„Je to pro mě obrovská výzva. Mám snahu uspět a udělat co nejlepší výsledek. Nechci tady vedení klubu zklamat,“ hlásí odhodlaně Holovka.

Jaké jsou vaše první dojmy?
Celkem pozitivní. Kádr je široký, ovšem hlavně jsem překvapený, že máme čtyři gólmany. Přece jen na prvním tréninku v hale je to dost nezvyklé. Ale je potřeba, aby byli k dispozici, a pořád je lepší, když jsou čtyři než jeden. Jde vidět, že kluci mají stoprocentní přístup, když se přišli podívat na svého trenéra kromě pracujících a studujících mimo Otrokovice všichni. (Směje se.)

Jak se vám líbí otrokovická sportovní hala?
Je super. Opravdu pěkná. Doufám, že hlediště svou kapacitou bude stačit a bude chodit hodně diváků. Je fajn, že máme na jednom místě potřebné zázemí jako posilovnu, saunu a rehabilitaci.

O vás se říká, že jste výborný taktik a hodně dbáte na obranu. Jaká je tedy vaše trenérská filozofie? Co byste chtěl klukům vtisknout za herní styl?
První ligu jsem nesledoval, protože jsem neměl čas. Ale předpokládám, že bude trochu problém s taktikou, protože přechod z první ligy do nejvyšší soutěže bude hodně velký. Nebude to vůbec jednoduché a bude záležet na tom, jak se připravíme. Budeme se s taktikou setkávat na každém tréninku. Bylo mi řečeno, že jsou kluci stoprocentně obětaví a bojovní. Proto předpokládám, že v těchto aspektech nebude žádný problém. Právě těmito vlastnostmi si extraligu zasloužili. Až zjistím, na čem je třeba nejvíce pracovat, tak se tomu budeme věnovat. Chceme být konkurenceschopní.

Je reálný cíl vedení zachránit extraligu a současně se pokusit o play off?
Boje o udržení jsou zrádné, o čemž se přesvědčila také Sparta. Po základní části sice skončila devátá, ale pak nezvládlka play out a musela do baráže, kde tvrdě narazila. Bude to těžké, ale kdybych měl jiné ambice než hrát play off nebo minimálně udržet extraligu, tak bych tady ani nešel.

Dokázal byste si představit dlouhodobější spolupráci?
Nejsem nyní schopný říct ano, či ne. Z Otrokovic do Ostravy to zrovna není kousek – 130 kilometrů, dojíždění nebude jednoduché. Poněvadž jsem ve věku, kdy musím naslouchat rodině, až čas ukáže, jak vše bude fungovat. Přes léto je cestování ještě v pohodě, ale v zimě to nebude jednoduché. Hodinu a půl strávím na tréninku a stejnou dobu na cestě. Co bude za rok, probereme až po sezoně.

Přicházíte ze druhého týmu tabulky k nováčkovi. Navíc z pozice asistenta se přesunete do role hlavního kouče. Bude to pro vás velká změna?
Ne. Už v Ostravě i v jiných extraligových týmech jsem působil jako hlavní trenér. Vím, co to obnáší. Hlavní trenér má však mnohem větší zodpovědnost, ale zkušenosti mám, takže se nebojím.

Posílit by vás měl i Karel Ťopek z Vítkovic. Chcete hru stavět na něm?
Snad se podaří jeho přestup dotáhnout do konce. Ťopek je hráč s letitými extraligovými zkušenostmi. Zažil ve Vítkovicích věci, se kterými se zdejší kluci ještě nesetkali. Měl by ostatní kluky psychicky zvednout a podpořit. Ale na druhou stranu na něm samotném stavět nebudu. V případě jeho zranění by to poté byl velký problém. Budu mít snahu rozložit sílu týmu na všechny hráče. Karel by měl prokázat své zkušenosti ve vypjatých zápasech a měl by být morální oporou týmu, než aby zápasy vyhrával za celý kolektiv.

Údajně jste se o zájmu Otrokovic dozvěděl z médií. Jak to tedy bylo?
Je to pravda. Četl jsem to na florbalových oficiálních stránkách. Informoval jsem se a na základě hovoru vznikl zájem ze strany Otrokovic, tak jsem o tom reálně začal uvažovat. Do té doby jsem to ale nebral nijak vážně, protože Otrokovice jsou od Ostravy kousek dál a moc jsem to neřešil.

Jak dlouho jste se rozmýšlel?
Musel jsem především řešit dopravu, a jakým způsobem si své věci uspořádám v Ostravě, abych byl vůbec schopný zvládnout se v Otrokovicích dvakrát týdně realizovat. Samozřejmě byly věci, které jsem zvažoval, ale nemyslím si, že bych se nějak zvlášť dlouho rozhodoval. Je pro mě výzva trénovat v extralize a neměl jsem angažmá v Ostravě, proto jsem se rozhodl a během týdne došlo k dohodě.

Údajně máte dokonce i vytipované posily. Je už něco konkrétního?
Mám kontakty na všechny hráče Ostravy a mohl bych oslovit jednoho vedle druhého. Otázka je, zda by to pro klub bylo vůbec reálné. Navíc všude nyní probíhají letní přípravy a moc volných hráčů není. Nějaká jména v hledáčku mám, ale není to stoprocentní. Je to v řešení, a pokud někdo přijde, tak se to všichni dovědí v čas.

Je složité skloubit vaši práci pedagoga na střední technické škole se zaměřením na strojírenství s florbalem?
Vůbec ne. Tím, že učím ve škole, mám výhodu oproti lidem ve firmách a dělnických profesích, kde střídají směny. Učím pouze ráno a veškeré odpoledne a večery volné, což není problém. Jen nevím, jak bych řešil vložené zápasy do týdne, což by mi mohlo dělat problémy. Doufám ale, že ve škole mám svou pozici postavenou tak, že by mi vyšli vstříc.

V Otrokovicích jste nikdy nebyl. Jak probíhala vaše první cesta?
Trefil jsem, ale byl jsem naštvaný. Před Lipníkem uzavřeli cestu, protože v tunelu směrem do Olomouce se stala nehoda. Další komplikace mě postihly ještě v Přerově. Cestoval jsem trochu déle, protože jsem potkal tři objížďky a zákazy vjezdu a nebyl jsem z nich při první cestě vůbec nadšený. Ale dorazil jsem na trénink včas.

Na sportovní halu jste trefil bez problému?
To ne. Přiznám se, že jsem při vjezdu do Otrokovic volal, kde mám odbočit, abych se sem dostal co nejdřív.