

Půjdete se ještě někdy k trati na závody alespoň podívat?

Samozřejmě. To, že končím, neznamená, že bych na závody zanevřel. Rád bych se v rallye angažoval i nadále. Když bude nějaká možnost, rád pomůžu. Třeba s organizací. Rád pomůžu i začínajícím jezdcům, pokud požádají o nějakou radu. Nikdo u mě nemá dveře zavřené. Určitě se rád přijdu podávat na Barumku nebo na Kopnou, ale mým zatím nesplněným snem je vidět na vlastní oči soutěž mistrovství světa. Když bude víc času, chtěl bych to spojit s dovolenou a nějaký závod si vychutnat.

Rok 2010 byl mimo jiné i volebním rokem, kdy jste kandidoval ve Slušovicích do zastupitelstva. Co vás k tomu vedlo, když v dnešní době je slovo politik spíš něco jako nadávka?

Komunální politika není vrcholová politika. Na malém městě se na to lidé dívají přece jen trochu jinak. Slušovice sice mají statut města, přesto v širším povědomí figurují spíš jako větší obec. Hlavním motivem pro vstup do politiky byla především snaha podpořit kulturu a sport ve Slušovicích. Málokdo ví, že ve Slušovicích máme výborný hasičský sbor, skvěle se začalo pracovat s fotbalovou mládeží, nebo taneční soubor Kontrast Dance čítající na stovku dětí. Snažili jsme se proto dostat do vedení radnice a začít tyto instituce z veřejných peněz podporovat. Postavili jsme kandidátku, která byla úspěšná, o jediný hlas jsme se však nedostali do vedení radnice. Jsme tedy pouze v zastupitelstvu, ovšem i zde se dá vykonat spousta prospěšné práce. Našeho volebního programu se budeme držet i nadále a budeme se snažit plnit to, co jsme voličům slibovali.

Jak tedy tyto zájmové spolky a občanská sdružení hodláte podporovat?

S našimi přáteli a partnery, kteří nás podporovali i v rallye, jsme se rozhodli založit Nadační fond pro rozvoj a podporu Slušovic. Tento fond jsme založili začátkem ledna a jeho účelem bude podporovat všechny spolky ve Slušovicích, případně ve Zlínském kraji. Naši sponzoři už přislíbili finanční účast v tomto projektu a věříme, že se nám podaří tímto způsobem podpořit rozvoj kulturních a sportovních institucí na Slušovicku. Nemluvě o tom, že ulevíme také městskému rozpočtu.

Lidé se však v dnešní době dívají kvůli řadě kauz spojených se zpronevěrou peněz na podobné spolky velmi nedůvěřivě. Můžete jejich pochyby vyvrátit?

Vznikly internetové stránky www.nadacnifond-slusovice.cz, kde najdou případní zájemci všechny potřebné informace. Chceme, aby zde byly zveřejněny všechny dary i jejich následné rozdělení. Pravidelně hodláme vydávat také výroční zprávy. Vše by to tedy mělo být čisté a průhledné a každá pětistovka nebo tisícovka určitě půjdou na podporu již výše zmíněných aktivit. Například ještě před rozdělením prvních peněz jsme se spojili s dětskou charitou, vybrali jsme hračky a ty půjdou do dětských domovů nebo do mateřských školek.